KATAKLYSM - Goliath

70%

Naprosto fantastický a mnohé říkající cover od dnes již velmi žádaného kreslíře Elirana Kantora zdobí novinku „Goliath“ kanadských deathmetalových bijců KATAKLYSM. Motiv symbolizující především kurážnost má pro mne specifické kouzlo. Postavení se za svou věc, i když je člověku jasné, že jeho protivník vládne mnohem větší silou a že toho v přímé konfrontaci s ním dost pravděpodobně také hodně schytá, u mne budí velké sympatie. S myšlenkovým kontextem kresby jsem tudíž zcela ztotožněn. Z druhého plánu výběr tohoto obrazového díla dokonale odpovídá na otázku, jak dalece důležitá je v metalové hudbě právě albová obálka? Jasně že je! A hodně. V časech renesance vinylů snad ještě víc než kdykoliv před tím.

Právě hudbu těchto Kanaďanů jsem vesměs vnímal jako poměrně monotónní rubanici, která se v posledních dvou dekádách zacyklila ve vzájemně si hodně podobných postupech a chuť do jejího poslechu jsem nacházel vážně jen velmi zřídka. Netvrdím tedy, že je to zde s hudbou KATAKLYSM na novince zásadně jiné, nicméně „Goliath“ se mě zkrátka trochu lépe poslouchá. Možná je to do určité míry právě obálkou, možná právě díky ní k poslechu přistupuji s optimističtější náladou.

Co je tedy nového u KATAKLYSM? Charakteristický styl této montrealské bestie mě nyní přijde jaksi lépe poživatelný, úhlednější, na druhou stranu nebývale niterný a emočně nemrtvý. Sekaným groovem prostoupené vyznění, uvážlivě kypřené typickými blast beaty, jde ruku v ruce s čitelnější formou. Kromě death metalu zde nacházím i stopy groovy thrashe a náznaky djentu. Na jednu stranu jakoby se KATAKLYSM více toužili přiblížit území třeba takových modernistických vyztuženců, jakými dlouhodobě jsou MESHUGGAH (např. je to poznat v rámci úvodu skladby „Bringer Of Vengeance“), na druhou stranu KATAKLYSM nemají mnoho společného s definitivně neživotným strojovým pojetím Švédů. Možná jde jen o větší potřebu hran, znamenající lehké ovlivnění, které jejich organismu mimoděk prospívá a ten dál bezproblémově dýchá. 

Ubralo se zde na rvavosti, přidalo na napětí, a tak čas ukáže, kam tuhle novinku zařadit, zdali bude patřit k chloubám diskografie a nebo zapadne. Bouře zde duní nekompromisně i přes menší žánrovou ortodoxii. Hutné riffy Jeana Francoise Dagenaise nepůsobí jen drtivě, ale mají v sobě i s nadhledem dávkovanou sílu, bicí Jamese Payneho nejen že zběsile švitoří v oněch typických blast beatech, ale mnohdy nabídnou tradičně houpavý groove. Skladby vlastní rovněž pozvolnější fáze, osudové rozjezdy, akustické mezihry a podobné laskominy. Síla KATAKLYSM už dávno není jen v rychlosti, tak jako tomu možná bylo kdysi dávno. Pokud metalový fanoušek v časech vzepětí Nuclear Blast přivykl stylu Kanaďanů coby jejich stájových koní, mám za to, že jej novinka prakticky nemá šanci zklamat. Je totiž dílem pestřejším než bylo u této kapely obvyklé. Hlas Maurizia Iacona působí spíše jako hrubiánské řvaní, než přímo deathový growl, podstatná je mohutnost zvuku, zde formovaná úhlednějším způsobem, ale také gradace do zdejších refrénových vrcholů. Zdařilé album.

30.08.2023	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz