KING DIAMOND - The Spider´s Lullabye

80%

Zlé sny jsou kapitolou samou pro sebe, i mne občas trápí, a ačkoliv mé vyobrazení přímo s tématem nadcházející desky krále metalového hororu nesouvisí, vylíčím zde v krátkosti ten svůj nejhorší z poslední doby. Už pár týdnů nazpět jsem měl pocit, jakoby se kolem mne něco nekalého dělo. Viděl jsem poblíž místa bydliště jisté podezřelé lidi, kteří by tam z logiky věci vůbec být neměli. Vynášení koše do popelnice s neprůstřelnou vestou by mne tedy moc nebavilo.:-) Odlehčil jsem si vtipnou myšlenkovou konstrukcí. Nevím proč jsem celou věc ve snu řešil návštěvou lékaře, ale stalo se. Sympatická hnědovlasá paní v bílém plášti mne usadila ve své ordinaci a začala poslouchat, v průběhu mé řeči mne trpělivě uklidňovala, když v tom se pak stala věc, po které jsem doslova ztratil řeč. Tahle doktorka ve středních letech, která mezitím přešla k oknu, se ke mě po chvíli otočila a já zjistil, že byla již jinou ženou než ta, která mne v ordinaci uvítala. Tato proměna se pak udála během mého vyšetření, které jsem absolvoval paralyzován, ještě asi čtyřikrát. Přičemž ke změnám vždy docházelo v momentech, kdy dotyčná lékařská osoba nebyla v mém zorném poli. Nebyl jsem schopen slova, mluvení zastala většinou lékařka (jakákoliv). V jednom případě si od závěsu zakrývající prostor před umyvadlem přisedl k počítači dokonce doktor (chlap) a začal mi jakoby nic předepisovat recept. Byl jsem doslova v šoku! Pak došlo ještě k jedné změně, to když se se mnou při odchodu loučila blonďatá šedesátnice s krátkými vlasy a přála mi optimismus.:-) V tu chvíli jsem se začal probouzet do noční reality. Nikoliv však náhle, v jednom momentu, jako to bývá obvyklé u zlých snů, ale pozvolna jsem přicházel k vědomí. Klepal jsem se totiž jako osika a křičel bez toho, abych ze sebe vydal jinou hlásku než sípání. Celá postel díky mně vibrovala jako pračka rozjetá na nejvyšší možné otáčky. Bylo to děsivé...děsivé!

Po pěti intenzivních letech, kdy KING DIAMOND mezi roky 1986-1990 zásobili svět pěti vynikajícími albovými koncepty, následovalo okolo tohoto dánského hororového bandu pět let mlčení. Důvod však mělo. Tou dobou totiž došlo na reinkarnaci Kingovy předchozí kapely MERCYFUL FATE, se kterou zpěvák v roce 1993 absolvoval koncertní i albový comeback a ten nehodlal jen tak přerušovat. Až v roce 1995 nastal návrat kapely KING DIAMOND, konkrétně prostřednictvím právě alba „The Spider´s Lullabye“, nicméně, díky pokračování MERCYFUL FATE, musel zpěvák od této sezóny dělit svůj čas studiových a koncertních aktivit mezi obě svá působiště. K pavoučí desce band neabsolvoval žádné výrazné promo-aktivity ani dlouhá koncertní turné. Devadesátá léta jsou pro Kima Bendixe Petersena možná nejplodnějším, i když skladatelsky a kvalitativně asi ne nejlepším obdobím vlastní tvorby. Podstatné však v jejich polovině bylo, že po dvou zdařilých návratových albech MERCYFUL FATE – „In The Shadows“ a „Time“, ani deska znovuobnovených KING DIAMOND nepůsobila vůbec špatně. Deklarovala stále velkou formu. „The Spider´s Lullabye“ asi není zásadním dílem jeho sólové diskografie, ale svou kvalitu rozhodně má a nově poskládaný band okolo Kinga Diamonda a kytaristy Andyho La Roquea dokázal stát u zrodu alba naplněného povedenými songy. Kromě dvou zmíněných tahounů se v pětičlenné sestavě nacházeli baskytarista Chris Estes, bubeník Darrin Anthony a kytarista Herb Simonsen, nahrávalo se opětovně v domovském Dallasu, kam se zpěvák přestěhoval již na sklonku osmdesátých let.

„The Spider´s Lullabye“ je v rámci diskografie albem méně progresivním, které staví především na melodických a spíše přímočarých skladbách, v tomto směru lze říct, jakoby dílo nejspíše navazovalo na debut „Fatal Portrait“ a vzhledem k tomu, že KING DIAMOND již v rámci zvukové a skladatelské stránky prošli jistým vývojem, pak dílo zní rovněž také nejblíže k albu „The Eye“, tedy předchozí řadovce, která stavěla také spíše na Hard N´Heavy melodice. Principálovy sonety a kytarové kouzlení byly tak obohacovány gargantuovskými zvuky kláves. S debutem „Fatal Portrait“ má Pavoučí ukolébavka společné ještě něco, jde totiž rovněž o album, jehož koncepční příběh se nerozprostírá po celé jeho délce, ale náleží jen k několika songům.  Úvodních šest vypalovaček totiž do konceptu nepatří, až závěrečné čtyři skladby rozvíjejí děsivý příběh arachnofoba Harryho vydaného na pospas šílenému doktoru Eastmannovi, jež jej ve svém sanatoriu zabije, když na něj v rámci nočního pokusu do pokoje vpustí hejna pavouků.  

Album „The Spider´s Lullabye“ bylo od svého vydání vnímáno jako nejlacinější položka v portfoliu Krále. Jako zjevný protipól mistrovských konceptů „Them“ a „Conspiracy“, v nichž se zračila nejvyšší progrese zvuku KING DIAMOND. Už z tohoto důvodu je neprávem podceňované. Čas však desce prokázal službu a potvrdilo se, že jde rovněž o silnou záležitost, která je naplněna kvalitními songy, schopnými stát sami za sebe. Z mého pohledu tak forma KING DIAMOND na desce z roku 1995 vlastně ani moc nepolevila a fanoušek dostal prostě další kvalitní heavymetalovou práci zhotovenou v prvotřídních zvukových podmínkách.

Desku zahájila velkolepá jízda „From The Other Side“, skladba přinášející čarokrásnou auru hudby KING DIAMOND, která i přes svou přímočarost v každém momentu nadchne, ať už mám na mysli její noblesu a velkolepost, tak samozřejmě chytlavý ráz, který vrcholí ve vznosném refrénu. Píseň vypráví o okamžiku krátké klinické smrti a popisuje ten moment, když duše opouští tělo, ale ještě má šanci se vrátit a přimět svého nositele k životu. Šlo v podstatě o skoro stejně charismatický úvod, jako tomu bylo v případě minulého otvíráku „The Eye Of the Witch“ z roku 1990. Na zemitější strunu zahraje song „The Killer“, pojednávající o sériovém vrahovi Richardu Ramírezovi, který byl usmrcen na elektrickém křesle. Tato odpudivá postava je spjatá se stinnou kapitolou novodobé americké historie. Song poutá pozornost neustálými změnami temp, svou strukturální pestrostí, kombinací hrubších riffů a zdobných aranží, ale celkově také temnějším groovem.

Melodiku ranné tvorby v sobě nalézá okouzlující duchařina „Poltergeist“, vyprávějící příběh lovce duchů a zjevivšího se ducha v osamělém domě. Duch lovce nakonec přemůže a ten mu dovolí na tomto místě zůstat. Jde o parádní melodickou heavy věc připomínající dokonce slavné časy alba „Abigail“. Stejně jako úvodní song „From The Other Side“ patří i „Poltergeist“ k vrcholům alba. Trochu histriónství a navyšujícího se napětí má v sobě píseň „Dreams“, skladba, která je protkána záplavou vysokých Kingových vokálů a podstatnou klávesovou výstavbou. „Dreams“ pojednává o muži, jehož spánek provázejí děsivé sny a noční můry, v nichž se nachází v blízkosti démonků majících podobu malých dívenek. Dotyčný je pozoruje, jak se koupají ve vodopádech. Chvílema to vypadá, jakoby stanul v ráji. Jenže prostředí snu záhy potemní a hlavní hrdina se musí sakra snažit před malými bestiemi co nejrychleji uniknout, respektive probudit ze snu.

Čarokrásná „Moonlight“ má všechny předpoklady být jednou z nejlepších skladeb, v jakých KING DIAMOND zpíval v průběhu devadesátých let. Skutečně se zde zhudebnilo to nejlepší z časů přerodu jeho tvorby. Trochu hutnější a nařezanější song dostal název „Six Feet Under“ a šlo o poslední věc, která nesouvisela s následujícím pavoučím konceptem. V textu této písně se dozvídáme o nešťastníkovi, který byl svými příbuznými zaživa pochován ve skleněné rakvi uložené šest stop hluboko, zatímco jeho pozůstalí jej poté pozorují. Námět dost možná svědčí o umělecké vyšinutosti hlavního aktéra, což je však nejlepším předpokladem k docílení vynikajícího hororového efektu. Přesně takového, jaký si Kingova alba žádají.

S titulní kantilénou „The Spiders Lullabye“ je zahájen pavoučí koncept táhnoucí se ještě dalšími třemi songy. Tahle bujará ukolébavka se zaměřuje na samotářského muže jménem Harry, který má hrůzu z pavouků a ze zoufalství vyhledá lékaře, který údajně dokáže jeho arachnofobii vyléčit. Jde o doktora Eastmanna, se kterým se seznamujeme v následující svižné skladbě „Eastmann´s Cure“. Setkání obou mužů předchází inzerát, který Harry objeví a který jej informuje o schopnosti léčby arachnofobie v místním psychiatrickém zařízení. Doktor Eastmann působí jako milý, přátelský lékař, jde však o děsivou léčku a Harryho v Eastmannově zařízení čeká hotové peklo a nakonec i smrt. 

Asi nejrozsáhlejší a nejprogresivnějším kusem alba je „Room 17“, který s rozmáchlostí líčí, kterak je Harry ubytován v pokoji s číslem 17, kde čeká na doktora Eastmanna a jeho asistentku sestru Needle Dear. Pro Harryho je však připraveno pouze pavoučí mučení. Aniž by to tušil, jsou v noci do jeho místnosti vypuštěni pavouci. Druhý den si Harry stěžuje, že má divný pocit na krku, pavoučí kousnutí a silné bolesti. Doktor takové obvinění odmítne. Personál však po další noci najde Harryho mrtvého a od hlavy až k patě pokrytého pavučinovým kokonem, což svědčí o tom, že ho řada pavouků omotala jako mouchu a připravila si jej ke konzumaci. Tento song má v sobě barvitost nejvíce ceněných Kingových konceptů a nejprogresivnější ráz z celé desky. Ostatně celé album je protkáno záplavou skvostných sól a kytarových vyhrávek. Přejděme k poslední položce. Doktor Eastmann po svém testu zjišťuje, že Harry zřejmě zemřel strachem. Post-mortální suitou je tedy závěrečná skladba „To The Morgue“, táhlými sabbathovskými riffy poznamenané, ponuré pavoučí procesí.

05.01.2025	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz