KERRY KING - Letiště Hradec Králové, Rock For People, 15. června 2024

Nedávno se mě kamarádka ptala, jestli někde v Evropě nehrají SLAYER. Odpověděl jsem, že ne, že se objeví jen na třech festivalech v Americe a že když budeme mít štěstí, přijede k nám někdy v budoucnu KERRY KING. To jsem netušil, že Kerry je již nějaký čas ohlášen na jeden z největších festivalů v Česku. Štěstím pro mě bylo, že Kerry hrál na ROCK FOR PEOPLE zrovna v sobotu, protože během týdne bych se z práce neutrhnul. Takto jsem se vydal na otočku do Hradce jen na tenhle koncert. Ostatní sobotní interprety jsem neznal, ale i tak jsem si příjezd a odjezd trochu roztáhnul, abych se prošel festivalovým zázemím a zažil trochu atmosféru našeho největšího rockového festivalu.

Na hradeckém letišti jsem byl poprvé a byl to veskrze příjemný zážitek. Festival má sympatické klima, člověk se může pohybovat mezi řadou pódií a je tu přehršel doprovodného programu, kde je možné vydechnout a relaxovat. Pokecal jsem s pár známými, dal si langoš a pomelogrep a chvilku si poslechl interpety, kteří hráli před a po Kerrym – norskou elektro-popovou zpěvačku DAGNY a švédskou elektro-rockovou kapelu SOLENCE. Oboje ve mně zanechalo příznivé dojmy.

Zajímalo mě, jak na tomto nemetalovém a poměrně měkkém festivalu zapadne zakladatel jeho brutálních odnoží. Fousatý pokérovanec a jeho kumpáni začínali v pět odpoledne a poměrně dlouho předtím bylo na place dost prázdno, takže jsem bez obtíží pronikl až úplně dopředu. Nakonec se ale prostor slušně zaplnil, zepředu těžko odhadovat, ale myslím, že pár tisícovek lidí tu bylo. Těsně před pátou to začalo a já pocítil lehké chvění, konečně... SLAYER jsem nikdy nějak zvlášť neposlouchal a naživo jsem je neviděl vůbec (a už asi neuvidím), což mě mrzí. Takže hradecký zážitek je pro mě zřejmě nejblíž tomu, jak dnes zažít to nejvíc, co ze SLAYER zbývá. Fakticky lze říct, že na letištním pódiu se ocitly cca dvě třetiny téhle slavné kapely. Vousáč s sebou přivezl také bubeníka Paula Bostapha nebo někdejšího kytaristu MACHINE HEAD a VIO-LENCE Phila Demmela, který si coby záskok střihnul se SLAYER také pár koncertů. Jediní, kdo s nimi neúčinkovali, jsou basista Kyle Sanders (ex-HELLYEAH) a zpěvák Mark Osegueda (DEATH ANGEL).

Kapela je našlapaná slavnými jmény a stejně našlapaná byla i muzika. Nedávno vydaná prvotina uskupení mi přijde dobrá a písně z ní mi doma v posledních týdnech docela často jely. Sám King ji označil za „Repentless 2“ a zvukem i stylem to je pokračování toho, kde jednička před devíti lety skončila. Možná i protože jsem nikdy nebyl velký fanoušek SLAYER, tak mi tyhle desky přijdou dobré a baví mě. Asi totiž úplně necítím ty orgastické výšiny klasických elpíček, takže mi novinky nepřipadají jako ústup ze slávy. Kerry tu zůstal, chce hrát dál, a to je super.

Věci z desky „From Hell I Rise“ tvořily základ zhruba hodinového koncertu, na kterém zaznělo cca jedenáct/dvanáct kousků. Velmi dobrý a čitelný zvuk, stoprocentní nasazení kapely a solidní frontman v podobě Oseguedy vytvořily dobrý základ pro kvalitní koncert. Moje obavy z toho, že publikum zůstane opatrné, padly při třetí „Toxic“, kdy se pod pódiem vytvořil solidní circle pit, který se během setu ještě rozšiřoval. Atmosféra byla pod pošmourným hradeckým nebem skvělá a celé to mělo velmi dobrý vajb. Na pódiu se thrashovalo a pod ním běhalo, strkalo a veslovalo. Já jsem tomu dlouho odolával, ale když se v závěru rozjela „Raining Blood“, tak jsem prostě musel a v mosh-pitu jsem zůstal i na následující a pro mě stejně magickou „Black Magic“. Přepadl mě takový majestátní pocit blaha, že zažívám něco neopakovatelného – poslouchám a „tančím“ na skladby, které jsem myslel, že už naživo nikdy neuslyším. Pokud tohle nebyl hudební orgasmus, tak se mu to velmi blížilo. Tyhle dvě slayerovské skladby pro mě ze setu vyčnívaly svou posvátností, ale hudebně se od ostatních čísel nelišily. Kerry v odkazu SLAYER pokračuje, proč něco měnit, a z novinek naživo velmi dobře fungovaly například „Crucifixation“, „Idle Hands“, „Where I Reign“ nebo závěrečná „From Hell I Rise“. Po ní kapela zamávala, Osegueda se rozloučil, Kerry rozházel trsátka a byli ti tam. Ve svém deníčku si tak můžu odškrtnout další hvězdu, ale k nostalgii mělo tohle vystoupení daleko. Naopak jsme viděli kapelu ve špičkové formě.     

18.06.2024	Diskuse (9)	Gazďa