KING DIAMOND - Fatal Portrait

90%

Oh, jaká hrůza. Stále nemohu zapomenout na krásnou tvář té dívky, jež se mi opakovaně zjevovala v přítmí planoucích svíček. Ten výjev jakoby navždy poznamenal mou duši. Uvnitř onoho starého stavení, porostlého pnoucím břečťanem a prostoupeného všudypřítomným chladem, se nešlo od těch očí odpoutat. Její pohled jakoby spaloval a volal po prolomení kletby. Jaký osud potkal tu nevinnou bytost v těch dávných časech?

Po náhlém rozpadu MERCYFUL FATE v roce 1985, se rozhodl frontman těchto dánských  heavymetalových kacířů Kim Bendix Petersen pokračovat pod svým uměleckým jménem KING DIAMOND. S tím, že naváže na onu okultní linii a ještě k ní přidá trochu hororové teatrálnosti a bombastičtější patiny. Z řad svého předchozího působiště si sebou vzal kytaristu Michaela Dennera a basáka Timiho Hansena. Sestavu později doplnil vynikajícím sólovým kytaristou Andy LaRoquem (vlastní jméno Anders Allhade), který až do působení u KING DIAMOND nehrál v žádné profesionální či známé kapele. Posledním do party byl švédský bubeník s řeckými kořeny Micael Kiriakos Delaoglou vystupující pod pseudonymem Mikkey Dee. O Mikkeyho skvělém talentu a vysoké hráčské úrovni svědčí ještě dnes, že je řazen mezi nejlepší tlučmistry na hard n´heavy scéně. Jeho pozdější dlouhá kariéra byla spojena nejen s KING DIAMOND, ale také na více než dvacet let s legendami z MOTÖRHEAD a aktuálně i se slavnými Němci SCORPIONS.

V rychle avšak pečlivě poskládané sestavě projekt nelenil a na sklonku roku 1985 nahrál své debutové album. Nad očekávání strašidelně a mysticky působící placka byla nazvána „Fatal Portrait“ a vyšla v únoru následujícího roku. Dílo bylo ve své lyrické složce z části tvořeno koncepčním hororovým příběhem nešťastné dívky Molly, jejíž tvář se zjevovala v plamenech hořících svíček. Molly byla totiž kdysi zamknuta na půdě svou zlou matkou a zemřela tam. Jediné co po letech v opuštěném domě připomínalo její existenci, byl právě enigmatický portrét její tváře. Ve srovnání s budoucími koncepty se zde King Diamond coby autor hororových příběhů teprve rozjížděl. Pouze z poloviny koncepční debutová deska si však držela velmi temný a strašidelný ráz. Album se ještě dnes velmi dobře poslouchá, působí uceleně a nabídne nejeden strhující moment.

Přes veškerou podobnost související s prvotřídní instrumentací a specifickým Kingovým vokálem, se v několika detailech tvorba KING DIAMOND okamžitě odklání od klasického zvuku MERCYFUL FATE - písně jsou totiž kratší, méně riffovitě krkolomné, nepodléhají bezútěšným progresivním úsekům, naopak jsou definované přímočařejším, zpěvnějším naturelem s výraznými slokami a refrény. Pro pamětníky tehdy zjevně zůstala klasika „Don´t Break the Oath“ nepřekonána, i když KING DIAMOND, díky aranžmá a všem svým ozdůbkám, nabídli proti stylu MERCYFUL FATE především melodičtější sound. Kostelní varhany, sem tam nějaká ta klávesová aranže, spousta kytarového sólování, to vše umocnilo nadýchaný ráz díla dodaného na trh prostřednictvím nové stáje Roadrunner Records. Jasně, MERCYFUL FATE rozhodně nebyli tak zdobní, drželi spíše bytelnou hmotu a stavěli songy z prapodstaty heavy metalu. 

Kingovy charakteristické falzety (na sólové dráze prezentované častěji, s větší intenzitou a v různých rozsazích) nebyly využívány zbůhdarma, ale naopak dokonale definovaly nový, více ujetý styl prezentace tohoto bezbožníka, jenž hororovým látkám dokázal vdechnout ráz výtečného hudebního dějství. Už na debutu se tedy KING DIAMOND nadechli k okázalé kariéře, posléze naplněné skvostnými koncepčními díly a mistrovskými hudebními výkony. Projektu nescházely od začátku nápady, skvělá skladatelská a hráčská vybavenost všech zúčastněných a hlavně fantazie. „Fatal Portrait“ vlastně do dnes působí jako most mezi klasickou érou MERCYFUL FATE z let 1983 a 1984 a pozdějšími nejslavnějšími albovými milníky KING DIAMOND. 

Strašidelný příběh o dívce Molly se táhnul prvními kusy „The Candle“, „The Jonah“, „The Portrait“, aby byl posléze přerušen několika s ním nesouvisejícími songy, a záhy zakončen v závěrečné písni „The Haunted“, všechny tyto písně nabízejí nadpřirozeně omračující esprit rané hudby KING DIAMOND s veškerou její děsivou atmosférou a výpravností. Songy jako „Dressed In White“ a „Halloween“ získaly potenciál metalových hitů, v jejichž útrobách se snoubila okultní atmosféra se skoro až pohádkovou chytlavostí a přehršlí melodických vrcholků. Jsou zde i songy jako „Charon“ nebo „Lurking In the Dark“, které se svou podstatou asi nejvíce blíží k trochu drsnějšímu a více hutnému zvuku MERCYFUL FATE. 

Stylovým se stal už úvod desky, neboť jej zahájilo strašidelné intro, kde slyšíme zvuk jakéhosi ďábelského flašinetu doprovázený hlásky posedlých bytostí, záhy dojde k transformaci pod vysoké klenby chladné gotické katedrály, kde si naplno vychutnáváme hororový zvuk záhrobních varhan. Když se song „The Candle“ po minutě dává do pohybu, okamžitě nabídne výtečný spád a chytlavou melodii. Originalitě zvuku samozřejmě slouží i Kingův falzet, který ve své době neměl s ničím srovnání. Vytříbenost těchto okamžiků umocňují i znamenité kytarové sólo výjezdy dua Michael Denner a Andy LaRocque. Kytary zde rozhodně nezklamaly (stejně jako bicí, byť v jejich případě je hra Mikkeyho Dee teprve předzvěstí skvělých výkonů z následujících tří řadovek) a ve své vznešenosti pokračovaly i v rámci písně „The Jonah“, i když tahle druhá pecka byla hozena do o poznání nižšího tempa a působila, i přes skoro až romanticky uchopenou vokální linku, tak trochu zemitěji.

Do úchvatného tempa se album dostává se songem „The Portrait“, který upaluje v melody náladě jako smyslu zbavený a nabídne vynikající instrumentaci včetně parádních kytarových riffů. Jejich proud má potenciál posluchače doslova smést. Basák Timi Hansen oproti dvojici kytaristů nevystupuje až tak do popředí, rozhodně ne tolik, jako tomu bylo v časech MERCYFUL FATE, ale jeho skromný přístup vlastně struktuře díla prospívá. Jeho hru si tak můžete  vychutnávat nejlépe v momentech, kdy se kytaristé rozjedou do neúnavných sólových rejů. Právě v těchto momentech má jeho baskytara o něco více prostoru. Zpěvná „Dressed In White“ je omračující hitovkou, kterou dělá především velmi chytlavá vokální linka. Výsledek pak samozřejmě nejvíce ovlivňuje Kingova skvostná práce s hlasem.

Mimo koncepční příběh se na albu nachází několik skladeb s ním nesouvisejících. Jak už jsem výše zmínil, píseň „Charon“ na mne působí, jakoby Kingovi zbyla z časů MERCYFUL FATE. Jde asi o nejsnáze přístupnou věc. Poctu ponurému převozníkovi známému z mytologických pověstí charakterizuje sugestivní atmosféra, vkusně umocňovaná generickým heavymetalovým riffem. Podobné okamžiky, jako jsou právě kytarové riffy a sóla v písních „Charon“ nebo „Halloween“, činí z desky něco, co na vás působí jako deja-vu, jakoby jste ty party poslouchali stále dokola, ve smyčce, a nevěděli byste, kdy se nimi rozloučit. „Lurking In the Dark“ je možná trochu méně zdobnou a o něco horší skladbou než tyto dvě zmíněné položky, ale i tak mezi ně dokonale zapadá. S „Halloween“ už se znovu dostavuje plnohodnotná extáze, neboť jde o skutečný hit černočerného heavymetalu poloviny osmdesátých let. Song v podstatě obstál coby klasika až do současnosti, neboť jej kapela stále uvádí na koncertech.

Epilog konceptu v podobě „The Haunted“ (nebo rovněž coby bonus dodatečně vydaná píseň „The Lake“) určitě nepatřil k oněm jedoucím vypalovačkám rané etapy KING DIAMOND. Šlo o song členitější, se vstupy akustických kytar. Objevují se zde proměny temp a pomalejší fáze, přesto pestrostí instrumentace vše dokonale zapadá do závěru alba. Možná že fanoušci MERCYFUL FATE byli tenkrát ze vší té zdobnosti zvuku KING DIAMOND skoro až znechuceni a mluvili o koketérii s kýčem, možná že ne. Odhaduji, že u pravověrných tento styl prezentace neprošel úplně bez chyb, ale v době vydání jsem podobnou hudbu ještě nesledoval, a tak ze zpětného pohledu tvrdím, že KING DIAMOND přenesli hudbu MERCYFUL FATE na ještě barvitější a zdobnější stupeň. Myslím si, že nejlépe jak můžete k debutové desce KING DIAMOND přistoupit, je právě takový přístup, že album nabudete považovat za pokračování MERCYFUL FATE, ale budete jej vnímat jako dílo jiného, tehdy startujícího bandu. Přes veškerou perfekci, kterou zde projekt KING DIAMOND demonstroval, byla mu tehdy vlastní i schopnost odlehčení a sice v podobě vánoční singl srandičky „No Presents For Christmas“ z prosince 1985. Všechny velké věci se dostavily záhy.

07.02.2023	Diskuse (13)	Stray janpibal@crazydiamond.cz