KILLSWITCH ENGAGE - Disarm The Descent
„Je konec, dovol mi prosím spočinout, odpusť mi, nech mě jít, je to
moje rozhodnutí, dovol mi prosím spočinout, odpusť mi, nech mě jít“.
Před čtyřmi lety tento refrén písně „This Is Goodbye“ uzavíral eponymní pátou řadovku metalcoreových „stars“ KILLSWITCH ENGAGE. Kdo by to byl tenkrát tušil jak velkou symboliku bude mít v souvislosti s následným a nečekaným odchodem zpěváka a miláčka davů Howarda Jonese, kterému rovněž i kvůli zdravotním komplikacím došel elán pro další dobrodružství spojená s kočovným životem kapely. Partička poskládaná kolem věčného pohodáře, kytaristy a váženého metalcorového experta resp. producenta Adama Dutkiewicze tak mohla srdečně přivítat do svého hnízda navrátilce, zpěváka z prvních dvou opusů, Jesseho Leache, který v roce 2002 opustil kapelu z podobných důvodů jako teď Jones. KILLSWITCH ENGAGE nikdy nedělali ze svojí muziky a statusu metalcoreových králů nějakou složitou vědu, natož aby kolem sebe vypouštěli smradlavé prdy samochvály o jejich hudebním poslání. Právě naopak, skupina se nikdy nebála na plnou hubu přiznat, že valnou většinu svých podkladů důkladně nastudovala nebo rovnou obšlehla ve švédské knihovně melodického (death) metalu a možná i díky takovému přístupu nikdy neupadla do řídkého bahna zapomnění, jako tomu bylo u celé řady trendových „second hand” vizionářů surfujících na oné vlně drsně líbivých melodik.
„Disarm The Descent” je tedy šestý studiový zářez ve čtrnáctileté historii Američanů a dalo by se říci, že stejně jako všechny jejich předchozí desky má dostatečný potenciál na to, aby zaujal posluchače, který si umí srovnat všechna pro i proti spojené s tímto druhem hudby. Skupina se na novince rozhodla zase malinko přitlačit na pilu, přičemž i nadále neztrácí schopnost předložit skladby, které určitě mají dostatek síly, aby mohutně zahýbaly fanouškovskými davy pod pódiem. Adam D. se opět pevně usadil na producentskou židli, tak aby svojsky naostřil typicky kytarový dvojzápřah a dal tak dostatečně vyniknout onomu živelně nabušenému vyznění této pětice.
Přestože Jesse Leach není tak univerzálním pěvcem jakým býval Howard, tak jeho čisté melodické party nevyznívají vůbec špatně a svůj nelehký úkol splnil na výbornou. Tucet nových skladeb (v limitované verzi jsou ještě dvě navíc) má v jeho podání patřičný odpich a je vidět, že si Jesse návrat do jámy lvové patřičně užívá. Kromě dvou již zmiňovaných bonusů máme na rozšířeném vydaní možnost posoudit i Leachův koncertní přednes Howardovi speciality - „My Curse“. Já bych pozvánku na koncert kvůli zpěvu ani omylem netrhal.
Novinková kolekce určitě nepřináší žádné stylové
kotrmelce, experimenty nebo mimořádná skladatelská překvapení. Jde o
pořádně přímočarou desku, která potěší kvanty povědomých, avšak svěže
servírovaných kytarových nájezdů. Tyto společně s akurátně usazenou
rytmikou a častými variacemi vokálu dokáží pnutí skladeb hned na
několik způsobů patřičně vygradovat. Fantastická, heavy metalově
vystavěná a lehounce samply obohacená „Tribute Of Fallen“ nebo stíhací
melodické jízdy „The Call“ a „Time Will Not Remain“ se prostě
zaryjí do paměti a chtějí být přinejmenším znovu poslouchány. No a na živo
to musí být prostě spoušť.
I položky se složitěji postavenou
strukturou jako „Beyond The Flames“ nebo i středně tempá a procítěná
„Always“ neztrácí jiskru a přitažlivost a to hlavně díky velmi dobře
zvládnutému (střídmému) dávkování oněch čistých „emo“ ploch. Jakákoliv
deska těchto massachusettských drtičů, a novinku nevyjímaje, disponuje
několika zvláště silnými skladbami, jež zkrátka umějí nejen výrazně
zaujmout, ale nakonec i strhnout a smazat domnělé pocity z neoriginality
a podbízivosti. A právě tento atribut vytváří rozdíl mezi stále
zajímavými KILLSWITCH ENGAGE a přehršlí ostatních metalcorevých souborů.
Ne vždy jsem měl na tyto Amíky takto pozitivní názor, ale najednou jsem si nějak sportovně spočítal, že jejich desky poslouchám daleko častěji než alba jejich severských učitelů a dokonce si jich užívám čím dál tím více. Novinka „Disarm The Descent”, přestože přináší pouze další variace na dávno známé téma, není výjimkou.
29.08.2013 | Diskuse (12) | Subeer jirikubis1975@gmail.com |
zdenos | 08.10.2017 22:40 |
ALL THAT REMAINS (fall of ideals) jsem slyšel, taky slušná muzika, pamatuju si že to mělo takovej nakopanej zvuk, ale to mají tyhle kapely asi tak nějak všecky podobný. Nakopanej ale dekompresní :D In waves je určitě hodně v pohodě, ta jejich proměnlivost se mi taky líbí. Někdo už o nich psal, že vždy nahrajou jednu desku víc klasickou, další je pak takovým návratem ke core kořenům. Ale spíš s tím metalcorem už mnoho společnýho nemají. Jsou to sympatáci a určitě jim fandím, na živo se mi taky líbili, a ochutnávka Sin and the sentence je tvrdá, rychlá, variabliní skladba, která mě potěšila. Takhle by to určitě šlo. K instrumentálním výkonům tam taky není co dodat. |
Meres | 08.10.2017 22:35 |
No dementné miliónkrát prevarené riffy, breakdowny a imidž, to je tiež dobrý postreh :)Proste toto už u mňa neobstojí. |
zdenos | 08.10.2017 22:30 |
DAHLIA je taková deathová :) jsou fajn, ale ty HEAVEN SHALL BURN, kteří taky už nejsou moc corový, mám ještě radši. Tyhle kapely se právě z toho hlavního proudu trochu vyčleňují. |
Pekárek | 08.10.2017 22:27 |
Čas od času si pustím KE s Howardem a jsem moc spokojen. Těším se na nové The Black Dahlia Murder, i když ty vlastně ani nepovažuju za core kapelu. Pro mě představují americkou reinkarnaci At The Gates. |
zdenos | 08.10.2017 22:18 |
mě na těch kapelách ani tak nevadí názvy, jako často samotná hudba, která je fakt tupá, tisíckrát omletý breakdowny, který byly dávno vymyšlený, a pořád se jen recyklujou znova a znova. Plus často tragická image a dementní chování na koncertech. Ale na lecos jsem si i zvyknul, a občas na to s kamarády i zajdu na živo. Za lepší kapelu považuju i TRIVIUM. Oni hodně vychází právě z čistýho metalu (hlavně Crusade, Shogun, Vengeance falls), a tam mi asi sedí nejvíc. Z těch vypsaných skupin jsem poslouchal DARKEST HOUR (krátce) a HEAVEN SHALL BURN. Z českých mám celkem rád BETHRAYER, nejsou špatní ani HAZYDECAY nebo SUNSET TRAIL. |
Meres | 08.10.2017 22:12 |
WOVENWAR je strašná nuda a vďaka sračkovitým melodickým spevom pre mňa nepočúvateľná kapela. Veľmi by som si želal reunion AILD, ale pravdepodobne k tomu nikdy nedôjde, čo je škoda. |
zdenos | 08.10.2017 21:59 |
souhlas. Zbývající členové AILD za to měli vzít jinak, než v tom nudným projektu Wovenwar, nebo jak se to jmenuje. Teď už metalcore teda neposloucháš? Který styly ho vystrnadily? |
Meres | 08.10.2017 21:58 |
A my sme vyhrali vo futbale? :D ja to nejako nesledujem a momentálne ani nežijem v SR, takže našu politickú situáciu či športové (ne)úspechy príliš nesledujem :) |
Meres | 08.10.2017 21:57 |
No Killswitch Engage a Unearth nie sú zlé skupiny, ale špičku metalcoru pre mňa predstavovali AS I LAY DYING, GOD FORBID či Nemci MAROON. Bohužiaľ vo všetkých prípadoch už ide o rozpadnuté kapely, v tom prvom prípade za dosť ožehavých okolností. |
zdenos | 08.10.2017 21:50 |
to meres: poslouchám metalcore, a že ten je od KE, nebo Unearth hodně povedenej :) Tohle album mě hlavně bere tím, že tam je hit za hitem, krásná vyváženost refrénů a tvrdších částí, a vynikající zvuk :) poslouchám metalcore, a klidně to střídám s Keeprama od HELLOWEEN :) no problem. Jinak gratuluju Slovensku, že je ve hře o MS ve fotbale |