KORBEN DALLAS, BILLY BARMAN - Praha, Lucerna Music Bar, 3.dubna 2025

Ačkoliv KORBEN DALLAS začínali ve stejné době jako BILLY BARMAN, dosud mi naživo unikali. Pražská zastávka jejich společného „Netradičná rodina tour“ byla proto skvělou příležitostí spojit příjemné (BB) s užitečným (KD). Nakonec z toho stejně bylo jen dvojnásobné „příjemné“. KORBEN DALLAS vznikli před 15 lety na základech kapely APPENDIX, což byl i na mě hodně ulítlý crossover/avantgard/art rockový projekt, něco jako umělecká verze PRIMUS pro hipstery. Každopádně „Korbenovci“ se pak vydali úplně jinou cestou, našli si svůj specifický styl, kterým úspěšně vyplnili prázdné místo na slovenské alternativní scéně. Za prvé výrazně zklidnili tempo, za druhé přešli komplet na slovenské texty a za třetí svůj indie-rockový základ obohatili o prvky soulu, blues ale třeba i kraut-rocku. Dominantním poznávacím znakem je pak i výrazný hlas frontmana Juraja Benetina. Výborná pak byla třeba jejich spolupráce s Anetou Langerovou, kdy EP „Konečně“ (případně rozšířená verze pro vinyl „Nekonečně“) je skutečně mimořádně povedenou československou kolekcí.

Jak už to na slovenských večerech v Lucerně bývá, na rozdíl od hokeje, v počtu návštěvníků vyhráli na body opět Slováci. Slušně zaplněný prostor sliboval dobrou kulisu, moje oblíbené místo na balkóně pak výborný zvuk. Pivko bylo dobře vychlazené, fanynky hezky načančané, před koncertem jsem stihl i pokec s kamarádem a pak se mohlo jít na věc. Večer otevírali „Korbenovci“, kteří si jako posilu na toto turné sebou vzali i Tomáše Slobodu z legendárních LE PAYACO, který se poslední dobou věnuje zejména produkci. Kytara navíc ale nikdy neuškodí. Celý set byl pojat v intimnější atmosféře. Kapela byla seřazena v jedné horizontální linii na relativně malém prostoru. Základ playlistu se točil kolem loňského alba „Pohyb“ prokládaného staršími kousky a hezky gradoval. Prvních několik klidnějších songů postupně rozehřálo publikum, které stejně všechny songy znalo zpaměti. „Železný vlak“, „Aké to je?“ nebo „Bude to tak lepšie“ fungují naživo úplně skvěle, každá se svojí specifickou náladou postavenou kolem jednotícího hudebního základu. Postupně se přecházelo k více rockovějším věcem, třeba singlovka „Vyčítáš“ se signifikantním klávesovým motivem, nebo vysloveně hardrockově burácející „Múry“ z alba „Stredovek“ ukázaly další tváře kapely. Potěšila klasika „Za sklom“, která je naživo ještě více emotivní než její perfektní albová verze. Zřejmě nejznámější hiťas, kterým prorazili naplno v časech druhého alba „Karnevalová vrana“, začínal úplně nenápadně. Juraj si vlezl mezi lidi a začal hrát první akordy skladby „Otec“, načež se celá Lucerna rozezpívala. Ikonická balada je povinnou jízdou, ale co naděláš, když složíš perfektní píseň, tak jí holt musíš hrát do konce života. Další skvělý kousek z tohoto alba „Běh“, rychlejší indie rock, pak znova nastolil slušné tempo před závěrem setu.

Jak jsem zmiňoval, že kapely jedou společné turné, to asi není nic neobvyklého. Ale pojaly to skutečně na úrovni, a nahrály dokonce dvě společné písně plus je i vydaly na vinylovém SP. První z nich, titulní „Netradičná rodina“ přišla na řadu na konci setu KORBEN DALLAS, když se k nim připojili komplet „Barmanovci“ a odpálili tuto slušnou indie rockovou vypalovačku, odkazující v textu na aktuální politickou situaci na Slovensku. Čekal jsem, že KORBEN DALLAS budou naživo slušný, ale musím říct, že byli vynikající. Bezprostřední, upřímní, profesionální.

BILLY BARMAN proti úvodnímu turné z loňského jara po vydání aktuální desky „Galéria duševného zdravia“ lehce pozměnili svůj vizuál, zároveň se na pódiu rozmístili do několika horizontálních úrovní. Lépe to vystihovalo jejich dynamičtější tvorbu. Set listu dominuje poslední zmiňované album, lehce překládané staršími kousky. Při jejich setu, který se jako obvykle v Lucerně vyznačoval skvělým zvukem, jsem si uvědomil dvě zajímavé věci. Jednak songy z posledního alba krásně v čase dozrály. Při vydání mě intenzivní přechod k tanečněji pojatému indie na první dobrou úplně nesedl, ale postupně jsem si k nim našel cestu. Stejně tak jako fanoušci, kde i podle věku přítomných je evidentní, že řekněme první dvě alba objevují až dodatečně, a pro ně jsou BILLY BARMAN synonymem právě posledních dvou až tří alb. A upřímně, ta tanečnější stylizace funguje. Pořád za nimi jsou skvělé texty a silné melodie, takže se změnila jen forma. Druhou věcí, kterou jsem si uvědomil, je, že kapela z těchto klubových setů vynechává postupně i základní kameny, singly z prvních desek. „Introvert“, „Strmá voda“, nebo dokonce i „Cigánská“ ten večer vůbec nezazněly. Co mě naopak potěšilo byl návrat nádherně smutné písně mapující rozpad vztahu „Len šedá“ ze třetího alba „Dýchajúce obrazy“. Druhý song ze spolupráce s „Korbenovci“ s názvem „Rodina iná“ na oplátku přišel s kapelou společně zazpívat Juraj Benetin. Opět výborná věc, dynamicky hezky vystavěná a chytře zaranžovaná. Dalším hostem pak byl už klasicky Lasky, frontman kapely PARA. Už když mi to kamarádka v pauze hlásila, že ho zahlídla dole v davu, mi bylo jasné, proč tam je. „Mladým chýba vojna“, jeden z nejlepších songů, který svým silným sdělením vždy rezonuje se ve své druhé polovině mění v téměř hymnický chorál. A přesně tady je jeho místo. Viděl jsem to už tolikrát, a stejně mám znova a znova husinu. Závěr koncertu patřil další skvělé skladbě, která se ale v této pozici snad nikdy neobjevila. Každopádně „Slobodou“ se ukázala jako skvělá tečka. Postupně gradující skladba s intenzivním závěrem parádně uzavřela výborný dvojkoncert.

Následně jsem ještě absolvoval shopping therapy a doplnil si chybějící kousky v diskografii KORBEN DALLAS. Na výběr bylo skutečně vše, obě kapely chápou důležitost merche. CD, LP, trika, mikiny, čepice, ponožky, odznáčky. A lidi to kupují. Celý koncert mi ale v hlavě hlodala jedna myšlenka. A doufám, že je to jen moje vlastní neinformovanost a nedostatek rozhledu. Prostě na Slovensku chybí další generace alternativních kapel. Česká scéna je v tomto ohledu výrazně životaschopnější, od punk rocku, přes indie a alternativní rock, až po metalové odnože, je tady všude spousta mladých kapel, které se derou nahoru a posouvají scénu dál. A ta nová krev je potřebná, protože ne všechny děcka poslouchají jen hip-hop.