KAVIAR KAVALIER - Hairy Hairy

90%

Jestli to takhle půjde dál, budu mít pro každou druhou životní kulisu nějaký ten originální popěvek. Přestože se s Tomem jinak docela míjíme, všedních míst nevšedně poetizovaných jeho krásnou hudbou stále přibývá. V lese, v nemocnici, na Křivoklátsku, v kuchyni, hotelovém pokoji, na zahradě, na pláži, v mlžných oparech u tratě, tam všude se mi z jeho repertoáru něco vybaví. Výčet pochopitelně není úplný, aktuálně k němu přibyl mimo jiné verš „V lázních. Stalo se to v lázních...“ Už se na ty procházky po kolonádách těším.

S novou deskou KAVIAR KAVALIER přicházejí nová dobrodružství, to podstatné ovšem zůstává. Kromě totožného hrdiny a obligátní perverze mám na mysli svéráz, hitovost a přesvědčivou atmosféru. Výběr nevšedního tématu něco takového sám o sobě nezajistí, klíčovým je až způsob, kterým je vše uchopeno. Právě v tom se posluchačům opakovaně dostává mistrovské lekce. Pokud jde o odlišnost(i), pozorní a znalí možná zachytí prosvítání některých dílčích motivů a nálad z minulosti. Celek však znovu působí jinak, a to i v rámci mikrosvěta KAVIAR; o poslední sólovce „Tafelmusik/das Hauptgericht“ nemluvě, tam měřím světelnými roky. Tomova schopnost vytvořit nový hudební základ v rozpětí od osvíceného metalu po dream pop, dát mu do vínku bohatství nápadů, vtisknout mu lehkost a zároveň udržet jeho jednotu nemá, zdá se, konkurenci.

Tentokrát navíc režíroval poněkud širší ansámbl. O kapele bych stále ještě nemluvil, o kolektivním výkonu pod pozorným dohledem tvůrce a citlivého dirigenta už ano. Výsledkem je album „Hairy Hairy“, na kterém všichni zúčastnění podávají stoprocentní výkon. Chtějí pomoci mistrovi, jehož svět dobře znají a shledávají ho zábavným. Současně jde o silné osobnosti, které výraz onoho světa nepochybně ovlivní, s čímž se počítá, a tudíž i adekvátně pracuje. Jednoduše řečeno, rytmika Kapák/Sambar náramně šlape a z přesvědčivosti vyznání Andrey Baslové (FORGOTTEN SILENCE) v „Hey, Hey, Mister“ téměř mrazí. Na pravé bicí jsem si musel vlastně trochu zvykat. Kapák, ač metalista par excellence, dokáže kompetentně zahrát vše, na co si vzpomenete, v tom by problém nebyl. Spíš jde o jakousi neotesanost, kterou do takřka matematicky zkomponované hudby vnáší „sprosté“ údery do blán. Řešení bylo nakonec jednoduché, stačilo přidat na hlasitosti. Má dobrá rada tudíž zní: Nechte „Hairy Hairy“ znít!:-) Vše se brzy poddá, později i při nižší hladině decibelů. Kapákův chvílemi až exhibiční výkon, jako třeba v „Grüner Veltliner“, dává nové desce přesně to, co potřebuje – razanci a trochu jinou energii. Se vším se pochopitelně počítalo. Jasně, Tom zas jednou preferoval svůj rock metalový sound s odkazy až někam k černotě nejmenované české black legendy, však víte. Metalisté si ho mohou užít. Zadarmo ovšem není nic, prostředky či nálady se prostě občas mění a některé zlé melodie i nevšední asociace navíc ulpívají.:-)

Novinka nejen datem svého vydání předznamenává léto. Uvolněnou náladou prvních tónů jako by zvala k posezení na dece u vody za doprovodu starého kazeťáku. Pochopitelně jde jen o výstřel ze startovní pistole. Každé Tomovo album se nějak vyvíjí, na celku a jeho příběhu prostě záleží. Po odlehčeném úvodu se atmosféra nečekaně ochladí. Necrocock – (black)metalista úřaduje, přestože si na „Koh Chang“ pohrává s elektronikou. Následuje variabilní hitová smršť trvající prakticky až do fantastického vyvrcholení-uvolnění, které s sebou přináší závěrečná „Kolika“. Kontrast. Jak jinak, tentokrát mezi textovou náplní a euforizující hudbou, za jejíhož doprovodu pomalu padá opona. Přes veškerou přístupnost, rockovou podstatu a nemálo hitových okamžiků se vyplatí s rychlými soudy počkat. Více poslechů přináší více odhalení. Momenty, ve kterých člověku dochází záměr tvůrce, představují pravý poslechový balzám. Jak už jsem v minulosti zmiňoval vícekrát, Tomova aranžmá nesklouzávají k producentské exhibici, jsou v každé chvíli funkční, samotnou skladbu nepřerůstají ani o milimetr. Dotyčný si libuje ve vokálech, zároveň však klade maximální důraz na kytarovou barevnost. Stačí si poslechnout závěrečné zvuky strun v megahitu „Po stovkách zánětů“. Tradiční dialog s Nazaru zde střídají rozmáchlé hutné riffy, které v jednotě se sbory fantasticky gradují, poté přecházejí v jednoduchý ústřední motiv a v úplném závěru v nádherné kytarové echo. Tomu já říkám dokonalá píseň. Následuje posmutnělý wah wah doprovod jdoucí proti rozpustilé jízdě v „Hevíz“.

K vokálům není co dodat, zní všude. Míra zapojení Andrey je každopádně pozitivním překvapením. O souboj hlasů určitě nejde. Platí však, že jakmile jí nějaký prostor svěříte, už je její. Ostatně, zřejmě kvůli tomu byla povolána právě ona. Na „Hairy Hairy“ logicky musel být a také byl kladen důraz na onen sexy ženský element, a to nejen ve vztahovém sex modu submise/dominance. Díky Baslové, a s tichým souhlasem tvůrce, se zde totiž nenápadně prosazuje i ženství jako takové, tedy něco, co muže v jeho zamilovanosti inspiruje, vede, co mu naslouchá a činí ho šťastným i mimo živočišnou sex zónu. Alespoň takhle to slyším já. Necrocockovi a jeho spoluhráčům se zkrátka podařilo připravit autentickou desku, které nechybí takřka nic, ani adekvátní materializace v podobě hipstersky/lascivního (další magický kontrast) cédéčka. Nahrávka je přitom zábavná po celou hrací dobu. V posledních třech skladbách se navíc dějí věci, které vše posouvají ještě dál. Opět velká pecka, Tome!:-)

02.08.2024	Diskuse (5)	Pekárek hackl@volny.cz