KAVIAR KAVALIER - Vánoční wellness v hotelu Inkontinental (rozhovor)

Myslel jsem si, že se hektická předvánoční doba opět ponese v duchu koled, které vám nedají pokoj ani tehdy, když si na otočku zajdete koupit pár rohlíků s vlašákem. Tentokrát ovšem ony typické melodie nedostaly vůbec žádnou šanci. Nové album KAVIAR KAVALIER se poslouchá samo a v hlavě nenechává prostor pro jakoukoliv písničkovou konkurenci, leda byste riskovali hodně bizarní verzi „Nesem Vám noviny“. Zároveň však představuje dobrodružnou pouť pod povrch mnoha věcí, na které by se hodil kompetentní průvodce. Nač se utápět v dalších hypotézách a spekulacích, když jsme se na rozhovoru dohodli se samotným mistrem Necrocockem.

Jak dlouho dozrával záměr natočit nové album pod hlavičkou KAVIAR KAVALIER? Nebo se snad jednalo o impulzivní rozhodnutí s delší dobou realizace? Každopádně, co bylo oním impulzem, který rozhodl o tom, že jsou na řadě KAVIAR KAVALIER?

Hned po vydání Houbařského alba se mi v hlavě začala rodit nová hudba. Začal jsem skládat jak pro novou Necrocock detektivku, tak pro nový KK album. Poměr byl zpočátku tak nějak vyrovnanej a už to vloni vypadalo, že bych vydal alba obou projektů najednou. Jenže se mi díky tehdejší inspiraci začal pod rukama rozvíjet rozsáhlý detektivní příběh, který mě naprosto pohltil a já jím naplno začal žít. Byl jsem posedlej celou tou milostnou magií křivoklátské detektivky, plné chtíče a vražd, že jsem KK odložil a žil život Martyria. Po vydání jsem se automaticky vrátil ke KK a v klidu dodělal několik dalších skladeb a dovedl ho až k vydání.

Můžeš čtenářům nastínit, popř. připomenout hlavní dělící kritérium mezi hudbou KAVALIAR KAVALIER a NECROCOCK, nebo jde primárně jen o témata?

NECROCOCK je pomalej, temnej, chorobnej, podivnej ať už zpracovávám jakékoliv téma. Je hodně postavenej na kytarovejch hradbách a nemocnejch harmoniích. Bývá dost ambientí a doomovej. Jelikož jsem celkově dost zrychlenej, skládání hudby pro tento projekt je pro mě úžasná terapie a balzám na nervy. KAVIAR KAVALIER je vždy především sexuální a fetišistický. Když se mi nahromadí všelijaký perverzní zážitky, tak přichází čas nového alba. Je víc elektronickej, tepavej, víc synťákovej, i když základy tvoří taky kytary. Je rychlejší, roztančenější, často má kvůli umocnění rajcu německé texty a vždy je co nejchlípnější.

S čím souvisí tvoje tvůrčí vzepětí po roce 2010? Myslíš, že se pozitivně projevilo i nastartování MASTER´S HAMMER? Nakolik jsou pro tebe důležití a inspirující? Chtěl jsi mít na nové desce právě vlivy MASTER´S HAMMER v takové míře, nebo to nějak vyplynulo?

Když pominu hostujícího Frantu Štorma v nudistickém duetu FKK Zone a závěrečnou pasáž se sólem, kterou jsem si komplet vzal ze skladby Útok od MASTER´S HAMMER, tak žádná jiná paralela s MH neexistuje. Jakákoliv zdánlivá podobnost s MH je nechtěná a náhodná. Určitou provázanost možná dělá můj charakteristickej rukopis, kterým se podílím i na MH albech.

Kdo se na nové desce podílel? Podle jakého klíče si vybíral aktuální sestavu, byla ve hře i jiná jména?

Nebyla. Já nerad s někým spolupracuju. Přináší to většinou jenom neklid a komplikace. Nemám rád kolem sebe lidi, který mi nejsou blízký a z kterých sálá nevyrovnanost, neklid a nepohoda, proto se při nahrávání obklopuji jen svými drahými přáteli a to platí vlastně i o videích. Honzu Kapáka považuju za našeho nejlepšího bubeníka vůbec, ten byl jasnej od začátku a je jasnej i do budoucna. Je s ním skvělá spolupráce a je to takovej klidnej medvídek. Sambár z Karlštejna je můj letitej kumpán, prověřenej stovkami tahů a mejdanů, který jsme jen zázrakem přežili. Má skvěle tlustá bříška prstů, kterými lehce tančí po hmatníku. Je zocelenej stoletou povodní a extrémně nebezpečnou prací na vysokejch elektrostožárech velmi vysokého napětí během silných bouří, je skvěle vyrovnanej, klidnej a submisivní. Nazaru je moje současná múza, bez které by moje dvě poslední alba byla úplně jiná a nebo by možná vůbec nevznikla. Je to aetherická a klidná víla, navíc její sopránek skvěle podmalovává moje vokály.

Proč zrovna Hotel Inkontinental jako leitmotiv konceptu? Jaký máš vůbec vztah k hotelovému prostředí?

Miluju hotely. Preferuju ty staré, omšelé, z jejichž promočených pelestí čpí silné milostné příběhy. Mám rád hotely s diskrétními a shovívavými recepčními. Mám radost, když objevím nějakej totalitní hotel, který se zatím vyhnul modernizaci, což byl třeba teď nedávno neskutečnej Hotel Merkur v Jablonci. To byl ten správnej Hotel Inkontinental. Bakelitový výtahy, na pokojích rádia dráťáky, dřevěný obložení, pročuzené záclony, chátrající skleněné bižulustry, na každým patře dnes již nefungující velkorysé restaurace a vinárny. Jó, tam se zastavil čas v sedmdesátkách. Vždycky jsem děsně smutnej a naštvanej, když přijedu po letech do nějakého svého oblíbeného hotýlku, který je nečekaně přestavěn na bezduchý boutique hotel bez chuti, zápachu, jehož přiblbé trendy artefakty smažou všechny vzpomínky. Pak miluju samozřejmě všelijaký lesní hotýlky, hodinový hotýlky. Klidně bych mohl žít celej rok jenom po hotelech.

Využil jsi k pořízení obálky i tentokrát autentického prostředí (a pokud ano), jak je pro tebe autenticita důležitá? Osobně mne stylovost všech rekvizit a jejich škála fascinuje, a to od Citroena – Kachny až po stylový kufr. Kde je sháníš, jde o náročný proces? Snad nemáš všechno doma?

Autenticita je pro mě důležitá hodně. Tentokrát ale obal vznikl ve vile fotografa Romana Dietricha. Když jsem Romana navštívil a prolezl mu celou vilu, padl mně do oka pokojíček jeho malé dcerky. Natahal jsem jí tam z domova bažanty, chcací mísy, starou lampu, dráťák a vykřičenej pokojíček, jako stvořenej pro urohrátky, byl na světě. Roman to doladil dobovejma závěsama, bakelitovou lampičkou, telefonem a vytvořil nevídaně lascivní fotky. Já tyhle artefakty léta kupuju na aukru, kufr mám z Bolívie a kachnu jsem objevil kousek od baráku v Prokopském údolí, kde jí má se spoustou dalších starých citroenů zaparkovanou hodný pán, šéf veteran citroen klubu.

„Hotel Inkontinental“ považuji za mimořádně pestrou, přitom však vyrovnanou kolekci. Přesto, máš na ní nějakou srdeční záležitost (i více) a „čím tě dostává(vají)“?

Mě snad dostávaj úplně všechny věci. Nejosobnější je asi Fotopast,  jejíž síla mě i teď po čase stále dojímá. Fly to Mandalay mě zase vrací zpátky na Barmu, po které mě vozil skvělej mnich Tin Tin. Dogging je taky hodně osobní a autentickej a stejně tak třeba Karunkula. Můj úd není v pořádku má taky základy v osobní intimní nekomfortnosti, i když to měla být původně vánoční koleda, jejíž melodii jsem složil vloni na Štědrý den.

Zaujala skladba „Fotopast“, a to uvolněnou hudební složkou, spojením stylů a kontrastem mezi „nevinnou“ melodickou složkou a textem. Můžeš třeba na tomto songu popsat tvůrčí proces?

Skladba začala vznikat během jednoho dopoledne, kdy jsem odvážel svou manželku do lázní. Ještě doma při ranní stolici jsem si začal prozpěvovat ten hlavní sladkej leitmotiv. No a když jsem se pak sám vrátil domů, coby šťastnej, slaměnej vdovec, nalezl jsem v zahradě na sebe nastraženou fotopast a uvnitř domu různý štěnice. Jak jsem měl furt v hlavě tu vtíravou melodii z rána, tak mi začal do tý melodie zapadat text o fotopastích a večer byla skladba hotová. Je to reálný příběh z mého života, jako ostatně skoro všechny skladby alba. Propašovat si domů tajnou návštěvu za nepřítomnosti manželky není vůbec jednoduchá věc a chce to trochu fištrónu. Na jaře chci k Fotopasti natočit klip ve skutečných reáliích mé vily.

Jak vypadalo nahrávání, byly nějaké krize; obecně tě nakopává, nebo vyčerpává? Nejedná se o odměnu (relax) po práci na jiné – objednané – hudbě? Jak vůbec poslouchat „Hotel Inkontinental“, aby se nám nejvíc líbila?

Myslím, že nejlíp se album poslouchá v autě, to je jasná věc. Budí pohlavní vášně, takže je to ideální společník do auta, když se třeba veze holka někam do lesíčka, k rybníku na dogging party nebo na hodinovej hotel. Já nevím, určitě se to dobře poslouchá při opalování, grilování, natírání, vaření, mazlení. Hlavně doporučuju klidný a soustředěný poslech na dobrých přístrojích aby sluchovodům nic neuniklo. Jinak skládání a nahrávání mě vždy maximálně nabíjí. Je to pro mě vedle sexu, jídla a cestování nejlepší možná zábava, kterou tento svět nabízí.

Přichází jednotlivé koncepty tvých alb spontánně, nebo v rámci nějakého širšího záměru? Pokud ano, kolik témat máš aktuálně v záloze? Můžeš prozradit další? Stalo se někdy, že jsi nějaké téma nakonec zavrhl? Zažil jsi někdy období tvůrčí krize, nebo spíš trpíš stále větším nedostatkem času?

Koncept se vždycky nějak objeví sám. Krizi jsem nikdy neměl, spíš cítím, alespoň momentálně přehršel nápadů. Skoro denně mě napadne nějaký motiv, který si hned nabroukám do mobilu. Chci si ale teď programově dát malou pauzu. Žhavý téma momentálně nemám, ale ono se brzy nějaký samo zjeví jako vždy. Dlouho jsem uvažoval o temné country desce o vraždách v trampských osadách, ale zatím jsem to zavrhnul. Asi by tam měly být kotlíkářský zvuky a nástroje a já to docela nesnáším.

Jaký je tvůj nejoblíbenější hudební nástroj a jak si v této souvislosti stojí zpěv?

Nejoblíbenějším nástrojem jsou asi opravdu moje hlasivky. Hned co po ránu otevřu oči, už si zpívám. Celej den vlastně prozpívám. Doma nesmí hrát žádná hudba, protože si chci jen zpívat. Jinak mám rád všechny možný brasy, lesní rohy, trubky, funerální trombóny, hang drum, hydraulofon a nebo třeba eunušský kastráty.

Dokázal by sis představit spolupráci s nějakou velkou hudební osobností? Případně koho by sis pro něco podobného přál?

Vůbec po ničem takovém netoužím a nikoho vlastně ani neuznávám. U nás asi jen Frantu Štorma a Bruna Ferrariho, ale s těma už dávno spolupracuju. Možná by to byli lidi na poli vážné hudby, Jiří Linha, Marek Štryncl, Michael Pospíšil, ale to je blbost. Nic, s nikým spolupracovat nechci.

V minulém rozhovoru pro CD jsi zmiňoval i možnost reedice Klinik, nastal v tomto směru nějaký posun? Tvé desky by si určitě zasloužily i vinylový formát. Dočkáme se dotažení konceptu i v tomto směru? Myslím si, že třeba Berry z Madmusick by nebyl proti, nebo máš rád všechno pod kontrolou? S tím souvisí i otázka, nakolik si, obrazně řečeno, ceníš svého portfolia? Zpřístupnil bys svůj back catalogue v budoucnu nějakému vydavateli? Musel by zde hrát roli i jiný než finanční aspekt?

Moc rád bych to zrealizoval, ale za ta léta se ztratily filmy s fotkama k albu. No uvidíme. Teď si chci dát s novými alby trošku pauzu, během které bych mohl nějaký vinyl snad konečně vydat. O zveřejnění katalogu nějakému vydavateli jsem nikdy nepřemýšlel. Jsem rád, že jsem se osvobodil od všech těch přísavek a parazitů. Do ničeho takovýho se mi nechce, rád mám všechno od začátku do konce pod naprostou kontrolou. Muselo by to bejt pro mě hodně zajímavý, což jistě nikdy nebude.  

19.12.2019	Diskuse (4)	Pekárek hackl@volny.cz