JOURNEY - Frontiers

80%

Čas a pohyb v něm jsou relativní, světlo zůstává věčné, připravte se, přesun na počátek roku 1983 začíná. Vzpomínky na etapu nahodilých lásek k dívkám v excentrických účesech, s výraznými šminkami a oděvech se vzorem leopardí kůže zde naplno ožívají. Fantazie maká na plné obrátky. Gargantuovský zvuk kláves Jonathana Caina vás brzy upozorní, že jste na místě určení správně. Hned v úvodní, aerobně napumpované hymně „Separate Ways (Worlds Apart)“ máte pocit jízdy po strmých ulicích nočního San Francisca. V odlesku světel aut a neonů vážně čekáte, že vám co chvíli přes kapotu přeletí týpek v naducané bundičce, následován Nickem Noltem a mladým Eddiem Murphym. I o něčem podobném může být album „Frontiers“ od kalifornské kapely JOURNEY, velikánů americké AOR.

V jejich případě šlo většinou o rock, ale dokonale kultivovaný, dospělácký a uzpůsobený parametrům široké veřejnosti. Sedmé album „Escape“ z roku 1981 sklidilo desetinásobnou platinu a stanulo na vrcholu prodejních charts. O to však mělo následující „Frontiers“ těžší roli, neb zopakovat úspěch alba, jenž je řazeno mezi třicítku nejdůležitějších rockových nahrávek z USA osmdesátých let, je dost možná těžší, než podobného statusu poprvé docílit. Kaliforňanům působícím okolo skvělého kytaristy a šéfa Neala Schona a rovněž vysoce ceněného zpěváka s naléhavým a afektovaně nakřáplým tónem v hlase Steva Perryho se to však podařilo, i když napodruhé to byla platina „pouze“ šestinásobná. S Perrym u mikrofonu dostali JOURNEY na konci sedmdesátých let do své hudby esprit skutečně mainstreamové záležitosti, který zkraje následující dekády ještě zdokonalili příchodem klávesáka, skladatele a stavitele jejich nového zvuku Jonathana Caina.

Deska „Frontiers“ vznikala za hektických podmínek během podzimu 1982 ve studiích Fantasy v Berkeley a sice pod dohledem bývalého producenta QUEEN Mikea Stonea a zvukového inženýra Kevina Elsona. Mimořádně navštěvované americké turné k „Escape“ budilo nemalá očekávání i stran nových skladeb. Na svou dobu šlo nakonec o moderně znějící nahrávku, která JOURNEY etablovala mezi největší hudební instituce v zámoří první poloviny osmdesátých let. „Frontiers“, jako nejúspěšnější deska JOURNEY mimo Spojené státy, působila pestře, což zde bylo patrné v rámci kontrastů mezi dravějšími rockovými čísly jako „Chain Reaction“ a „Edge Of The Blade“ na jedné straně a o poznání poklidnějším romantickým nalazením, které zde reprezentují songy jako „Send Her My Love“ a „Faithfully“ na straně druhé.

Než Columbia album 1.února 1983 vypustila, měnilo se i složení skladeb, a tak dvě původně zamýšlené a vesměs velice chytlavé písně „Ask The Lonely“ a „Only The Young“ byly ušetřeny zveřejnění v rámci alba a odcestovaly na soundtracky tehdy aktuálních filmů. V případě první šlo o romantickou komedii „Dva podobní“ v hlavní roli s Johnem Travoltou a Olivií Newton-John, a co se týče druhé, šlo o nepříliš zajímavé sportovní drama „Hledání vidiny“. Tyto dva chytlavé songy byly nahrazeny jinou dvojicí skladeb, konkrétně tedy drásavou „Back Talk“, která zněla oproti zbytku materiálu o něco hruběji a stavěla na výraznějším groovu i kytarovém zvuku situovaném do popředí, a naopak také naléhavou jemnůstkou „Troubled Child“, což byl song dokonale reprezentující onu romantickou polohu tehdejších JOURNEY. Právě posledně zmíněná píseň vlastnila potenciál srdceryvného čísla, jež je nadnášeno Cainovými závoji synťáků a v závěru zdobeno honosným Schonovým sólem.

Deska ověnčená mnoha úspěchy, které definovaly působení JOURNEY v USA první poloviny osmdesátých let, se však také stala na třináct let labutí písní dlouholetého baskytaristy Rosse Valoryho, který se do sestavy vrátil až při comebacku kapely v roce 1996. Zbytek je pak už jen historie a sice historie jedné z nejdůležitějších kapel americké scény Adult Oriented Rocku osmdesátých let. Vychutnejte si jí.

03.12.2022	Diskuse (6)	Stray janpibal@crazydiamond.cz