JELLO BIAFRA - Po hudebních stopách Jello Biafry (1/2)

Jello Biafra se mi ztratil z očí po rozpadu DEAD KENNEDYS v roce 1986. To jsem byl na gymplu a zdroje informací o hudbě byly prakticky nulové. Novinky jsme čerpali jen z tajně dovezených hudebních časopisů ze zahraničí a od prodejců kazet na tajných burzách. A pak přišel konec roku 1989 a s ním se konečně Československo otevřelo světu, tedy i přívalu hudby. To už jsem byl na VŠ a začal jsem intenzivně poslouchat novou hudební stanici RÁDIO 1. Měli výbornou dramaturgii, kdy vysílali dvouhodinové bloky alternativní hudby podle žánrů a každý průvodce měl dokonale zmapovaný svůj rajón. Vždy na konci každého songu moderátor řekl, jaká kapela hrála a někdy i něco o ní. Úterý a čtvrtek dopoledne pravidelně patřil punk hardcore scéně. Učil jsem se na nějakou zkoušku a najednou jsem z repráků uslyšel uštěpačný hlas Jella a k tomu se rozjel neskutečně rychlý song. Vyskočil jsem od skript a začal v euforii pogovat po pokoji (naštěstí strýc nebyl doma a tak se jeho lustr kýval bez připomínek). Udýchaný jsem si napsal na okraj skript kapelu LARD. Druhý den po přednáškách jsem přeběhl Nuselský most a vletěl do DATARTu v Paláci kultury (první půjčovna CD v Praze, dnes Kongresové centrum). Hudby znalá obsluha mě ihned proškolila a k CD LARD mi hned doporučila další nahrávku s Jello Biafrou. Zalil mě pocit nebývalého štěstí – jsem v dobrých rukou. Od této chvíle se můj rozhled v punk hardcore scéně i ostatních tvrdě kovových odnožích začal rapidně rozrůstat. Tak se pojďme společně podívat, po jaké hudební cestě se Jello Biafra po rozpadu DEAD KENNEDYS vydal.

LARD – The Power Of Lard   (1989)

Skupina LARD svedla dohromady hudebníky, které by snad nikdo nespojoval. Ale zase tak nepochopitelné to nebylo. Al Jourgesen (MINISTRY) už v roce 1987 založil příležitostní projekt PAILHEAD se zpěvákem Ian MacKayem (MINOR THREAT, EMBRACE) a společně skloubili industriální rytmus s hardcore punkovým zpěvem. A v LARD se sešla výstavní sestava hudebníků: Jello Biafra – zpěv, Al Jourgensen – kytara, Paul Barker (MINISTRY) – baskytara a Jeff Ward (turné s MINISTRY) – bicí. Jejich první nahrávka má sice délku 43 minut, je to ale pouze 3 skladbové EP. První song The Power Of Lard začíná pomalu, Jello předříkává text a posluchač neví, co ho čeká. Najednou basa nasadí tempo, bicí se přidají a skladba se zlomí do freneticky zběsilého kvapíku. Bicí zní jako naprogramovaný elektronický automat, který se utrhl ze řetězu. Jello do taktů seká své kritické obžaloby a zbytek kapely vše doplňuje se společnými výkřiky Lard! Mám dojem, že tato úvodní skladba byla složena tak, aby zaútočila na posluchače více svojí rychlostí a agresivitou, než Biafrovým společenským komentářem. Druhý song Hellfudge je pravým opakem úvodu. Houpavá středně rychlá skladba v rock´n´roll country stylu. V ní se Jello staví do role jižanského televizního evangelisty, který káže proti hříchu, ze kterého se sám nemůže vymanit. Poslední skladba Time To Melt je 31 minutový sludge punkový opus, který na EP zabírá celou stranu B. V ní Jello vypráví o své smrti a o tom, jak se znovu převtělí a narodí. Jinak obrázek na albu je tvor mihule, která patří mezi současné nejprimitivnější obratlovce na zemi. Jako vykročení Jello Biafry na hudebním restartu? Skvělá ochutnávka, s neodbytnou příchutí, co bude následovat.

Jello Biafra with D.O.A. – Last Scream Of The Missing Neighbors  (1989)

D.O.A. je kanadská punk hardcore kapela z Vancouveru, kterou vede jako jediný původní člen zpěvák a kytarista Joey Shithead Keithley. Často jsou označováni za zakladatele hardcore punku, spolu s kapelami BAD BRAINS, DEAD KENNEDYS, BLACK FLAG, ANGRY SAMOANS nebo GERMS. Jejich druhé album Hardcore ´81 je odkazem na druhou vlnu amerického punku, které se začalo později říkat hardcore. 

V roce 1990 byla dokončená undergroundová komedie Terminal City Ricochet, ve které Jello Biafra hraje hlavní roli. Film je satirou na americkou TV a její tajné dohody s vládou a konzumerismem. Rok před uvedením do kin Jello natočil společně s kapelou D.O.A. jednu píseň na soundtrack k filmu. Jello i Joey si padli do oka a domluvili se, že udělají společně celou desku. Když vešlo ve známost spojení dvou punk hardcore legend, celá posluchačská scéna nastražila uši. Očekávání byla velká i vzhledem k nastupující vlně grunge, která ostatní styly zatlačila do pozadí. Celá nahrávka upaluje v rytmu tří akordového punku, líznutého thrash metalovým pohonem a Jello k tomu přidává svůj punkový sarkasmus a jízlivý úsměšek. Nahrávka není zdaleka tak zuřivá, jako DEAD KENNEDYS a LP strana A končí coverem THE ANIMALS, velkých oblíbenců Jella. Celá strana B je houpavý 14 minutový metalový zářez Full Metal Jackoff, postavený na velmi chytlavém kytarovém rifu. V textu Jello Biafra obviňuje vládu, že pumpuje drogy do ghett a vězeňských komplexů s cílem prohloubit rasovou genocidu. Vokální přednes je tak intenzivně děsivý a vytváří náladu tak tísnivě šílenou, že si posluchač skutečně připadá, jako by jel s brokovnicí ve vypravěčově černé dodávce bez oken. Obal desky vytvořil hlavní ilustrátor DEAD KENNEDYS a vydavatelství Alternative Tentacles Winston Smith. Přední strana LP s názvem Život, jak ho známe jasně ukazuje, kdo je na straně svobody a kdo na straně zla, takže se není na co vymlouvat. Skvělá nahrávka, která má vše, co má mít správná punk hardcore deska.

LARD – The Last Temptation Of Reid  (1990)

Když si dva hudební inovátoři zcela odlišných žánrů Al a Jello vyzkoušeli na společném EP, že jsou schopni vyplnit bílé místo na rockové mapě skloubením industriálu a punku, bylo nadšené volání po vydání plnohodnotné desky velmi intenzivní. První skladba Forkboy je opět na úvod desky trefou do černého. Funky basová rychlá figura, bubeník cinká v rytmu na činel, do toho pisklavě vyje kytara a pak se plně naložený náklaďák SÁDLA utrhne. Hrubé, rychlé kytarové noise figury, nekompromisní bicí a Jello svým nezaměnitelným hlasem štěká z plných plic svoje apokalyptické texty, inspirované televizními zprávami. Tomu se říká začátek desky po vzoru LARD. Další skladby si už daleko více hrají s atmosférou. Třetí zářez Mate Spawn And Die, díky jednoduše sestupně poskládaným kytarovým riffům, hodně připomíná kultovní skladbu DEAD KENNEDYS Holiday In Cambodia. Drug Raid At 4 AM je skladba, kde Jello vypráví příběh policisty, který je vyslán do bytu, plného drog. Policajt řve na osazenstvo bytu a kapela neklidně doprovází Jella v jeho vyprávění. Text poukazuje na policejní brutalitu a nesmyslnou válku proti drogám. Na konci policista řekne: Oh, promiň. Špatný dům. Nejmetalovějším kusem je jednoznačně Sylvestre Matuschka, pojednávající o maďarském masovém vrahovi. Jednoznačně zábavný song pro headbanging. Na LP končí nahrávka coverem They´re Coming To Take Me Away od amerického zpěváka a skladatele Napoleona XIV z roku 1966. Úvodní harfa a zpěv skřivánků se mísí s chrčící kytarou, se kterou jako by někdo celý den zatloukal hřebíky. Přidají se vojensky pochodové bicí a Jello začne vyprávět příběh (deklamuje text velmi podobně, jako Napoleon XIV) o tom, jak se člověk zblázní a skončí v blázinci, když se mu ztratí pes. Ale na CD je ještě přidaná 15 minutová tryzna I Am Your Clock. Na úvod Jello preluduje na kytaru, následně se přidá kapela a pak se táhne skoro autoritářské nadávání posluchačům ve stylu: Dělejte, co se vám řekne, nesněte ani si nepředstavujte lepší život, v nic nedoufejte, nesnažte se, protože stejně selžete. Naprosto brilantní text. Celá devíti skladbová nahrávka je dokonale bezchybný crossover industrial metalu a hardcore punku. Konečně LARD zní jako jedna kapela a ne jako dvě kapely, které hrají společně. Tohle album si musíte poslechnout, pokud máte rádi DEAD KENNEDYS, MINISTRY, industriální hudbu, punk rock, heavy metal, nebo jen hledáte něco jiného. Jsou kombinace a spolupráce, které nefungují, a pak je tu LARD. The Last Temptation Of Reid je jedno z nejvíce přehlížených alb 90. let.

Jello Biafra with NOMEANSNO – The Sky Is Falling And I Want My Mommy  (1991)

NOMEANSNO byla kanadská jazz punk rocková kapela, založená bratry Johnem a Robem Wrightovými ve Vancouveru. Hudební kritik Martin Popoff popsal jejich hudbu jako nejmocnější spojení nenávistné agrese punku a disciplíny heavy metalu. Formovali hudební směry jako jazz punk, post-hardcore, math rock a emo. 

Spolupráce Jello Biafry a NOMEANSNO vznikla stejným způsobem, jako s D.O.A. Nejdříve spolu vytvořili jeden song pro soundtrack ke komedii Terminal City Ricochet a následně společně upekli celou desku. Mnozí hudební kritici tvrdí, že toto spojení mělo nejsilnější vnitřní kapelní chemii od dob DEAD KENNEDYS. Křehké kytarové tóny jsou v dokonalé rovnováze s kovově dunící basou a společně vytvářejí zvuk, který používalo mnoho formativních post-hardcore kapel 80. let, jako BIG BLACK nebo SCRATCH ACID. Do běla rozžhavené kytarové linky skřípou a vrčí nad koktavým rytmem, zatímco Jello zuří tak, jak to umí jen on. Ale mezi tím vším muzikantstvím je i několik klasických hardcore punkových vypalovaček. Díky tomu je celá kolekce velmi soudržná a dobře vyvážená. V textech se Jello zabývá radiačním spadem z padajících satelitů, genetickou manipulací a širokým tématem, že pravda je zakrývána. The Sky Is Falling And I Want My Mommy je podobně jako předchozí deska LARD velmi nedoceněná a určitě si jí užijí posluchači post-hardcore, noise rocku a obecně punku. Artwork desky opět vytvořil Winston Smith a má vyjadřovat myšlenku: Jako otec, jako syn, my spotřební předměty přicházíme a zase odcházíme.

TUMOR CIRCUS – Tumor Circus  (1991)

STEEL POLE BATHTUB byla americká noise rocková skupina, založená kytaristou a zpěvákem Mikem Moraskym v Montaně. Postupně se celá kapela přes mezi zastávku v Seattlu přestěhovala do San Franciska v Kalifornii. GRONG GRONG byla punk rocková kapela z Adelaide, jejichž první desku financoval Jello Biafra a vydal ji ve svém vydavatelství Alternative Tentacles.

TUMOR CIRCUS dali dohromady Jello Biafra – zpěv, Charlie Tolnay (GRONG GRONG) – kytara, Mike Morasky (STEEL POLE BATHTUB) – kytara, Darren Mor-X (STEEL POLE BATHTUB) – bicí a Dale Flattum (STEEL POLE BATHTUB) – baskytara. Jediná stejnojmenná nahrávka tohoto bandu dodnes uniká pozornosti mnoha fanoušků. Přitom celkovou atmosférou je tu velká podobnost s DEAD KENNEDYS. Songy jsou syrově ostré, stejně jako Jellův naléhavý vokál i když hudba je více rock´n´rollová a chaotičtější. TUMOR CIRCUS může být na první poslech obtížný, protože si libuje v určité anti hudbě, ale nahrávka má v sobě jasně danou pevnou logiku. A pokud se prokousáte jejich trnitým zevnějškem, jednoznačně celou kolekci oceníte. V textech čte Jello sáhodlouhé novinové titulky a s nimi předkládá posluchačům spoustu věcí, které ho momentálně rozčilují. Deska je určená pro fanoušky Jello Biafry a chcete-li se vydat mimo katalog hardcore punku, tato deska je dobrým počinem, kde začít. Jeden posluchač popsal nahrávku velmi trefně: Toto je album pro všechny lidi, kteří se jako já zamilovali do myšlenky grunge hudby, než přišli Nevermind a Pearl Jam a zničili celý koncept.

Jello Biafra with Mojo Nixon with THE TOADLIQUORS – Prairie Home Invasion  (1994)

Mojo Nixon je americký herec a hudebník, zaměřující se převážně na psychobilly a cowpunk. THE TOADLIQUORS je doprovodná skupina Mojo Nixona.

Už název desky Prairie Home Invasion zavání kovbojema a posluchač by měl být připraven na kolekci songů z úplně jiného hudebního ranku, než v jakém se Jello doposud pohyboval. Deska se skládá z coververzí a přepracovaných lidových písní v honky-tonk cowpunkovém stylu. Nahrávka je velmi dobře zahraná, doprovodná kapela skvěle doplňuje kytaru a zpěv. Její ambicí není konkurovat uznávaným country a cowpunkovým umělcům, spíše se jedná o desku Jella a Moja pro radost. Mnoho textů na albu má politické zabarvení a kritizují např. rozmazlené levičáky, korporátní rock včetně emo nebo božské schopnosti Ježíše Krista. Zadní strana obalu alba je skvělá parodie Nixona a Biafry na obraz Granta Wooda – Americká gotika.

LARD – Pure Chewing Satisfaction   (1997)

Druhé dlouhohrající studiové album LARD, které je věnované památce bubeníka Jeffa Warda (v roce 1993 spáchal pod vlivem drog sebevraždu). Novým tlučmistrem se stal William Rieflin (MINISTRY, KING CRIMSON). Texty jsou tentokrát extrémně pesimistické a apokalyptické. Zvuk LARD je typický pro MINISTRY a na posluchače se valí lavina skutečných i elektronických bicích, hrozivých efektů a kulometná palba kytar v několika vrstvách. Původní songy byly mnohonásobně delší ale Al i Jello se nakonec rozhodli je přepracovat, zkrátit a tím dosáhli obrovské soudržnosti celého alba. Nic nepřečnívá, nic nedrhne a nahrávka se valí kupředu zcela nekompromisně. U posluchačů zdaleka není tak oblíbená, jako The Last Temptation Of Reid ale je to nejspíš dané onou temnotou, zběsilostí a chladem, které z alba vyzařují. Perfektní bezcitný zářez.

THE NO W.T.O. COMBO – Life From The Battle In Seattle   (1999)

Jedná se o jednorázový hudební projekt, ve kterém se sešli Jello Biafra – zpěv, Kim Thayil (SOUNDGARDEN) - kytara, Krist Novoselic (ex NIRVANA, SWEET 75) – baskytara a Gina Mainwal (SWEET 75) – bicí. Zápletka začala tím, že Krist a Jello sháněli s organizátory protestů (zasedání Světové obchodní organizace v Seattlu v roce 1999) hudební umělce, kteří by se zúčastnili protestního koncertu. Když zjistili, že velká jména jsou nedostupná, rozhodli se složit pseudo super skupinu. Tato antiglobalizační punková kapela vystoupila veřejně během zasedání Světové obchodní organizace. Z vystoupení byl pořízen živý záznam a o mix se postaral Krist Novoselic a legendární grungeový mág Jack Endino. První skladba je Jellův 15 minutový proslov proti W.T.O., dvě skladby jsou z desky Jello Biafra with D.O.A. a dvě skladby jsou nové. Obal živáku vytvořil Shepard Fairey (současný americký umělec a aktivista. Institut současného umění v Bostonu ho označil za jednoho z nejznámějších a nejvlivnějších pouličních umělců). Zajímavý dobový hudební artefakt.

LARD – 70´s Rock Must Die  (2000)

Poslední nahrávka LARD je EP s archivním materiálem. První skladba byla nahrána už v polovině roku 1990. Jello si v ní bere na paškál sedmdesátkový rock. V textu odsuzuje neustálé adorování vyprázdněných karikatur rockových dinosaurů. Zároveň lamentuje nad tím, že místo kritiky se bohužel děje pravý opak. Kýčovitý kytarový riff, kravský zvonec, tamburíny, falzetový hlas, refrén Come On a vše co jste již slyšeli milionkrát v každé písni Teda Nugenta nebo AEROSMITH. Kdyby se tento song propašoval do vysílání rádií, určitě by se stal pro mnoho posluchačů nesmrtelným, než by pochopili z textu, že je to brutální satira. Druhý song už jede v původním industriálu MINISTRY a Jello se v něm ušklíbá nad neo-satanistickými bezdomovci ze slumů, kteří chtějí být dalšími NINE INCH NAILS. A poslední zářez je jemně metalem říznutý industriální dupák. Obě poslední skladby vznikly při nahrávání desky Pure Chewing Satisfaction z roku 1997. Tím se doposud uzavírá hudební kapitola seskupení LARD.

20.01.2024	Diskuse (5)	Kelly