KK´S PRIEST - The Sinner Rides Again

70%

Vážně bych chtěl znát pravé důvody odchodu K.K.Downinga z řad heavymetalové legendy JUDAS PRIEST. Celá ta záležitost s jeho odchodem, zvlášť ve světle novinky jeho současného působiště KK´S PRIEST, totiž nedává valného smyslu. Když si uvědomíte, že dotyčný kytarista čtyři dekády tvořil fenomenální dvojku s Glennem Tiptonem a stal se modlou heavy metalového hnutí, působí jeho odchod neuvěřitelně divně. Na metalové scéně by za dobu jejich působení leckdo marně hledal signifikantnější kytarový tandem, neb ten co do výraznosti neměl konkurenci a snášel přísná srovnání s nejvěhlasnějšími tandemy odvíjející se historie: Murray/Smith, Hetfield/Hammett či Hannemann/ King. KK totiž dnes přichází s deskou, která by v pohodě naplnila očekávání nejednoho fanouška JUDAS PRIEST, jakkoliv samozřejmě nepříchází vůbec s ničím novým a naplňuje zkrátka přesně to, co by se asi tak dalo čekat od letitého metalového střelce, který ovlivnil celé generace následovníků.

Dvojka „The Sinner Rides Again“ je rozhodně o něco lepší deskou než přes rok starý debutový počin KK´S PRIEST, ať už co do skladatelského vkladu, tak co se týče celkového nasazení. Materiál na posluchače vletí hodně od podlahy a svými rychlými tempy a úsečností může být přirovnáván k zdařilým power albům všech prvotřídních kapel, které ctí výrazivo odvozené právě od stylu JUDAS PRIEST. Asi není náhodou, že Downing spojil síly se zpěvákem Timem Ripperem Owensem, který byl kdysi, v dekádě Halfordovi nepřítomnosti a jeho stylového hledání, po celou jednu dekádu rovněž součástí jidášské legendy a na leckoho zde udělal pozitivní dojem. Ripperův hlas je zárukou velké kvality a americký řízňák svůj potenciál  bezezbytku naplňuje. Má k tomu totiž ty nejlepší podmínky, neboť skladby mají potřebný náboj, drží se daných mustrů a v mantinelech klasického heavy metalu zkrátka baví.

Z desky je poznat, jak moc se Downing touží propojit se svou slavnou minulostí a je to nanejvýš logické. Znát je to už z názvů jednotlivých skladeb, ať už mám na mysli titulní song, úvodní kvapík „Sons Of the Sentinel“, důraznou vypalovačku ve stylu vrcholných JUDAS PRIEST „Reap The Whirlwind“ nebo třeba „One More Shot And Glory“, která nabídne i rozmáchlejší naturel a jistou formu výpravnosti. Zkrátka a dobře, před heavymetalovým fanouškem se zde jako filmová scenérie odvíjí příběh, který sám nanejvýš zbožňuje a těší se z něj. 

První polovina nosiče je tvořená převážně hodně rychlými kusy, kromě několika výše zmíněných útočí palebným nasazením třeba ještě „Strike The Viper“. Postupem časomíry však materiál zpomaluje a jakoby se nová Downingova kapela snažila přiblížit formě z času dvojalba „Nostradamus“, tohle je znát např. v tajemné „Hymn 66“, která jde na věc s nezpochybnitelnou dávkou výpravnosti a dramatu, ale také ze skladeb záhy následujících. Podobně proměnlivá a zajímavá je titulka „The Sinner Rides Again“, která platí za velmi zdařilý powermetalový výpad, kde zní vypjaté i volnější pasáže, každopádně jde o velmi dobrou věc, po které je po právu nazvána celá deska.

V průběhu nahrávky čelíme celé řadě výtečných kytarových figur a KK potvrzuje, jak specificky znějícím a nenapodobitelným je kytaristou. Je nanejvýš jasné, jak velký měla jeho hra vliv na podobný druh hudby. Tenhle chlap zkrátka patří k těm nejpůvodnějším strůjcům heavy metalu a ať už jeho nástroj boří skály nebo nostalgicky lká, je prostě radost jeho hru poslouchat. Závěr alba je veden spíše v pomalejším a ponurém módu, což potvrzuje „Keeper Of the Graves“, která se skrze plíživou první třetinu dostane do heroického rauše, v níž se nešetří pořádnou dávkou patosu. Ani skladby jako „Pledge Your Souls“ a „Wash Away Your Sins“ však z podobného nastavení neslevují, a tak je poslední třetina oslavou výpravného metalu, který však dodržuje všechny znaky muziky pocházející od kytaristy, jenž tento druh hudby prakticky vymyslel. 

Povedená sada heavy metalu, která má velkou šanci řadě fanoušků JUDAS PRIEST udělat radost, byť já osobně zrovna na ten stále dokola zvýrazńovaný a okázale prezentovaný patos už dnes, s postupujícím věkem, spíš nejsem. Kvalitu však uznávám. JUDAS PRIEST maj ve svém portfoliu několik desek, které jsou jednoznačně horší než je tato práce KK Downinga. Za mne tedy spokojenost, jen obal tohoto díla je z mého pohledu trapný, směšný, dětinský.

13.10.2023	Diskuse (10)	Stray janpibal@crazydiamond.cz