KLADIVO NA PÝCHU - O mravenčí práci na vysněném projektu (rozhovor)

O složitém průběhu realizace dlouho dopředu avizované rockové opery KLADIVO NA PÝCHU, tématicky vycházející z historických událostí, jenž se staly předobrazem středověké pověsti odehrávající se v okolí západočeských Klatov, jsem si povídal s autorem hudby Milošem Beštou. Za onou mravenčí prací však kromě šéfa ASMODEUS stojí i celá řada dalších lidí, předně Milošův dvorní textař  a autor libreta Jan Petričko, ale také ne zrovna málo regionálních zpěváků, muzikantů a zvukařských techniků, kteří dílu vtiskli jeho nezaměnitelný ráz. Zde je tedy rozhovor.

Informace, že jsi spolu s Honzou Petričkem napsal rockovou operu, byla pro většinu fanoušků ASMODEA asi dost překvapivá. Jak jsi se k tomuhle žánru dostal? Posloucháš podobnou hudbu nebo šlo o čirý experiment?

Já myslím, že to ani tolik překvapení nebylo. My jsme to v posledních dvou letech avizovali docela často. O žádný experiment se tedy nejednalo. Už v roce 2005 jsem měl nutkání, zkusit si něco podobného složit, ale nebyl jsem ještě dostatečně připravený na takové dílo. Člověk si nedokáže představit, co všechno musí zvládnout. Jednak se klišovitě říká, že až postupně s věkem a zkušenostmi dojdeš do bodu, kdy si můžeš na takový projekt troufnout, ale pokud se člověk zrovna nenarodí jako Mozart, Weber nebo Svoboda, tak nemá šanci napsat něco, co bude mít hlavu a patu a zároveň bude držet pohromadě. A co se týče žánru – ano, docela intenzivně ho poslouchám. Navštívil jsem nespočet muzikálů i oper a vážnou muziku jsem hrál sedm let v lidovce na housle, takže i tenhle žánr je mi blízký. Ale jinak poslouchám komplet všechno. Popem počínaje a elektronikou a folklórem konče. To rozpětí je a musí být široké, jinak nemáš šanci se posouvat skladatelsky dál.

Jak dlouho jsi „Kladivo na pýchu“ psal? A vznikaly všechny skladby v určitém období nebo jsi třeba měl v šuplíku nějaké věci, které se nehodily pro ASMODEUS a využil jsi je v rockové opeře?

Rockovou operu jsem, až na pilotní duet Těžká křídla nejistoty, který se cvičně natáčel v květnu 2017, skládal deset měsíců od prosince 2017 do září 2018. Žádná ze skladeb nebyla uložena z dřívějška v šuplíku a vše vzniklo až během zmíněného období. Každý autor to má trochu jinak. U mě je to modelem, že potřebuji rozpohybovat mozek k maximálnímu výkonu určeným termínem a pak hlava pracuje na 100% během celé doby a nezastavuje dokud to není dokončeno. Kdybych si dělal pauzy, nic kloudného by mě nenapadalo a mozek by odpočíval a musel bych ho znovu startovat, což je na pytel.

Hudba na „Kladivu“ je nesmírně rozmanitá a kromě základních pasáží obsahuje spoustu drobnějších aranží nebo specialit na jednotlivé nástroje. Jsi autorem každého detailu nebo si jednotliví instrumentalisté svoje party doladili sami?

Těžko přesně změřitelné, ale cca 80 - 90% bylo složeno v podobě 16 stop, které jsem měl nahrané v jednotlivých nástrojích už z domova. K tomu se poté přidaly ony zvukové vychytávky a dodělaly detaily na přesné zadání. Např. obalení smyčcovým kvartetem měl na starosti ve skladbě 11. a 18. Dalibor Bárta a s dalšími orchestracemi pomáhal Jakub Halama a František Pelíšek. Na vysvětlenou: potřebovali jsme například posílit kotle nebo začlenit tympány do určitých míst. Proto bylo nutné vyhledat věrohodný sampl zvuk. Stejné to bylo i v místech různých nálad, kdy jsme přidávali klávesy a další nástroje a zmohutňovali zvuk – laicky řečeno nafukovali ho. Vše se odehrálo podrobným rozborem a sezením s hosty, kdy jsme jim detailně, se zvukařem Pavlem Bromem, nastínili svoji představu pro jednotlivá místa a úseky tak, aby to celé do sebe zapadalo jako ozubená kolečka. Dostali jsme nabídku několika desítek stop s různými zvukovými možnostmi a variacemi, a pak řešili barvu a charakteristiku a vybírali nejvhodnější řešení. Vše se ještě několikrát změnilo a doplňovalo. Ohromně náročný proces. Tak se stalo, že jsme se pohybovali ve spoustě skladeb na hranici možností počítače, kdy v jeden okamžik musel utáhnout i 96 stop.

Jak vlastně vypadal skladatelský proces? Psal jsi skladby jako rockové písničky a pak je předělával pro různé nástroje nebo se dělaly přímo na míru?

Tady právě nastává ten zásadní rozdíl mezi skládáním řadového alba a operou. Řadové album jsou v podstatě tři a půl minutové skladby a žijí si svůj vlastní život. V případě opery se nejedná o album, ale o hudební ztvárnění a podkreslení obrazu, který se odehrává např. na plátně formou filmu, scéně divadla, či jinde. Je to o přesném dodržování atmosféry, napětí a vyjádření emocí, které má daná scéna evokovat a zobrazovat. Navíc zasazené do příběhu, který má jako celek rovněž svůj vývoj, takže musíš sledovat ještě další linii, abys správně gradoval a uvolňoval, v místech, kde to zabrat má a kde naopak. Jsi zároveň nucen sledovat tempa, tóniny, jednotlivé melodické nápady a postupy, aby ses neopakoval (nebo záměrně opakoval) a zároveň vše podřídil příběhu. Rovněž musíš pamatovat i na tanečníky, režiséra a další vystupující, aby tam měli dostatek prostoru pro vyjádření. Takže se pracuje naprosto odlišně a ty máš vlastně pořád svázané ruce obrazem i co se délky skladeb týká. Nemůžeš si to nadiktovat úplně přesně, jak ty chceš, ale zpravidla se dělá jistý kompromis, protože se ti v uvozovkách píseň zase nemůže úplně rozsypat.

Teď se obraťme k textům. Pro ASMODEUS prý většinou vznikají systémem „slova na hotovou hudbu“, šlo to ale v takhle náročném projektu dělat stejně?

Pro rockovou operu to ani jinak dělat nejde. Nejdřív vznikala hudba, na kterou byl nazpíván svahilský text a poté Honza Petričko vymyslel slova přesně na slabiky. Neskutečný výkon.

Pokud se nepletu, při psaní libreta jste vycházeli z jedné místní pověsti. Jak ale vzniká tak složitý text jako je lyrika k rockové opeře? Napíše se nejdřív základní příběh a pak se rozepisuje do jednotlivých partů?

My jsme se několikrát sešli u Honzy i ve větším počtu zainteresovaných lidí a dávali dohromady celý příběh. Scénář. Předcházelo tomu však sezení u historika pana Rubáše, který nám onu pověst vyhledal a dal na papír. Nejdříve jsme si určili počet písní tak, aby délka odpovídala zhruba hodině a půl představení. Nechtěli jsme dělat delší projekt, protože si vybavuji své pocity, když někde na podobné akci sedím dvě a půl hodiny na židli a modlím se, aby už to skončilo. Je totiž šílené poslouchat uměle nastavované refrény šestkrát po sobě jen proto, aby měla skladba pět minut a mohlo se vybrat za celé představení osm set korun. To jsme opravdu nechtěli. Na prvním sezení jsme vytvořili základní kostru, která se ještě mírně upravovala, aby zachytila smysluplně vývoj celého příběhu. Samozřejmě největší pozornost jsme věnovali charakteru jednotlivých postav, jejich úmyslům a chování. Co je vedlo k tomu či onomu. Tohle byla zatraceně těžká scénáristická práce. Jak nemáme žádné zkušenosti s psaním scénářů, byl to pro nás velký oříšek. Snažili jsme se ohlídat všechno, jak nejlépe jsme dovedli. Každopádně nikdo není neomylný a může se klidně stát, že se na nás někdo velmi dobře připraví a zahrne nás otázkami typu proč a proč a proč. Co se jednotlivých obrazů (myšleno divadelních scén) týká, měl jsem před očima vždy nějakou představu a tu se snažil hudebně ztvárnit v náladě, napětí, emocích, s dostatečným přesahem a předvídavostí, co s tím pak divadelní režisér Jindřich Gregora provede. Jaký mu asi připravím prostor a s čím se bude muset vypořádat. Jsem přesvědčen o tom, že se nám to v tomto směru s Honzou Petričkem povedlo a nezpůsobíme mu trable.

Zajímavým fenoménem „Kladiva na pýchu“ je výběr vokalistů i dalších muzikantů – všichni jsou od vás z regionu. Dělal jsi k tomu nějaký konkurs nebo stačilo zalovit v paměti a vybrat lidi, které znáš z koncertů a ze studia?

Konkurs se nedělal. Obsadit v uvozovkách naše místní lidi do opery, byl náš jednoznačný cíl od samého počátku. Ten záměr byl takový, že chci dát prostor zdejším interpretům, kteří o to po naší nabídce projeví zájem a budou ochotni se na celém projektu podílet bez jakéhokoliv nároku na peníze a budou to dělat s nadšením, pokorou a láskou k muzice. Máme zde, stejně tak jako mají jinde, spousty šikovných lidí co se nejen zpěvu týká, ale i instrumentalistů, tanečnic, grafiků a lidí s uměleckým talentem. K těm všem se naše oči a záměry upínaly a upínají, protože ještě není hotovo. Mít za sebou dostatečný kapitál, položit ho na stůl a říci profesionálním zpěvákům, které všichni obecně znají a kteří se střídají skoro ve všech muzikálech či operách, to jsem opravdu hned v prvopočátku zavrhnul. Nemá to žádný význam a celý projekt by naprosto ztratil smysl. Já sám jsem pak chtěl být pouze autorem hudby a případně interpretem, který nazpívá sbory či zahraje jednotlivé party na kytaru. Chci se tentokráte opravdu na celé dílo podívat z pohledu diváka a potěšit se celkovým výsledkem z hlediště. A vždycky jsem toužil napsat písně pro ženské hlasy a v hudbě se posunout dál do filmové a scénické roviny, protože každý správný autor by se měl snažit nestagnovat a jít více hudebními směry, učit se a rozvíjet se. Jinak je s ním ámen.

Ve studiu se pak scházela celá parta nebo vždy jen pár lidí, kteří tam byli v danou chvíli nezbytní?

Ve studiu to bylo vždy jen o lidech, kteří právě natáčeli. Společně jsme se sešli při nahrávání dvakrát. Jednou na nezbytné poradě a podruhé na konci při mixu, kdy nám stříkaly slzy z očí. A to doslova. Jsem na všechny zúčastněné opravdu maximálně pyšný.

A jak dlouho vůbec studiová práce trvala? Musel to být hodně náročný proces...

To si ani nedovedeš představit. Když počítám i následující dva dny, které nás teď čekají v září pro dokončení tzv. předělů mezi skladbami, je to rovných padesát dní poctivé studiové dřiny. Zkoušky a přípravu před nepočítám.

Vypořádávali jsme se s nemocemi v době chřipek, odsouvali a přebudovávali harmonogram prací tak, abychom to všechno do konce března stihli. Bylo to doslova brutální, ale stálo to za to. Nelitujeme. Naopak máme velkou radost.

Cédéčko je venku, teď jsou na řadě koncerty. Máte naplánována nějaká civilní vystoupení, v únoru pak odehrajete už scénicky v klatovském divadle. Můžeme o tom vědět víc?

Cédéčko jsme vydali 13. května ve spolupráci s naším tradičním, dlouholetým partnerem Františkem Březinou a jeho vydavatelstvím Magick Disk Musick, které nám poskytuje neskutečný servis a vše klape na výbornou. V e-shopu vydavatelství je samozřejmě k dispozici nejen opera. Managerkou projektu se stala paní Bára Kováříková (Lejnarová), která vzala na svá bedra krom této pozice i funkci korepetitorky, takže se stará o přípravu a koordinaci pěvců. Tady bych si dovolil zařadit kontakt na ní, protože je styčným člověkem pro potencionální zájemce o operu – 736 442 357. Společným úsilím pak zařizujeme živá scénická vystoupení, která přijdou na řadu v roce 2020. Zatím známé termíny jsou: 20. 2. Klatovy – divadlo - premiéra, 21. 2. Klatovy – divadlo – repríza, 26. 3. Sušice – kino, 5. 6. Běšiny – hřiště – open air (společná akce obcí Bešiny a Čachrov, kterých se pověst týká), 26. 6. vodní hrad Švihov – open air. V těchto dnech jednáme o termínu pro hrad Rabí a samozřejmě další akce budou přibývat. Co se týká propagačních akcí bez scénického provedení: jedna již proběhla v červnu Praze na Albertovských schodech v amfiteátru a bylo to moc příjemné. Druhá se koná 23. 8. v Sušici na Santosu, jako warm-up před festivalem Metal Madness VI. Vše je k dispozici na kmenových webových stránkách opery: www.kladivonapychu.cz

Vzhledem k regionálnímu zasazení „Kladiva na pýchu“ se nabízí možnost zapojení místních organizací – pomoct by mohla informační centra, obecní úřady, lokální tisk nebo kulturní zařízení. Děje se v tomhle ohledu něco?

My jsme od začátku v úzké spolupráci s Městem Klatovy, Stálou divadelní scénou v Klatovech, ochotnickým divadlem Za oponou Klatovy, obcí Běšiny a Městysem Čachrov. Samozřejmě je zastoupen i regionální tisk formou Klatovského a Plzeňského deníku. No a samozřejmě bez sponzorů, kteří jsou vyjmenovaní na bookletu 2CD a chystaném prospektu, bychom ani začít nemohli.

Poslední otázka bude směřovat k ASMODEU. Už se chystá něco nového nebo je teď na řadě odpočinek?

Zatím je klid. Občasně vystupujeme, jako např. teď na Metal Madnessu a další vystoupení tam do konce roku ještě máme. V závěru roku 2020 se možná něčeho nadějeme. V plánu je nové album D.N.O. , tak uvidíme jestli budu mít energii na realizaci. To bych prozatím nechal jako otevřenou záležitost.

Díky za rozhovor.

Také děkujeme a ať se daří.

Autor otázek: DarthArt

Autor úvodníku, korekce, editace, výběr a úprava fotek, výsledná forma článku: Stray

02.08.2019	Diskuse (0)	Redakce