KILLSWITCH ENGAGE - This Consequence

80%

Recenzi na jednu z novějších desek metalcoreových klasiků KILLSWITCH ENGAGE tady už máme. Je tudíž na co navazovat. Pro začátek stačí zdůraznit, že jen málokterá kapela vydrží víc jak čtvrtstoletí takhle pěkně pohromadě a zároveň stále dokáže nahrávat solidní až vynikající alba, jimž minimálně po formální stránce nelze nic zásadnějšího vytknout; od problematiky loudness war přitom odhlížím. Změnu na postu zpěváka a návrat toho původního už také neřeším. Se zpěvákem Jessem Leachem se prostě vrátil starý parťák. Se zbytkem kapely v čele s kytaristou Adamem Dutkiewiczem ho spojuje mocné kreativní i lidské pouto. Něco dalšího se však již vrátit nemůže. Každému musí být jasné, že komerčnímu úspěchu z první dekády se dotyční přiblížit nemohou. Doba se prostě posunula. Podstatné je, že oni samotní s tím problém evidentně nemají. Plně se soustředí na „hudbu pro věrné“. Svým fanouškům proto i v roce 2025 nabízejí vynikající metal(core), určitou jedinečnost v jeho podání a pořádný kus srdce k tomu.

„Cílem je udělat radost fanouškům,“ potvrzuje v aktuální tiskové zprávě Adam. „Když přijdete na pódium, jde o zábavu. Miluji spojení, které s nimi máme. Pokud se dav baví, dobře se bavíme i my. Nová nahrávka je pro každého, kdo s námi byl po všechny ty roky.“ Jesse pak dodává: „Svět prožívá neveselé časy, ale my se přes ně dostaneme. Hudba vždy představovala světlo v temnotě. Když už jsem měl pocit, že je veškerá naděje ztracena, dostala se mi do rukou některá alba, jejichž poslech mě zachránil. Dáváme do toho všechno, co máme, co nám bylo dáno. Dostali jsme šanci posunout KILLSWITCH na jinou úroveň. To vzrušení je jako palivo. Musíme všelico dokázat, ale zároveň nemusíme nikomu nic dokazovat, právě se nalézáme přesně tam, kde potřebujeme být.“

Člověk by měl brát podobná prohlášení vždy s rezervou, nicméně pak uslyší nasazení Jesseho a bez problémů začne věřit každému pronesenému slovu. Ostatně, právě víra hraje v tvorbě těchto Američanů klíčovou roli. Jsi ve sračkách, v totálních sračkách, řve Jesse z pomyslné kazatelny na x způsobů, ale můžeš s tím něco dělat, protože – jak praví melodie – pořád existuje naděje, jež dojde naplnění skrze lásku, jíž přináší ještě hezčí melodie a občas i sbor. Za naději a lásku pak můžeme být vděční však vy víte komu, ale takhle doslovní nebudeme. Vše probíhá v mnoha variantách téhož, dokolečka dokola. Pokud má někdo pocit, že malá dušička posluchače dostává nandáno tak trochu ve stylu zlého a hodného policajta, nemíním podobné úvaze odporovat. Sám jsem na podobné hrátky už dávno přistoupil. Vlastně jsem se jim po delší době opět zcela oddal. A může za to právě letošní novinka „This Consequence“.

Po prvním poslechu jsem však nadšený rozhodně nebyl. S drahým zvukem (skvělý Mark Lewis za mixem) a s veškerým svým úžasným fortelem to ženou až na hranu, ale kde nic tu nic, říkal jsem si. Jenže další poslechy zabraly a pomalinku začala pučet i husí kůže; občas a někde. Nová deska KILLSWITCH ENGAGE je každopádně koncentrovaná na maximum. Kratší hrací doba neposkytuje úlevu, střílí se ze všech pomyslných zbraní, neustále padáte do bahna, z něhož se po bleskovém očištění vstává rovnou ke křtu. Po hudební stránce se zmíněné projevuje hlavně přitvrzením. Riff střídá riff, rytmika ukázkově hrne i ve vysokých otáčkách, kytary v doprovodu i ve vynikajících sólech citelně melodizují a Jesse předvádí svůj top, k němuž se jiní nedokáží ani přiblížit. Kapela nesází na progresi, jen na totální vyždímání a koncentraci(!) prověřeného, což se projevuje zejména neutuchajícím proudem nápadů, podaných dle osvědčené, a co do metalu až staromilské šablony. Po skladatelské stránce dokonale vystřižené, podotýkám.

Pocitově nejde o retro. Využité heavy, thrash, black, death, prog a kytarovkové postupy lze sice nějaké té žánrové klasice přisoudit, ale deska na ničem takovém nestojí. Posluchač stále slyší onen tvrdě melodický a metalický metalcore, nikoli „tady“ METALLICU a „támhle“ zas něco jiného. V tomhle si Dutkiewicz zasluhuje absolutorium. Nejde však jen o něj, na specifickém výrazu kapely se podílejí všichni zúčastnění. Dalo by se říci, že tentokrát i fyzicky, protože nové skladby se připravovaly a přehrávaly společně – face to face. Vyniká pochopitelně Jesse, kterému opět předávám slovo: „Naše nové album pojednává o důsledcích činů každé lidské bytosti – ať už jde o válku, nenávist, nebo rozdělení a podvolení. Historie se opakuje. Za své jednání se budeme muset zodpovídat, nezáleží přitom na tom, zda se chováme špatně k Zemi, nebo k sobě navzájem. Následek se dostaví. Příčina a následek je prostě ústředním tématem.“

Kapela by určitě ráda slyšela, že po necelých šesti letech, které uplynuly od vydání minulé řadovky, nestojí na místě. Jak si tedy v daném směru vedou? Na podobnou otázku nelze dát jednoznačnou odpověď. Na jedné straně zde máme jasně identifikovatelný rukopis, na druhé zmíněnou tvrdost a koncentrovanost, jejichž „konsekvencí“ je (nově?) doslova hmatatelná intenzita a přesvědčivost. Osobně považuji za důležitější fakt, že ani jedna z kolekce desíti aktuálních skladeb nepředstavuje slabší položku, natož vycpávku. Není zde vydechnutí ani volný prostor, výtah mezi peklem a nebem prostě kmitá tak zběsile, až se nám jedna sféra přelévá do druhé. Výsledkem je pocitový uragán, který přestože kolem vás proletí rychlostí blesku, může zanechat citelnou stopu. Ve výsledku se ovšem není čeho bát. Prozření s KILSWITCH ENGAGE nikdy bolet nebude. Jak totiž jímavě zazpívá Jesse v samém závěru:

Znovu se vynoříme z bolesti

Tohle není naše rekviem

Přísahám, že nic nekončí

Tohle není naše rekviem

Koncepčně pojaté závěry miluju, jasné body navíc.

17.03.2025	Diskuse (0)	Pekárek hackl@volny.cz