KORN - Issues

100%

Zjevný tvůrčí přetlak a rovněž zájem vydavatelství o další nahrávku nutil Davise, Munkyho, Heada a spol. do nových studiových příprav. V nezvykle bleskovém čase tak vznikl nástupce velmi úspěšného třetího alba „Follow The Leader“ a znovu se KORN podařilo přijít s opravdu zdařilým materiálem, prostřednictvím kterého se znovu o krůček přiblížili melodičtějšímu, mainstreamem akceptovatelnému pojetí vlastního stylu. Úspěch čtvrtého alba lze chápat, jak ve smyslu kvalitativním,  kdy deska působila ve všech směrech zvukově hodně vyšlechtěným dojmem a kromě mohutného soundu, samo sebou klasicky podlazeného, obsahovala i celou řadu velmi dobře poslouchatelných melodií ve zpěvových linkách, neboť se Jonathan Davis začal výrazně zlepšovat a troufnul si na obtížnější a poněkud krkolomnější party, tak samozřejmě ve smyslu komerčním, což šlo ruku v ruce s gradující vlnou nu-metalu, jenž tehdy vládl všem rockovým pořadům na hudebních televizních kanálech. KORN se zkrátka podařilo během dvou sezón nahrát dvě alba, která jsou do dnešních dnů jejich zdaleka nejúspěšnějším materiálem.

Do dnešních dnů nejprodávanějšímu albu KORN se dostalo názvu „Issues“ a už tak nad míru pestrého předchůdce „Follow The Leader“ smetlo svojí klaustrofobickou atmosférou a táhlou melodikou, která se rozvážně nadouvala skrze lepkavé medové plástve vymazleně dunících kytar, jenž byly vydatně upravované nejrůznějšími studiovými mašinkami a vymoženostmi tehdy moderní techniky. Možná už to bude znít klišovitě, ale album opětovně působí jako dobový koncept o bolesti dospívajících převážně nemajetných mladých Američanů, outsiderů, jejichž životy, které dříve měly alespoň částečný směr, náhle na prahu dospělosti tápají v deziluzi, protože jsou ovlivňovány mnoha záludnými překážkami, nástrahami a nepříznivými životními okolnostmi. Semknutost díla, která je zde způsobená zejména prokládáním skladeb minutovými atmosférickými předěly a zároveň jeho zvuková aktuálnost, dosažená použitím mnoha kytarových efektů, majících za následek zpřijatelnění dříve syrového zvuku, učinily přímou trefu do černého a do té doby ojedinělou záležitost v diskografii KORN.

Zatímco se předchůdce „Follow The Leader“ pral uvnitř skladeb s nejrůznějšími změnami temp a přechody mezi rozdílnými žánry (skloubení rapových fragmentů s rockovým základem), které se na něm kapela snažila skloubit v jeden celek, zde vše působilo naprosto nekomplikovaně a plynule. Skoro až gothické melodie zde výsledek posílily, udělaly plynulejší a více panoramatický. Některé kytarové party zde znějí doslova jakoby je hrály klávesy, jiné se zas přes sebe vrství nebo různě kombinují harmonie, aby ve výsledku došlo ke košatějšímu a barvitějšímu vyznění. Rytmika Fieldy/David Silveria, již tradičně bezchybná, zde skladbám vystavěla sice mírně upozaděnou, ale stále nerozbouratelnou kostru. K tomu všemu kapele ve studiu napomáhal zkušený producent Brendan O´Brian (dříve pracoval s SOUNDGARDEN, PEARL JAM, STONE TEMPLE PILOTS) – chlápek,  který měl v první polovině devadesátých let na svědomí nutné uhlazování garážového zvuku čelních představitelů vlny grunge, ve prospěch zájmu v Americe tehdy hladovějící metalové veřejnosti.

Ke skladbám samotným. Je zde opravdu požehnaně songů, které řadím vůbec k tomu nejlepšímu, co kdy KORN nahráli. Ať už mám na mysli to nejprofláklejší – tedy výtečný začátek v podobě teskného chorálu „Dead“, umocněného mohutnou stěnou skotských dud, na který plynule navazuje první ze tří zdejších fenomenálních singlů „Falling Away From Me“, „Make Me Bad“ a „Somebody Someone“, které do jednoho oplývají strhující energií, záhrobní atmosférou i nebývalou majestátní melodikou, tak i méně známé písně. A sice tři groovy jízdy skvěle propojující metalovou natlaovanost s gothickou aurou, např. „Wake Up“, Trash“ a „Beg For Me“. Všechny tyto písně spolu, i přes nepřeslechnutelnou osobitost, čerstvost a invenci v rámci stylu kapely, drží pevně pohromadě a přispívají k nadčasovému výsledku. Mým dalším favoritem je zde už tradičně závěrečná „Dirty“ spoléhající na mohutný valivý sound a zatěžkanou hororovou atmosféru, jenž se zdá být neprostupná. Skupina vědoma si své celosvětové obliby vyhlásila před dokončením nahrávání mezi fanoušky soutěž o nejlepší návrh na obal k tomuto albu. Nakonec zvítězila kresba zničené hračky od Alfreda Carlose, která byla na „Issues“ použita. Ostatní tři místa obsadili Jamil Clarke, Brad Lambert a Vince Quequ a jejich díla dnes zdobí s mírným zpožděním zveřejněné limitované edice.

15.03.2017	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz