KOMETY HAIR-METALU - Ztraceni ve stínu vlastní debutové desky (1/3)

Zde je šestice ve své době velmi nadějných hair-metalových partiček, jejichž dráha se však (navzdory určité tlačence ze strany majoritního vydavatelství) jaksi zadrhla. Ať už to kapela zabalila následkem vlastních personálních problémů, špatné životosprávy či měnícího se hudebního trhu, nebo to táhla navzdory okolnostem dál a přispěla ještě nějakým tím dalším materiálem, nedokázala vyjít ze stínu prvotiny. Právě tohle je šestice, která svým debutem na jednu jedinou sezónu doslova vystřelila, aby se za nimi zakrátko zavřela hladina. Některé z těchto formací sice pokračovaly dál, ale už to zkrátka nebylo to pravé, připomeňme si tedy jejich debutová alba.

JOHNNY CRASH

Kalifornská rock´n ´rollová partička postavená v roce 1985 okolo někdejšího zpěváka britských TOKYO BLADE Vickiho Jamese Wrighta sice nezaznamenala nějaký větší ohlas, ale když po několika letech pachtění  po klubech Města andělů a v sestavě, kde rtuťovitého Wrighta na několik sezón doplňovali kytaristé August Worchell a Christopher Stewart, baskytarista Andy Rogers a bubeník Stephen Adamo, přišli se svou debutovou deskou „Neigbourhood Thread“, na chvíli se o nich mluvilo jako o nadějích, které dokáží rozvinout odkaz AC/DC a postavit jej před zmlsané americké publikum. Stáj Columbia ostatně kapelu prezentovala jako omladinu nabitou energií, kterou na desce ještě umocnila uspokojivá produkce Tonyho Platta. Ze skladby „Hey Kid“ (název songu s podtržítkem značí vždy odkaz na zásadní videoklip) se nakonec stal menší trhák televizních hudebních kanálů, ale to bylo asi tak všechno. Tím samozřejmě nechci říct, že deska dál nic nenabízí, naopak, jde o obstojnou sadu dobového sleazy rocku, který se v roce 1990 nacházel na svém zenitu. Když posléze kytaristu Worchella nahradil JJ Bolt a za Adama naskočil k bicím Matt Sorrum, kterého doprovázel u kláves i Dizzy Reed (oba tou dobou již prvním rokem ve stáji GUNS N´ROSES) jevila se budoucnost plná nadějí. Jenže to všechno vzalo rychlý konec (baskytarista Andy Rogers v roce 1992 zemřel na předávkování heroinem) a tou dobou chystané druhé desky se fanoušci dočkali až v roce 2008, a to jen díky intervenci jednoho nezávislého labelu, kde byl materiál hodně dodatečně vydán pod názvem „Unfinished Business“.

Doporučené debutové album: Neighbourhood Threat   (1990)

PRETTY BOY FLOYD

Tento rozkošně vypulírovaný glam-metalový band plný modelů (odhodlaných dotáhnout svou image na maximum) působil ve své době snad ještě umělejším dojmem (jako by byli za účelem komerčního úspěchu vybráni a sestaveni), než tomu bylo ve skutečnosti. Na scénu nastoupili v době, když už se hair-metalového žánru začali fanoušci přejídat, a tak to také podle toho vypadalo s jejich kariérou, která šla stylem: rychlý nástup na vrchol (130.místo v Billboard chart) a ještě rychlejší pád do propasti. A přitom nešlo o nějaké zoufalce. Prvotina „Leather Boyz With Electric Boyz“ (1989), kde to do vás hrnou od podlahy (po vzoru raných MÖTLEY CRÜE) tři černovlasí kluci (zpěvák Steve „Sex“ Summers, kytarista Kristy „Krash“ Majors a bubeník Kari Kane) co vypadaj jako holky, a jeden blonďák (baskytarista Vinnie Chas) , kterej vypadal ještě víc jako holka, nebyla vůbec špatným albem. Vlastně šlo skoro o prvotřídní kvalitu plnou hitů produkovanou Howardem Bensonem (za všechny songy především vypalovačka „Rock N´Roll (Is Gonna Set the Night On Fire)“), až tedy na tu sporadickou původnost, která zde prakticky nebyla žádná. I přes občasné intervence s novým line-upem a rovněž novým materiálem, do kterého se okolo přelomu milénia dostávaly spíše vlivy MARILYN MANSON a nejortodoxnějších forem industrialu, jsou PRETTY BOY FLOYD považováni za striktně jednosezónní kometu roku 1989. Zkrátka tehdy někdo přišel s docela divným nápadem, že z nich udělá nové MÖTLEY CRÜE. Pokračovat lze však těžko, když už ani předobrazy netáhnou…

Doporučené debutové album: Leather Boyz With Electric Toyz  (1989)

DANGER DANGER

Newyorská partička měla na začátku své kariéry skutečně našlápnuto a i debut „Danger Danger“ z roku 1989 odhalil určitý potenciál v oblasti melodického stadiónového hard rocku. Spolu s dalšími, tehdy neokoukanými kapelami jako SLAUGHTER, WARRANT a WINGER dobývali DANGER DANGER nejrůznější americké rockové charts a prvotina to dotáhla dokonce na 80.místo v žebříčku prodejnosti. Pod taktovkou Lance Quinna vznikl vzdušný a na chorály zaměřený materiál (viz třeba singl „Naughty Naughty“), který útočil bezproblémovou líbivostí a stavěl na kombinaci tehdy moderního glam-metalu s přívětivější tváří AOR. Výraznou osobností byl samozřejmě frontman Ted Poley, ale opratě držela vždy v kapele rytmická sekce Bruno Ravel a Steve West, a tak nikoho nepřekvapilo, když se s menším úspěchem druhého alba vydaného u Epic „Skrew It“ (1991) začalo klima trochu přiostřovat. S odchodem kytaristy Steva Timmonse a zpěváka Teda Poleyho pak už definitivně přestal být o kapelu zájem, ale DANGER DANGER to nevzdali, a ještě mnoho let zápolili s devadesátými roky dál, byť absolutně mimo zájem hudebních tiskovin.

Doporučené debutové album: Danger Danger   (1989)

TUFF

Sice se historie kapely TUFF psala už nějaký ten rok, ale tím zásadním momentem bylo podepsání smlouvy na debutovou desku v roce 1990. Hned jak album „What Comes Around Goes Around“ v roce 1991 vyšlo, byli okamžitě vrženi mezi epigony slavnějších kapel scény a byla jim předpovídána brzká záhuba. I díky opálenému blonďákovi Stevie Rachellemu, který mnohým připomínal Bretta Michaelse, se jim začalo přezdívat „druzí POISON“. Vzhledem k tomu, co čekalo americký nahrávací průmysl v následujících měsících, nebyla pozornost věnovaná TUFF valná, nicméně kapela stačila zabodovat alespoň jedním singlem, což se rovněž počítá. Ten úspěch si zasloužila power-balada „I Hate Kissin´You Goodbye“, která znamenitě reflektovala soumrak módy kovbojských bot, klobouků a šátků. Přestože kapela náleží mezi další otřesně nepůvodní formace jako TRIXTER, TNT, XYZ (o kterých zde neproběhne zmínka, ačkoliv třeba Ilousovi XYZ slavili s debutem z roku 1989 velké úspěchy/ nicméně přiznám se, já to album neznám) mají rockeři z arizonského Phoenixu výdrž, protože i bez smlouvy pokračovali a nahrávali další a další alba.  O žádném z nich však nemohu poreferovat, neboť vyšla v omezeném nákladu a pouze u nezávislých amerických značek. Tyto věci jsou tak velmi těžko dostupné.

Doporučené debutové album: What Comes Around Goes Around  (1991)

TYKETTO

Hodně našlápnuto měla v roce 1991 newyorská kapela TYKETTO, která se vykazovala bezproblémovým a hymnickým pop-metalem, svým zvukem se nacházejícím někde na pomezí BON JOVI a novějším stylem WHITESNAKE. Kapela složená okolo někdejšího frontmana WAYSTED (kapela Peteho Waye baskytaristy od hardrockových UFO) Dannyho Vaughna slibovala mnoho parády a start s pilotním singlem „Forever Young“ byl velkolepý, jenže debutová deska „Don´t Come Easy“ (Geffen Records), ačkoliv o ní nešlo mluvit jako o propadáku, se ukázala být až příliš konzervativní a svět tou dobou již pomalu a jistě začal být nastaven na něco úplně jiného. Nicméně už kvůli výše zmíněnému srdnatému singlu a několika dalším vypalovačkám za poslech určitě stojí. Jak se dalo předpokládat, druhá deska „Strength by Numbers“ z roku 1994 už měla mnohonásobně menší odezvu a prakticky totálně vyšuměla, což byla tehdy pro kapelu poslední kapka. Nicméně TYKETTO znovu už nějaký ten rok fungují a před dvěma roky vypustili poměrně solidní desku „Reach“.

Doporučené debutové album: Don´t Come Easy   (1991)

WILDSIDE

Poměrně řízná a razantní rock´n rollová šleha z vykřičených čtvrtí západního Hollywoodu sice rovněž neoplývala přílišnou originalitou, ale stejně jako JOHNNY CRASH měli i oni v roce 1992, kdy vystřelili na scénu zasaženou nákazou grunge, poměrně našlápnuto a jejich sleazy rock bavil a byl plný entuziasmu a dobrých nápadů. Album „Under The Influence“ bylo plné kurev, chlastu a zbraní a do dnes svými melodickými vypalovačkami dobře reprezentuje soumrak dané scény. Už jenom kvůli bombám jako „Hang On Lucy“ stojí za prozkoumání. Co na tom, že uječený vokalista Drew Hannah byl považován za plagiát leckoho a kytarista Brent Woods se jen krátce poté přesunul do řad sólového bandu tehdy ex-zpěváka MÖTLEY CRÜE Vine Neila.

Doporučené debutové album: Under The Influence   (1992)

13.01.2019	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz