KING DIAMOND - Conspiracy

100%

Ještě před tím než se pustím k popisu náplně čtvrtého řadového alba „Conspiracy“ od KING DIAMOND, koncepčního materiálu svým námětem volně navazujícího na předchozí počin „Them“, musíme si ujasnit několik důležitých skutečností, která jeho vznik provázela. Ačkoliv obě alba spolu úzce souvisela, rozhodně vznikala časově odděleně, nikoliv v jednom tahu. Zatímco „Them“ bylo ještě nahráno na počátku roku 1988 v Dánsku, místo nahrávání o rok mladšího následovníka „Conspiracy“ zní Kalifornie. Kromě osvědčeného Kingova a Andyho producentského parťáka Roberta Falcaa se zdejšího nahrávacího procesu účastnil i Chris Tsangarides, který měl na starosti produkci pouze kytarových sól. Dost možná to souviselo se stavem věcí uvnitř kapely a potřebou usměrnit výraz KING DIAMOND poněkud přehlednějším směrem. Tento producent o rok později proslul především prací na heavymetalovém milníku britských JUDAS PRIEST, albu „Painkiller“.

Neméně podstatnou informací se pak jeví skutečnost, že bubeník Mikkey Dee v době nahrávání svých partů již nebyl členem KING DIAMOND. Spíše než s neuspokojením vlastních uměleckých ambic jeho odchod souvisel s komerčním aspektem věci, kdy toužil zkusit něco obecnému vkusu rockových fans za oceánem bližšího, a tak přijal nabídku a nastoupil k doprovodné kapele zpěváka Dona Dokkena, který v roce 1989 zrovna rozjížděl svůj vlastní projekt a o rok později se prezentoval jediným sólovým albem „Up From The Ashes“. Zpětně jsou dva roky u Dokkena brány spíše jako krátká epizoda před Deeho dlouholetým působením u MOTÖRHEAD, kam zamířil na začátku roku 1992. Nicméně Mikkey Dee byl kapelou KING DIAMOND ještě požádán, aby party pro desku „Conspiracy“ nabubnoval. Coby nájemný hráč se zachoval jako velký profesionál a odvedl vynikající práci. Tou dobou už na veřejnost probleskovalo jméno jeho nástupce, kterým se stal další Švéd Snowy Shaw. Z oficiálních pramenů je však známé, že sestavu KING DIAMOND v roce 1989 tvořili pouze čtyři muzikanti, kromě samotného zpěváka, ještě dvojice kytaristů Andy LaRoque/Pete Blakk a baskytarista Hal Patino.

Že obě alba tvořící jednotný koncept nevznikala najednou v jednom časovém úseku, může být patrné již z rozdílnosti jejich zvuku. „Conspiracy“ totiž působí jasněji, posluchačsky vstřícnějším dojmem, méně sevřeně a jeho melodika je více v popředí, zatímco předchozí „Them“ se jeví jako hutná, temná a zapeklitá metalová symfonie věnovaná okultistické sebrance, kde si svá zářivá místa musí posluchač odsedět a odžít. Obě však dozajista patří k tomu nejlepšímu, co vzniklo nejen pod logem KING DIAMOND, ale na metalové scéně konce osmdesátých let celkově, v euforické atmosféře žánrového vrcholu. Koncepční díla tehdy začala být velkým tématem, zdaleka ne každý však na podobnou porci práce měl. Projekt KING DIAMOND tak vnímám jako zcela výjimečný úkaz na scéně, band lišící se svým výrazovým pojetím i od těch nejlepších žánrových vrstevníků. Zkrátka svojský a nezařaditelný úkaz, v minulosti i velmi obohacující.

Když ještě chvíli zůstaneme u oněch srovnání, dalo by se říct, že „Conspiracy“ učinilo trochu nápadnější krok k tomu získat si početnější fanouškovskou základnu. Přes svůj nesporný progresivní ráz totiž vlastnilo i místa, která mohla lahodit uším fans zaměřeným na metalové hitovky a celkově přehlednější tvorbu. Především pilotní singl „Sleepless Nights“, ke kterému byl natočen i videoklip, sbíral příznivé ohlasy a to i od metalových fanoušků, kteří do té doby KING DIAMOND ignorovali. Zvuk nahrávky a její melodiku tak trochu ovlivnilo i navýšené využívání klávesových aranží, které zde prostupovaly příběhem coby vkusné ornamenty a podpůrné melodické prvky.

„Conspiracy“ jako pokračování alba „Them“ nás dějově vrací na místa známá z první části. Již dospělý King se po osmnácti letech vrací z blázince do domu Amon, aby získal své právoplatné místo dědice rodu, tak jak si to přála jeho babička. Je odhodlán očistit své jméno a uvést věci na pravou míru, stále trápen vinou za smrt své mladší sestry Missy, kterou touží znovu vrátit k životu („At The Graves“). Nezodpovězené otázky týkající se smrti sestry Missy, matčino posléze odhalené spojení s ďábelským terapeutem Landauem a Kingovo propukající šílenství se však ukazují jako obtížné, ne-li nepřekonatelné překážky. V průběhu druhého dějství King uzavírá dohodu s NIMI (neviditelnými démonky domu Amon, tak jak byly vykresleni v rámci alba „Them“), že JIM sice vrátí kontrolu nad domem, výměnou za možnost znovu spatřit svou nyní již mrtvou sestru. K smrti touží po opětovném setkání a díky stesku po ní probdí nesčetně mnoho nocí („Sleepless Nights“). King věří, že to bude právě ona, kdo mu pomůže zodpovědět některé jeho otázky.

King nadále prochází terapiemi u starého známého doktora Landaua, který mu v závěru jednoho sezení nabídne návštěvu jeho matky, kterou King od oněch tragických událostí neviděl. Landauem však pohrdá, což zastírá a s doktorovými návrhy neochotně souhlasí („Lies“). Ještě před tím, než se uskuteční setkání s matkou, se King v rámci nočního blouznění setkává se sestřičkou Missy, která jej varuje před blížícím se nebezpečím („A Visit From The Dead“). Další noci se mu totiž zdá něco neuvěřitelného, a sice sen o svatbě jeho matky s Dr. Landauem („The Wedding Dream“), a když k němu druhý den matka skutečně přichází na návštěvu, vede si sebou právě Dr. Landaua.

S jeho přítomností ovšem King, vědom si své dohody s NIMI, zásadně nesouhlasí („Amon Belongs To Them“). Vzápětí vzniká spor, který graduje a matka s Dr. Landauem Kinga v nestřeženou chvíli omráčí a v nedalekém kostele přesvědčí narušeného fanatického kněze Sammaela, že King je posedlý satanem (Vždyť přeci před lety zabil svou babičku!) a je třeba ho sprovodit ze světa („Victimized“). Ten vloží Kinga do rakve a nechá jej spálit, aby jeho ostatky mohly být uloženy do hrobu, kde se již nachází jeho sestra Missy („Let It Be Done“). Černou noční tmou se pak ještě dlouho po vyhasnutí ohně nese Kingovo poslední vydechnutí adresované matce, že kdykoliv se bude blížit tma, vrátí se z hrobu, aby jí strašil. Album uzavírá Kingův slib, že bude matku i Landaua navždy pronásledovat ze záhrobí („Cremation“).

Stejně jako na předchozích albech i na „Conspiracy“ vyloženě zářil vokální projev samotného Kinga Diamonda, zejména jeho falzetové party, které se v hojné míře vyskytují na celém albu. Deska na rozdíl od jiných obsahuje i skutečně výrazný hit a nebojím se říct, zásadní skladbu celé Kingovi diskografie – skvostnou vypalovačku „Sleepless Nights“, která obsahuje Kingův nejlepší vokální výkon, kde naplno využívá svůj široký hlasový rozsah. Zároveň jde však o skladbu dravou a chytlavou. Kytarová souhra mezi Andy LaRoquem a Petem Blakkem se zde ukazuje snad na nejvyšší možné úrovni. Je doslova fenomenální, což dokazují úžasná kytarová sóla v řadě písní, nebo poměrně netradiční postupy a harmonie doprovázející třeba hned úvodní symfonii „At The Graves“, ta je zakončena psychotickou flašinetovou pasáží, kterou doprovází kytarové riffy pouštěné pozpátku.

Naprosto dechberoucím způsobem se jeví song „A Visit From the Dead“, poznamenaný dlouhými akustickými preludii a teskným Kingovým zpěvem s vícehlasými chóry. Tento song se někde ve své polovině zlomí do dravějších fází a nabídne naprosto skvostné ukázky mistrovství zmíněného kytarového dua. Stejně jako symfonický tanec na hrobech „At The Graves“ a dravá hitovka „Sleepless Nights“ patří i song „A Visit from the Dead“ k tomu zcela nejlepšímu, co Kingova diskografie nabízí. Desce hodně prospívá čistší produkce, než je tomu v případě předchozí desky „Them“. Ačkoliv je „Them“ dost možná po skladatelské stránce silnější a semknutější sadou, pak po stránce zvukové a produkční jednoznačně dominuje „Conspiracy“.

Všechny nástroje zde působí velmi zřetelně a čistě a každé jedné pasáži je věnovaná špičková péče. A tak ve srovnání s „Them“ nazývám „Conspiracy“ deskou, kterou na rozdíl od metalové obce bude tentokrát uznávat i řada posluchačů z ranku hard rocku a umělečtějších forem rocku a metalu obecně. Co se týče zvuku, Kingově hudbě zde náramně prospělo vyzdvihnutí vokálních a kytarových linek, rovněž také bohatší využití klávesových aranží a celkové zčitelnění alba jako takového. Každý nástroj má zde svou důstojnou pozici a je krásně čitelný. Hra Hala Patina na baskytaru je zde fantastická, protože jeho basové riffy důvtipně doplňují nosné kytarové party. Dobrým příkladem je skladba „Amon Belongs To Them“, která obsahuje zejména Patinovy nejrychlejší basové riffy. 

Mikkey Dee zde hraje na bicí velice technicky, aniž by se spoléhal převážně na rychlá tempa, což v nahrávce umocňuje stránku napětí a vrstevnatosti. Vše působí neuspěchaně, což je při znalosti šibeničních termínů vzniku alba velmi kuriózní, nahrávce totiž kromě nesporného progresivního naturelu nechybí ani skladatelská lehkost a nápady. Klávesové party Roberta Falcaa jsou pro vyznění „Conspiracy“ docela klíčové a to již od úvodní záhrobní symfonie „At The Graves“, která prochází, i díky nim, řadou strukturálních modifikací, od umrlčích varhan až po pouťový flašinet. KING DIAMOND již od startu alba odhaluje své nejsilnější zbraně, což se projevuje na okamžité schopnosti vtáhnout do děje a zatínat emocionální drápky. Ať už prožitkem, divadelností v podání všech druhů svých hlasů či epickým naturelem story. Horová témata by ostatně bez podobného zvuku neměla až takovou působivost. Dobrým důkazem můžou být i skladby jako „The Wedding Dream“ s motivy svatební melodie, nebo v závěru umístěné instrumentálky „Something Weird“, jejíž klasicistní pojetí si užívám, jako bych poslouchal legendární německé a rakouské komponisty přelomu 18.-19.století. Druhá instrumentálka „Cremation“ pro změnu neodráží onu lehkost té první, ale naopak působí vyloženě děsivě, jakoby se soukolí událostí dalo definitivně do pohybu a bez možnosti zastavení směřovalo k hroznému konci. Dočkáme se zde výtečné souhry Falcaova nástroje s kytarami. KING DIAMOND na sklonku osmdesátých let vytvořili album, které definovalo ten nejšpičkovější a umělecky nejambicióznější heavy metal své doby a opět zvedli laťku pro zbytek scény. I méně profláklé věci jako „Lies“, „Amon Belongs to Them“ nebo „Victimized“, opírající se o vkusné spojení nesnadno prostupných riffů s rytmikou a klávesami, potvrzují nadčasovost tohoto díla. Kingův vokál zjevně nezněl nikdy dříve a nikdy později lépe, takže rozhodně patřím k těm, kteří neprotestují při zmínce, že „Conspiracy“ platí za vrcholný počin diskografie KING DIAMOND.

15.02.2024	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz