JULIE CHRISTMAS - Ridiculous And Full Of Blood

80%

Poslední dobou zjišťuji, že mě baví alternativně rocková, post-metalová či post-hardcoreová tvorba s ženským hlasem. A protože mne logicky na začátku roku zaujala novinka od kalifornské umělkyně Chelsea Wolfe, velmi rád jsem se podíval na zoubek i další valkýře zpoza Atlantiku, konkrétně newyorské Julii Christmas, mimo jiné také bývalé zpěvačce sludge/post-hardcore kapely MADE OUT OF BABIES, která nyní přichází po čtrnácti letech s vlastní sólovou deskou a ta nevyznívá vůbec marně. 

V mezidobí mohla řada znalců tuhle nepokojnou Američanku zaznamenat třeba na albu „Mariner“ švédských vulkaniků CULT OF LUNA, jinak se toho v poslední desetiletce kolem Julie v hudební branži vlastně ani moc nedělo. Nyní je zde s vlastní ambiciózní nahrávkou, na které působí o něco posluchačsky vstřícněji a vyzráleji, než tomu bylo v rámci nultých let uvnitř svého stěžejního působiště.

Osobně si myslím, že novinka „Ridiculous And Full Of Blood“ je kvalitní post-hardcoreovou sadou plnou emocí, které je vzdálena zatvrzelost. Naopak jde o dílo rozmanité, které přináší celou řadu strhujících momentů a hymen. Ty mají potenciál nejen díky svým čitelným, avšak rozhodně ne chudým strukturám, ale také díky stylovému nadhledu. Sbírka je zkrátka vrstevnatá a budí dojem živelného organizmu. Od toho se odráží pěvecký přístup této někdejší divoženky, ten rozhodně nepůsobí jednotvárně. Zkrátka a dobře, pokud budete znát jednu skladbu, o albu stále nic nevíte. To ve výsledku nabízí nejen emocemi přepjatý brutální řev hlavní performerky, ale i celou řadu hypnoticky odzpívaných a chytlavých momentů.

Skladby jsou poháněny hromovými rytmy a pulzující basou, kytary mají v sobě až progresivní nastavení, občas si totiž kolem nás klestí cestu nekoordinovaně rozvrzalé zvuky vysokých tónů, jindy dostáváme hutné a nízko položené valy, vše pak zjemňují tu a tam vyplouvající klávesové ozdoby. Album jakoby proplouvalo z komnaty do komnaty, přičemž v každé by jej obohatil docela jiný emoční náboj. Co je pozitivem nahrávky, je její dynamický potenciál, neboť rozptyl mezi nejmírnějšími pasážemi a nejdravějšími není zanedbatelný. Jde o živelnost, která je podávána s vkusem a bez samoúčelných zkratek. 

Až panoramatická dějství na vás totiž působí skoro uklidňujícím dojmem, takže si v průběhu poslechu přejete, aby deska skončila co nejdéle. Nostalgická „End Of the World“, kde se nejprve Juliin jemný hlas vznáší nad dark-country scenérií, a vzduchoprostor zároveň oblažují táhlé meluzíny kytarových tónů, je jasným důkazem proměnlivosti, neboť záhy dojde na bouřlivé vzedmutí nadachmané sludgeovými riffy.

Pokud se vám líbila deska „Bloodmoon I“, kterou před čtyřmi lety připravili CONVERGE ve spolupráci s Chelsea Wolfe, pokud máte v oblibě výživně valivou tvorbu kapely CAVE IN, nebo pokud je vám po chuti Juliina spolupráce s CULT OF LUNA (Johannes Persson se ostatně podílí i na této desce), není důvodu, proč by se vám tahle novinka neměla líbit. Zvlášť pak když obsahuje i strhující hymny, které jsou schopné zaujmout okamžitě. Mám hlavně na mysli singlový flagboat „Supernatural“, dále pak progresivní kousek, který se z ležérního nastavení vzedme k dramatu „Silver Dollars“, a nebo sugestivně podanou psycho-horor temnotu „The Lighthouse“. Přeji tedy příjemný poslech a dobrou chuť, jen pokud zrovna obědváte...

21.06.2024	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz