KAISER CHIEFS - Education, Education, Education And War

60%

Po velmi plodných minulých dvou dekádách to s rockovou (celkově spíš kytarovou) hudbou na Britských ostrovech vypadá dnes všelijak. Tehdejší popřední kapely fungují (pokud tedy vůbec) jen velmi sporadicky a čas od času vypustí něco, co bohužel nemůže jejich klasickým nahrávkám konkurovat. Navíc o nějaké vlně nových neokoukaných kytarovek nemůže být vůbec řeč.  Situace je skutečně vážná, protože dnes snadněji natrefíte na nějaký trip-hopový zázrak, než aby vás uzemnila kapela, která by se ke kytarové hudbě postavila čelem a byla by schopna přebrat štafetu od patrně poslední velké věci z oblasti průmyslové střední Anglie – mám na mysli sheffieldské ARCTIC MONKEYS. Ani u jejich současníků (obě kapely debutovaly zhruba ve stejné době), rádiově přijatelných KAISER CHIEFS z Leedsu, není dnes všechno ideální. Byť kluci vypouštějí v těchto dnech již svou pátou řadovku a hlásí, že se vrací silnější než kdykoliv dříve, nemám definitivně ten pocit. Spíš bych jejich stav nazval hrou na jistotu, bezčasím nebo chcete-li plichtou s očekáváními.

Nové album dostalo zajímavý název „Education, Education, Education And War“ a kapela na něm připomíná, že bez drilu se lze jen těžko dopracovat k vytouženému cíli. Tím současným cílem je pro kvintet návrat do popředí zájmu Ostrovního publika. V sestavě leedských již chybí Nick Hodgson, který byl nedávno nahrazen Vijanem Mistrym. Jde tedy o vůbec první změnu sestavy od začátku jejich fungování, tedy za patnáct let existence. KAISER CHIEFS si však, i přes veškeré mé připomínky k jejich ustrnutí ve vývoji, udržují svou pozoruhodnou  stylovou vyrovnanost, což značí, že po předchozí syntetičtější placce „The Future Is Medieval“ dostávají u nich opětovně větší prostor kytary. Když se k tomu připočte schopnost napsat nenáročný chytlavý song, jakoby stvořený přímo pro stadiónové koncerty, je polovina úspěchu zaručena, nechť se kapela hodlá, k tomu co už před dekádou řekla svým debutem, třeba přikurtovat.

Pilotním singlem se letos stala nepříliš rtuťovitá píseň „Coming Home“, která rozhodně ve vztahu k monstr hitům z jejich minulosti (jako „I Predict A Riot“ nebo „Ruby“) nebude představovat vážnější konkurenci, nicméně, deska nabízí několik jiných želízek a stejně jako předchozí album představuje i tohle letošní kvalitně odvedený standart britského rocku, stadiónové zábavy a méně vyhraněného post-punku. Nečekejte tedy žádné velké umění, ale dobře poslouchatelný britský rock, orientovaný na chytlavé refrény a pozitivní náladu. Parta okolo Rickyho Wilsona zjevně již nikdy nebude patřil mezi dravé štiky (tak jako v dobách debutu), ale je třeba uznat, že talent pro napsání poutavé písničky má stále. Vrcholem jsou pro mne skladby jako pochod gaunerů - „Ruffians On Parade“, jehož kytarový riff upomene na legendy z THE CLASH, dále pak hodně „fashion“ a hodně „retro“ song – „My Life“, a nebo naprosto kouzelná balada „Roses“, zde umístěná v samotném závěru nosiče, která naopak nepostrádá trochu té epičnosti ani patetickou melodii plující na synthy podkladech. Celkově jde asi o nejslabší album od KAISER CHIEFS, což ostatně nemusí v žádném případě znamenat, že jde o nahrávku špatnou nebo slabou.

14.05.2014	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz