KINGS OF LEON - Can We Please Have Fun
KINGS OF LEON jsem vždy bral jako moderní obdobu CREEDENCE CLEERWATER REVIVAL. Primárně jižanský rock míchaný s indie a garáž rockem, dochucovaný jemně blues. Vždy mě ale více bavila jejich komplexnější a zvukově plnější tvorba zhruba od třetího alba „Because Of The Times“ z roku 2007, než první dvě fošny zasazené do retro dřevního 70-tkového konfederačního jižanského rocku. Proč konfederačního? Kapela pochází z Tennessee, kde se to přece jen hraje trochu jinak, než ve slunečné a svobodomyslné Kalifornii. Hodně se mi líbilo i album „Walls“ z roku 2016, kde už sice byly cítit náznaky únavy materiálu, nakonec to ale přece jen ustáli ještě se ctí. Jednak díky většímu příklonu k modernímu indie rocku, kdy se jim povedlo namixovat parádní zvuk, jednak kvůli několika fantastickým skladbám, které považuji za perly jejich celé tvorby. „Waste a Moment“, „Reverend“ nebo geniální „Find Me“, všechny tři podpořené i konceptuálními, na sebe navazujícími videoklipy. Odvrácenou stranou alba ale byly už i docela nevýrazné, hledající se skladby, zatím jen v menším než malém množství. Následující album „When You See Yourself“ z roku 2021 bohužel tento trend zvýraznilo. Ok, celkově je album výrazně vyklidněnější, tak to asi není úplně fér srovnávat, ale i pomalé album nemusí nudit. A tady už to trochu nudit začíná. Nemá cenu chodit kolem horké kaše, letošní, v pořadí devátá deska „Can We Please Have Fun“, jako by v samotném názvu nesla zoufalé zvolání, prosbu, ať s ní zažijeme nějakou zábavu. A moc jí teda nezažijeme…
Rodinná kapela tří bratrů Followillů plus bratránka, taky z rodu Followillů, nejenomže přestoupila k velkému vydavatelství Capitol Records, ale zkusila i nového producenta, Angličana jménem Kid Harpoon. Ten v nedávné minulosti spolupracoval třeba s Harry Stylesem nebo Miley Cyrus. A skutečně album je po zvukové stránce hodně měkké, moderně (bezpohlavně) popové. Více jsou slyšet i synťáky, které sice Králové nepoužili poprvé, ale v minulosti je dávkovali opatrně a s citem.
Celým albem prostupuje zvláštní pocit odtažitosti. Byl čas udělat nové album, možná dostali dobrou nabídku od velkého labelu, ale je to všechno takové umělé, neosobní. Řemeslně to není špatné, jsou to přece jen profíci, ale chybí tomu duše. A co jsem zhlédl pár živáků s novým materiálem, tak i kapela sama jakoby mu nevěřila, není tam žádná energie, nadšení, zápal. Album přitom začíná nadějně. Typická basa, pomalu se rozvíjející melodie, trocha synťáků, a přesto skladbě „Ballerina Radio“ něco chybí. Ani změna tempa to nezachrání. Druhá „Rainbow Ball“ strukturou a melodií odkazuje na ranní tvorbu, ale ta moderní, popová produkce ji sráží do průměrnosti. Celkem slušně se povedl první singl „Mustang“. Více podobných, živelných písní by albu jen prospělo. Parádní basová linka, naléhavý zpěv, tajemná atmosféra, 70-tkové kytary. Zajímavá je taky vypalovačka „Nothing To Do“, která pro změnu přichází s 80-tkovým zvukem, takovým řekněme pop post punkovým. Na závěr se i hezky rozdivočí, má to drive, nápad. A to je asi tak vše. Pak už je to jen unylá nuda, bez energie, bez nápadu, bez radosti z hraní. A všude ta otravná popová produkce. Ale abych byl férový, jen samotná produkce za výsledek nemůže.
Je to jednoduše nejslabší kolekce písní, jakou KINGS OF LEON v rámci své kariéry připravili. Hymnické refrény, tak typické pro jejich tvorbu, zde kompletně absentují. Výraznější kytarové pasáže taktéž, až na pár výše zmíněných písní. Bicí hrají tak nějak na jistotu, no a basa samotná to pak už nespasí. Ta dostala naštěstí dost prostoru, udržuje si svůj typický zvuk a snaží se udržet písně pohromadě a dát jim nějakou tvář. Ale místo výraznější podpory od kytar jí záda kryjí (nebo spíše jí přes záda lezou) jen ty synťáky a elektronické zvuky. Budu doufat, že to pánové vzali jako experiment, užili si natáčení a za pár let se vrátí do zažitých kolejí.
| 15.07.2024 | Diskuse (0) | Tomáš |
 |
