KATATONIA - Sky Void Of Stars
Svým novým albem švédská KATATONIA sice znovu oblažuje příznivce
zádumčivých nálad a vytříbenosti v rámci skandinávské metalové scény,
ale na své vrcholné počiny z nultých let opět
ne zcela přesvědčivě navazuje. Tím podstatným rozdílem oproti nejsilnějšímu období je absence
většího počtu bezprostředně výrazných věcí a melodií, které se dokáží zarýt. Nicméně nový materiál KATATONIE působí zjevně živějším dojem, než je tomu v případě některého z alb předchozí dekády, neboť posluchač zde identifikuje nejen typické a zaběhlé postupy této kapely,
povedenou zvukovou stránku a celkově kvalitní zpracování, ale zejména sem tam nějaký ten chytlavější a ve svižnějším tempu podaný moment. Neplatí to však v žádném případě po celou délku nosiče. Nebýt chytlavého singlu „Atrium“, který nabízí
obstojný spád, gradaci a vytříbenou refrénovou melodii co se líbí hned z prvního poslechu, vlastně bych se
ani zde neměl moc čeho chytit.
KATATONIA patří k těm kapelám, které si léty již dávno vypilovaly svůj specifický výraz a nyní skládají už jen v rámci těchto mantinelů. Buďto jste jejich velkými fanoušky a vezmete od nich takřka všechno, a nebo vám jsou vlastně vcelku jedno. Jonas Renkse znovu působí především svým zaběhlým dojmem, že bych se v řadách Švédů zdráhal dosadit na jeho post, který představuje
dlouhodobě tu největší sázku na jistotu, kohokoliv jiného. Jeho hlas a
hudba KATATONIE totiž jedno jsou a jde o zcela neoddělitelné složky zvuku kapely. Se
svým parťákem a kytaristou Andersem Nyströmem (rovněž společné členství v deathmetalové kohortě BLOODBATH) totiž tihle dva představují onu
neměnnou konstantu. Z tohoto důvodu novinku „Sky Void Of
Stars“ zařazuji mezi zcela typické nahrávky pozdního období, nahrávku,
která si drží úroveň předešlé „City Of Burials“, ale jen velmi
nepravděpodobně zachází někam dál, natož aby vše rozvíjela. Možná lze mluvit o vyšší míře chytlavosti, větším zastoupení svižnějších pasáží a celkové různorodosti, ale ten level je jakž takž skoro stejný.
Mám pocit, že od této kapely již nikdy nic neobyčejného nevzejde, jakkoliv se právě výše zmíněný singl jevil velice nadějně a i vábivě ponurý song „Author“ měl v sobě charisma a jistou dávku bolestných emocí. Další skladby jsou více méně vcelku dobré, goth-rockovými prvky a elektro podklady nadýchaná melancholie „Opaline“ i náznak upalující vypalovačky „Birds“ patří rovněž k tomu lepšímu z celku, ale už žádná další položka nedokázala roznítit můj trvalý zájem. A tak tvrdím, tohle je zkrátka další docela dobrá deska Švédů.
Na to že „Austerity“ znamenala příslib vstupu do okázalejších hájemství temného rocku s chytlavějším potenciálem, nakonec zůstalo jen u očekávání. Že bych následně chtěl poslouchat nové album opakovaně a byl z něho nadšen, to se říct opravdu nedá, navzdory dodržení kvalitativních standardů formy zpracování. Je to tím, že tuhle kapelu neberu se vším všudy. A tak závěrem řeknu asi tolik, že pokud máte hudbu této kapely rádi komplexně a sledujete ji detailně po celých třicet let, pak snad budete s výsledkem spokojeni, náhodnějším kolemjdoucím bych asi doporučil některou ze zhruba dvacet let starých nahrávek.
| 29.01.2023 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
