KAMELOT - Silverthorn
Na novinku amerických KAMELOT můžeme nahlížet ze dvou úhlů pohledu: tedy jako na další řadovou desku etablované kapely, jen s tím „drobným“ rozdílem, že na ní místo charismatického Khana zpívá novic Tommy Karevik, nebo naopak na zcela nový začátek. Záleží jen na vás, jaký klíč k proniknutí do nahrávky zvolíte. Je jasné, že pro někoho bude deska nevyhnutelným zklamáním, přičemž argumentů ke skepsi nebo rozhořčení může být povícero. Tak například evidentní sázka na jistotu, s níž KAMELOT Khanovo místo obsadili jeho takřka dokonalým duplikátem. Nabízela se možnost postavit za mikrofon zcela odlišný typ zpěváka, zkusit poněkud variovat léty sice osvědčený a funkční, nicméně na posledních albech už přece jen lehce rutinní zvuk. Možností bylo několik, ale kapela po nich nesáhla. Místo toho udělala vše pro to, aby se fanoušek, který si jejich hudbu zamiloval právě pro ten typický sound a atmosféru, necítil ošizen. Vnímáno touto optikou vlastně novému albu není příliš co vyčítat. Jsou to typičtí KAMELOT, Karevik dělá co může, abyste při poslechu na jeho předchůdce vzpomínali co možná nejméně. Nutno říct, že se mu to daří, jeho výkon je prvotřídní a je-li pro někoho album vítězstvím, pak rozhodně pro něj. Vyměnit zavedeného a fanouškovskou obcí milovaného frontmana je vždycky ošidné, o tom není třeba se rozepisovat. Z poslední doby zmiňme jen rozkoly v táboře NIGHTWISH a pojďme od toho.
Duel Khan vs. Karevik bychom měli za sebou, zbývá se podívat na samotnou hudební náplň desky. Ani v tomhle ohledu KAMELOT své publikum nijak neošidili – v porovnání s předchozí „Poetry For The Poisoned“ bych dokonce řekl, že je nový materiál na vyšší úrovni. Vábnička „Sacrimony“ zafungovala dokonale, ale podobně silných a hitových momentů deska nabízí mnohem víc, zejména ve své první polovině: „Ashes To Ashes“, „Torn“, pak ještě jímavá „Song For Jolee“, v níž Tommy Karevik dává jasně na srozuměnou, že nehodlá sbírat drobky po Khanovi, a hlavně zabiják „My Confession“ - to jsou prvotřídní ukázky umu KAMELOT napsat silnou power metalovou hymnu, která krom zpěvného refrénu bude obsahovat i dostatečně propracovaný druhý plán. Vše do sebe zapadá – obal, ústřední koncept, potemnělá atmosféra. Netvrdím, že je „Silverthorn“ vrcholem kamelotovské diskografie, triáda „The Fourth Legacy“, „Karma“ a „The Black Halo“ zůstala nepokořena. Zároveň je ale jasné, že skupina chytila druhý dech. Už teď jsem zvědavý, co předvede na dalším počinu.
| 20.02.2013 | Diskuse (0) | wuxia jindrich.goth@gmail.com |
 |
