KK´S PRIEST - Sermons Of The Sinner

80%

Tak jo, je to „truc“ projekt, nebo ne? Opravdové pozadí Downingova odchodu z JUDAS PRIEST samozřejmě neznám, každopádně veřejnosti bylo vše od začátku prezentováno jako odchod do „metalového důchodu“. KK odešel možná o fous dříve, než se čekalo, ale na druhou stranu kalendář se točí a jednomu prostě šťáva dřív nebo později dojde. Čest výjimkám. Všem bylo líto, že v podstatě první plnokrevné metalové duo kytaristů už nebude dávat lekce, ale tahle obrovská legenda zkrátka skončila – rozumně a gentlemansky. Na uvolněné místo nastoupil typově podobný, každopádně vynikající Ritchie Faulkner a Judas mohli směle jet dál. V souvislosti se zdravotními problémy Glenna Tiptona se ale situace trochu změnila. Bůh ví, jak se hrálo v zákulisí, ale KK asi očekával, že kapela, potažmo management nejspíš osloví právě jeho, což se evidentně nestalo. Následovalo tak několik prohlášení a výlevů, které na celou situaci nakydaly zbytečnou špínu. Konečně, v pár rozhovorech s Kennethem už zaznělo i to, že onen „odchod do důchodu“ také nebyl asi úplně správný termín a že nejspíš Kennethovi tak trochu nevyhovovalo směřování a situace v mateřské kapele. Nechci víc spekulovat, už jsme o tom všichni četli a nejspíš ještě číst budeme. Dost na to, aby si každý udělal názor sám. Nu což, stalo se a výsledkem je fakt, že je KK zpátky, odpočatý a plný chuti znova zaseknout svoje Véčko do metalového kolbiště.

A mistr divokých sól na to jde od lesa. V podstatě si nastavil podmínky tak šikovně, že úspěch může zhatit jenom opravdu špatná kvalita materiálu. Tim „Ripper“ Owens, taktéž bývalý člen JUDAS PRIEST napíná hlasivky, jak to jen jde (a že mu to jde opravdu náramně). Jejich spolupráce je prověřená a oba dva mají zaslouženou podporu fanoušků. Tím pádem ovšem čelí i vysokým očekáváním. Sestavu doplnili o mladou krev a pod názvem odkazujícím jasně k dědictví JUDAS PRIEST, háží fanouškům svůj první albový zářez. Otázka je jediná, naprosto jasná a asi i legitimní – je prvotina „Sermons of the Sinner“ stejně dobrá jako poslední a vysoce ceněný jidášovský „Firepower“?

A za sebe říkám, že ano!

Nechci zbytečně srovnávat, ale jinak to v tomto případě půjde ztuha. „Sermons of the Sinner“ má dokonce i celkem podobný zvuk jako „Firepower“. Ne stejný, ale charakterově podobný. Největší rozdíl ve zvuku pak dělají 80´kové „chlupatější“ kytary, jinak je deska opatřená pevnou a současnou zvukovou produkcí.

Na nahrávce tepe skvělá, výborně čitelná basa Tonyho Newtona, která je z velké části odpovědná za kovový zvuk nahrávky. Dohromady s bicími (Sean Elg) vytváří sakra fortelný základ, na kterém mohou KK a jeho nový kytarový parťák A.J.Mills roztáčet svoje tanečky. A že se nejedná o žádné „stařecké“ vybrnkávání, je asi nabíledni. KK přidává informaci, že většina materiálu je staršího, ne-li dokonce dost starého data. Obléknutý do současné košilky vypadá sakra „šik“. První dva singly „Hellfire Thunderbolt“ a titulní „Sermons of the Sinner“ (se sbory jak vystřiženými z dalšího zásadního Ripperova působiště – ICED EARTH) odpálily hned na přímo nejdůraznější a nejrychlejší kousky alba. Druhá jmenovaná charakteristickým bicím breakem a celkovým vyzněním možná zbytečně vykrádá „Painkillera“, ale KK´S PRIEST zkrátka nezastírají, kde je jejich místo a na jakém odkazu budou stavět. Navíc KK na to má svaté právo. Připomínám, že jde o zakládajícího člena legendárního mateřského spolku a autora nebo spoluautora mnoha slavných pecek.

Kapela si je vědoma toho, že bude srovnávána s Judas, ale především díky Ripperovi a pak Kennethově schopnosti skládat tvrdé, přitom však melodické a chytlavé skladby se nemusí zas tak moc obávat. Ano, předsudky jsou jedna věc, realita pak druhá. Kennethovi přistane letos na krku sedmý křížek, ale na muzice to nepoznáte ani náznakem. „Hergot, kéž bych na tom byl v jeho věku stejně.“

Skladby jsou rozmanité, nesází se jen na tvrdost nebo rychlost, zkrátka jako za nejslavnějších časů JUDAS PRIEST. A především – kapela se nebojí v refrénu vytasit perfektní klenuté melodické linky, a udělat tak skladby zapamatovatelné a přitažlivé. Což je věc, která mně osobně – jako jediná – schází právě na poslední řadovce „Firepower“. JP si na polovině věcí stačí s vyřváním jednoho až dvou slov refrénu a to je, řekl bych, hrozná škoda a vlastně jediná slabina, jinak výborné desky. Na „Sermons of the Sinner“ je situace úplně jiná. Určitě je to dané z části i tím, že Ripper je zkrátka o dost mladší ročník, než Rob Halford, ale tak jsou zkrátka karty rozdané. Ripper proto ječí, řve i zpívá tak, jako Rob před 30ti lety. Radost poslouchat a KK toho samozřejmě využívá do posledního dechu. Ripperova dechu. K tomu přidejte krásně strukturované heavymetalové skladby, přirozeně provedené a podané s radostí a energií, která prostě k heavy metalu neodmyslitelně patří.

První dvě nátlakové sypačky, které by z fleku mohly být součástí „Painkillera“, střídá našlápnutá „Sacerdote Y Diablo“ z podobného ranku, ale opatřená odlehčenými kytarovými vyhrávkami a výbornou gradací. Následuje klasická metalová hymna „Raise Your Fist“ a pak „Brothers of the Road“, obě z ranku stadiónových halekaček typu „United“ a spol. Jednodušší heavymetalové hymny, které, přestože dnes možná působí trochu „old fashion“, brnkají na základní metalistovu strunku a chtějí připomenout, že možná nepotřebujeme jenom brutalitu, nesmyslně podladěné kytary a depresivní momenty; že metal je hlavně zábava. Jasně, klišé střídá klišé, o tom žádná. Heavy metal, pičo!:-) Střed nahrávky pak jasně ovládá členitá a hymnická „Metal Through and Through“, která je jedním z vrcholů alba. A pak už to zase jede, Nomen omen – „Wild and Free“ a „Hail for the Priest“. A než se nadějete, je tady konec a druhá epická suita „Return of the Sentinel“. Skvělá! Pane vrchní „REPETE!“.

Takže jak? Je to „truc“ projekt nebo ne? Podle mě ne. Ve starém pardálovi se zkrátka po letech zase zažehlo palivo. KK chce světu ukázat, jak se podle něj má hrát v roce 2021 heavy metal. Obklopil se hladovou a namakanou sestavou včetně vynikajícího zpěváka a návdavkem má dostatek výborného materiálu. Ano, asi by byl nejlepší návrat do řad JP a promíchání materiálu – přímočarost a důraznost „Firepower“ s košatostí a melodikou „Sermons of the Sinner“. Ale to by zase ostrouhal „nejlepší náhradník metalu“ Tim „Ripper“ Owens, což by byla škoda. Za svoje výkony si prostě už zase zaslouží stálou kapelu z první ligy. A tady by to mohlo klapnout. A my? My máme dvě skvělé desky namísto jedné, takže co? Zbytečně tedy nesrovnávejme a buďme rádi, že pořád vznikají podobné nahrávky.

Ze začátku mi vlastně „debut“ KK přišel takový „normální“, ale dnes můžu říct, že se mi líbí fakt hodně. Ano, je plný klišé, provařených postupů a póz, ale dotyčný stál při jejich zrodu a neoddiskutovatelně patří mezi ty, díky kterým máme své „rodinné stříbro“. Pokud dnes někomu přijde uvedený přístup už směšný, má na to právo a do jisté míry se tomu dá i rozumět. Takový člověk ale dnes asi těžko poslouchá heavy metal, a tak ho nejspíš nějací KK´S PRIEST vlastně ani zajímat nebudou, přestože tak 80 % „moderních“ metalových kapel vlastně z Priest a jejich odkazu vychází. No, a my ostatní se můžeme radovat, že máme „dvoje Priest“ – a oboje skvělé.

11.10.2021	Diskuse (40)	Majk