KILLER BE KILLED - Reluctant Hero

90%

Jestliže bych si měl zvolit jedno metalové album poslední doby, které svým vyzněním má tu schopnost v představivosti posluchače roznítit obrazy takřka biblických rozměrů, je to právě tahle druhá řadovka od projektu KILLER BE KILLED. Pod opětovným dohledem producenta Joshe Wilbura se totiž zkušeným borcům z různých prostředí hudebního extrému podařilo docílit velkolepého výsledku. Soundtrack k činnosti kreatorů či destruktorů světů minulých a dost možná i budoucích, jízda na blesku černou oblohou až kamsi na samotný konec světa. Utkvělé představy štítů jihoamerických And, té ohromující kamenité pustiny, kam noha člověka mnohdy ani nevkročila, na jejíž vrcholcích v mé představivosti ční čtyři obří a závažně se tvářící sochy členů tohoto projektu, vytesané do šedivé skály, odolávající zde věky přírodním živlům, tak přesně takové scenérie doznávají s poslechem alba v mé mysli reálných parametrů. Chvíli jsem nad tím výjevem kroužil a viděl jej perspektivou kondora, jindy jsem šplhal mořem balvanů kdesi na úpatí hor a vzhlížel k nim vzhůru coby k bohům čnícím k temnému nebi, mnohdy se rval s větrem a mrazem, každopádně mne nahrávka poskytla mnoho prazvláštních zážitků.

Na druhé album superskupiny KILLER BE KILLED musela metalová veřejnost čekat více než šest let a to ačkoliv jejich bezejmenný debut z roku 2014 byl hodný bezodkladného pokračování. Nabušená deska slibovala mnohé a plnila úlohu neočekávané zajímavosti ještě mnoho měsíců po svém vydání. Jenže bylo okolo kapely dlouho ticho po pěšině. S odstupem několika let víme, že kmenová vytíženost každého ze zúčastněných neumožňovala projektu snadné pokračování a to ani když se posluchačská obec i kritika onehdy nad prvotinou doslova rozplývala. Ohromný skladatelský nadhled, různá subžánrová cítění čtyř osobností propojená zde do vrstevnatého celku a k tomu potřebná zapálenost a s tím související profesionalita, to vše umožnilo all-stars bandu velmi rychlý průlom. Současnost je však neméně nadějná. 

Dvojka „Reluctant Hero“ totiž nadále rozvíjí skvělý potenciál první desky a působí v detailech ještě bytelněji, ohledně detailů rozmanitěji či zaobleněji a s vřelým přístupem k atmosféře, tzn. s nákloností k rozmáchlému pojetí melodií i k hutnějšímu a vrstevnatějšímu metalovému zvuku. Debut byl přeci jen o trochu více kvapíkový a kloubil v sobě více punk/hardcoreových prvků s čímsi, co lze nazvat unikátní směsí groovy thrashe a stoner metalu. Momenty odkazující až na území nazlobeného, rvavého a emočně vypjatého hardcore, co do zvuku KILLER BE KILLED před lety (i díky vokální práci Grega Puciata a Maxe Cavalery) občasně probleskovaly, letos ze skladeb rozhodně nemizí, ale druhá deska přeci jen více tíhne do vod monumentálních MASTODON.

Rytmika působí pestře, ale zároveň ne dominantně. Nestrhává na sebe pozornost a nechává mluvit skladby samotné ve své panoramatické nádheře. Samoúčelný tlak ustoupil fantazii. Vše zkrátka šlape, jak je třeba. V mezičase došlo na obměnu na postu bubeníka. Nyní za artilérií úřaduje Ben Koller,  čtyřicetiletý zběsilec, jenž je mnohým znám z řad ALL PIGS MUST DIE či CONVERGE. Ostatní jsou na svých místech. Tři ústřední osobnosti projektu nezůstali nic dlužni své pověsti a přispěli svým dílem k nahrávce, jenž bude v roce 2020 usilovat, když ne přímo o post nejkomplexnějšího metalového alba sezóny, tak alespoň jednoho z nejzajímavějších.

Greg Puciato se ukazuje jako vůdčí typ a svým rozmanitým vokálním projevem, kdy je schopen bestiálně řvát i přispět ke klenutě zpívané melodii plné emocí, značně přispívá k pestrému vyznění skladeb. Nejpatrněji je to znát v gradující palbě „Inner Calm From Outer Storms“, jenž z poklidnějších fází přejde plynule až  do úchvatného tornáda hněvu. Od někdejšího křiklouna z THE DILLINGER ESCAPE PLAN by člověk čekal ledacos, nicméně právě jeho náklonost k melodice činí tomuhle projektu velkou službu. Greg navíc drtí i šestistrunnou kytaru a má u většiny skladeb autorský kredit (je rovněž výhradním autorem všech textů). Troy Sanders (zpívající baskytarista MASTODON) vládne rovněž skladatelskou schopností a jeho charismatický hlas dodává písním na mohutnosti. Je to vlastně on, kdo možná nejhlouběji zůstává v paměti posluchače a ovlivňuje svou barvou zvuk písní. Vše od boku jistí brazilský taťka a metalový rastafarián, Max Cavalera (SOULFLY, dříve SEPULTURA), specialista na hrubší pasáže, tvrdé riffy a vesměs neurvalejší hardcore cítění.

Kombinací stylu všech zúčastněných person vzniká okouzlující koktejl tvrdé hudby, jehož devízou je týmovost, prvotřídní skladatelský cit a z toho plynoucí neotřelý ráz desky. Nejde o progresivní album, i tak jeho magnetismus překoná mnohá díla oné škatulky. Člověk se ani moc posluchačsky nenadře, aby se mu výsledek opravdu líbil, ale nic ze slyšeného nepůsobí lacině, což fanoušek zjišťuje již od parádní úvodní hymny „Deconstructing Self-Destruction“, která odhalí všechny trumfy. Sanders zní v slokách i v refrénu skoro jako Chuck Billy a i ta katarze do bytelného zaoceánského thrashe tomuto projektu mimořádně sluší. Prostřednictvím dalších skladeb s chytlavější podstatou - „Dream Gone Bad“ a „Left Of Center“ - se dostane příznivcům kvalitního zaoceánského metalu záruky, že vábnička v podobě úvodní hymny nebyla pouze náhodná. Chvíli má člověk pocit spřízněnosti KILLER BE KILLED nejen s MASTODON a TESTAMENT, ale také s grungeovými veterány ALICE IN CHAINS, jejichž hypnotizující projev mnohdy do zvuku probleskne. Jindy se však dostaví ještě větší předobrazy - METALLICA v časech panoramatických Burtonovských eposů (důkazem čehož může být uchvacující rozmáchlá jízda „From A Crowded Wound“) nebo v rámci suprácké vypalovačky „Filthy Vagabond“ třeba i PANTERA a jejich kultovní řežba „Fucking Hostile“, neboť rychlý, strhující a chytlavý song od KILLER BE KILLED má obdobnou sílu jako onehdy klasika texaských kovbojů.

Můj názor je ten, že pakliže dokážete přijít s obdobně vrstevnatým, propracovaným materiálem a ještě o vás hudební fanoušek nepřemýšlí jako o posluchačsky náročné záležitosti, ale naopak se vyloženě těší na melodickou relaxaci během poslechu celé této vaší hudby, pak něco děláte abnormálně dobře - příkladem budiž úzká emoční provázanost natolik rozdílných songů jako je zde např. svou melodikou a atmosférou uhrančivý „The Great Purge“, nejzběsilejší výplach „Animus“ či vrstevnatý a zároveň díky pomalému tempu, akustice a zasněnosti smířlivý titulní kus „Reluctant Hero“, dodávající desce v jejím závěru na ještě větší závažnosti. Snad se kapele podaří ještě pokračovat a stvořit další obdobný kus metalu, tohle album signalizuje, že máme naději.

03.12.2020	Diskuse (7)	Stray janpibal@crazydiamond.cz