JOE SATRIANI - Shockwave Supernova

60%

Někdy se vyplatí v zájmu utříbení názorů odložit připravovanou recenzi o několik měsíců později. Ze své zkušenosti s občasným psaním můžu říci, že mi občas pauza vadí, protože rád sdílím svoje prvotní emoce s komunitou, ale v zájmu zachování integrity je prostě jistý odstup vždy lepší. Druhá polovina letošního roku byla a stále ještě je velice nadupaná na novou muziku a já už teď vím, že spoustě desek bych už tak vysoké hodnocení jako v týdnech po vydání nedal. Například GHOST dokonale vyšuměli a jejich 60 % je za mě nyní maximum. Na novinku svého oblíbence Satche jsem se poměrně dost těšil, protože mě jednak nikdy nezklamal a druhak je jeho hudba ideálním společníkem do chmurných podzimních večerů. Patnáctý kytarový zákusek si u mě prošel velmi klikatou cestu. V době vydání jsem byl zklamán, jak nudně a nenápaditě tahle deska zní. Přitom Joe rozhodně nestagnoval, v posledních letech svoje alba obohatil o klávesy a tlačil písně směrem k poutavým melodiím. A tak jsem to celé silově tlačil do hlavy a až na pár ojedinělých písní jsem veškeré úsilí po pár týdnech vzdal. Další poslech jeho novinky nastartoval až blížící se koncert v ČR a najednou už nový materiál zafungoval. Ne že by se stal nějaký zázrak, ona to je opravdu jedna z těch průměrnějších věcí, ale pořád platí, že Satriani pro mě na poli instrumentální tvorby jasně dominuje. I když si vybere slabší chvilku, pořád to pro mě bude příjemný poslech, na rozdíl od všech těch technicky precizních a zaručeně nudných Loomisů, Malmsteenů a jim podobných. Diplomatičtěji řečeno - Joe Satriani dokáže zabavit mnohem větší okruh lidí svým tíhnutím k prostému rocku.

Myslím si, že se dalo z aktuální sestavy vymáčknout více. Minnemann, Colaiuta, Keneally a nováček do party Brian Beller, to jsou jména, která si dokážou ukrást písně jen pro sebe a i takový velikán, jakým je Satriani, by se mohl v poklidu držet v pozadí. Naštěstí (nebo bohužel?) se tak nestalo a bez zbytečných průtahů lze vytáhnout alespoň pár skvělých písní. Předchozí deska „Unstoppable Momentum“ se mi líbila kvůli údernějším rockovějším skladbám a celkově svižnějšímu tempu a to je vlastně případ i aktuální novinky. Otvírák „Shockwave Supernova“ opravdu nemá chybu a pak je tu typicky Satrianovské trio energických instrumentálek - „On Peregrine Wings“, „Scarborough Stomp“ a „If There Is No Heaven“. Zbytek je místy slabší, místy silnější, což je vlastně vcelku málo na hodinový materiál. Zklamaný nejsem, ale musím být tentokrát trošku přísnější…

20.10.2015	Diskuse (1)	Kropis kropacekmichal@gmail.com