KATAKLYSM, SOILWORK, WILDERUN - Praha, Palác Akropolis, 26.února 2023

Nedělní večer v pražské Akropoli sliboval slušnou porci metalového extrému a dle očekávání byl prostor klubu velice slušně zaplněn. Ať už letmo zníním kanadské KATAKLYSM s jejich výkladem deathmetalových pravidel, či z o něco většího detailu zhodnotím výstup ve famózní formě hrajících Švédů SOILWORK, kteří, zdá se, oslovují čím dál větší počty příznivců (i já byl na místě právě díky nim), v obou případech jde o zavedené stálice s početnou fanouškovskou základnou. K této dvojici se na turné připojili američtí progeři z WILDERUN, kterým vloni vyšla vysoce ceněná čtvrtá řadová deska „Epigone“ u stáje Century Media. Zjevně tedy bylo na co se těšit a večer sliboval mnoho poměrně různorodé metalové hudby.

Američané WILDERUN nepřišli na pódium, aby bezskrupulózně ovládli sál. Působili spíše introvertně a nechali na každém, zdali mu jejich skladby zachutnají. Ve vší soustředěnosti se věnovali především vlastním instrumentům a co nejpřesvědčivějšímu hudebnímu provedení. Možná se trochu míjeli s většinovým vkusem lidí v sále, ale neúspěch se jich rozhodně netýkal. Z mého pohledu jejich verze progresivního metalu v podstatě navazuje na feeling, jenž švédští OPETH opouštěli nejdýl zhruba někdy na přelomu milénia. Kombinace tvrdšího groovu s odlehčenými akustickými pasážemi a nosnými vyhrávkami, stejně jako střídání brutálního growlu s melancholickými zpěvy, nepředstavuje na scéně žádné originální novum, přesto však je třeba říct, že spíše klidnější set Američanů, ve kterém se zračil obdiv k starodávnému art-rocku i jeho inovativním verzím současnosti (a celkově rockovější kytarové práci), působil velice sympatickým dojmem. Mě sice WILDERUN nestrhli, ale přinejmenším mne vůbec nevadili, což je skvělé.

Za to SOILWORK probudili doslova vulkán a během sedmdesátiminutového setu ze sebe vychrlili ohromnou záplavu řízných metalových vypalovaček ve svém typickém melo-deathovém stylu. Což kvitovalo velké množství nadšenců, kteří dorazili právě na jejich program. Novinka „Övergivenheten“ se minulý rok skutečně povedla a SOILWORK odhalila zas v o trochu volnějším provedení. Kapela i koncertně potvrdila velkou formu. Navzdory nepříjemné skutečnosti, že jejich kytarista David Andersson před několika měsíci spáchal sebevraždu a na turné byl tudíž nahrazen koncertním kytaristou, nic nenasvědčovalo váhavému přístupu. Vysoký frontman Björn Strid všemu dění okolo této šestičlenné formace z Göteborgu s naprostým přehledem šéfoval, dobře naladěn komunikoval s publikem, a stran zpěvu střídal drsné vokální rejstříky s rozepjatými refrény, které díky výrazné melodice dopomáhaly famóznímu dojmu z jejich setu. 

Celé to mělo obrovský tlak, takže když jsem se porozhlídl, kdo že sedí za bicími, a uviděl tam nějakého vyzáblého kloučka (Christian Thusgaard), šokovalo mne, co všechno tenhle týpek dokáže do vystoupení dostat. Souhra s novým baskytaristou Rasmusem Ehrbornem byla v jeho podání vážně velkolepá. Klávesáka Svena Karlssona i francouzského riffmistra Sylvaina Coudreta můžeme v řadách SOILWORK považovat za stálice a pevnou součást jejich zvuku. SOILWORK sázeli především na tvorbu z posledních čtyř řadovek, počínaje dvojalbem „The Living Infinite“, konče u loňské novinky (z té zaznělo hned pět songů). Za vyjímku potvrzující pravidlo bylo v šestnáctiskladbovém programu možné považovat titulní píseň z alba „Stabbing the Drama“ z roku 2005, jejíž potenciál hitovosti je stále nezměrný. Byli jsme tak svědky opravdu vynikající jízdy a SOILWORK jsou i po tolika letech v popředí severské scény stále velmi zajímavý a invenční. A hlavně, na koncertech jim to neskutečně šlape.

Abych se přiznal, kanadské deathmetalisty KATAKLYSM vůbec nesleduji, ale co jsem tak pochytil, některým skalním na nich možná vadí, že se v druhé polovině devadesátek rozhodli pomalu opustit své živelné pojetí extrémního kovu smrti a svou tvorbu navedli směrem více standardizovaných kolovrátků. Osobně mne zde od nich stačily zhruba čtyři skladby, abych si o jejich poměrně monotónní produkci udělal obrázek. Death metal hraný podle daných šablon, s naprostým minimem čehosi zajímavého navíc (o přesahu vážně už vůbec nemůže být řeč), zkrátka nebyl něčím, co by mne zrovna lákalo na místě zůstávat až do konce, za což se tedy omlouvám. Nicméně mne čekala ještě cesta vlakem a ten na Hlaváku jaksi nečekal. Neděle zrovna není nejvhodnějším dnem pro koncerty, alespoň že ty v Paláci Akropolis začínají poměrně brzy. SOILWORK však za návštěvu akce jednoznačně stáli. Zatím koncert roku.

02.03.2023	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz