KORN - Requiem

70%

Koncert byl vydařený, hodně jsem poslouchal jak novinku, tak starší i nejstarší věci a vlastně to klidně může být za těch 70% Je to vážně velká kapela a ani Requiem to nezmění a díky koncertu ho asi i budu Requiem poslouchat i v budoucnu, pač to budu mít spojeno do jedné dobré vzpomínky.

No je pravda, že poslední 2-3 roky se hodně vracím do minulosti a objevuju starší věci, ať už takové co jsem neznal, nebo třeba znal ale až teď je docením a pochopím.

zároveň pak člověk i líp chápe souvislosti, vývoj hudby, jak se vzájemně kapely inspirují, ovlivňují, na jakých kulturních vzorcích staví a proč znějí a hrají tak jak znějí a hrají.

a krásné na tom je, že je prakticky nekonečné množství kapel, hudebníků, alb, songů které čekají abych je objevil, a nedalo by se to zvládnout ani za více životů

Tak to jedeš ve Strayovych stopach, Tome :-)
Příští stanice Supertramp a snídaně v Americe!

Tomáš: Tenhle případ jsem zažil dostkrát. Je hodně hudby, kterou člověk kousnul až s postupujícím věkem a musel do ní nějak dospět, ne vždy to bylo její náročností, poslechovej vkus se prostě vyvíjí, doba se vyvíjí. V devadesátých letech se urodilo spousty překotných věcí, které jsem začal poslouchat až s velkým časovým odstupem. Třeba i ty KORN jsem na prvních dvou albech v době jejich vzniku nepobíral, ale s Follow the Leader se to zlomilo, začal jsem to žrát a dneska je to velká stálice.

A pak jsou alba, která se ti nelíbí, nechápeš je, tak je necháš být.

A pak se k nim nějakou náhodou za pár let vrátíš a najednou zjistíš, že jsou vlastně skvělé, někdy až geniální. Možná člověk někdy musí "dozrát" k té desce, dostat se do životní fáze kdy ti totálně sedne.

Mně se to nedávno stalo s klasikou Fleetwood Mac - Rumours. Pár let dozadu mě nezaujala, ale tak že vůbec. Furt ve všech seznamech nejprodávanějších alb historie, nejlepších alb historie, nejikoničtějších alb history a já nic. Prostě jsem se smířil s krutou pravdou, že jsem hudební ignorant bez vkusu.

No a loni na podzim jsem tomu nějak znovu dal šanci a BOMBA! Já nechápal jak mě to pohltilo.

Ve výsledku, ať si každej poslouchá, co chce. Ta věc není charakterizovaná nějakou šablonou, jakože líbivější matro se dřív oposlouchá a dřív přestane bavit. Líbivější matro kolikrát dosáhne silnějších vazeb, o kterých si alternativa může nechat jen zdát. To dělení vnímám prostě složitěji, jsou chytlavé desky, které omrzí, ale jsou i ty, které vydrží a s věkem ještě rostou, stejně tak některé desky na delší naposlouchání můžou zaseknout svůj drápek a časem velmi růst i překonat ty zjevnější alba, nicméně jsou i takové, a mnohdy i od uznávaných veličin, u kterých není šance, že se s nima člověk hne. Prostě uznávané věci, které živí jen nějaká pověst a kultovnost, ale ve skutečnosti je to jen iluze, fabulační pseudo-umělecký oblak, kterej nemá šanci se ani přiblížit popinám ke kotníkům.:-) Celá ta věc je prostě individuální, ona vážně napoví ta úspěšnost, zvlášť v době, kdy komercializační nástroje v tvrdší hudbě padly.

Stray> Pravdou je, že když se mi něco líbí na první dobrou, tak se mi to často rychle oposlouchá, ale obráceně to úplně neplatí; třeba u takovejch Godspeed You! Black Emperor nebo Portal, kteří jsou v jistých kruzích velmi glorifikováni jsem to vzdal. ;-)

Když ti něco neleze moc snadno do hlavy, je nutné to poslouchat znovu a znovu, až do chvíle, než řekneš, že je ten guláš geniální, je jedno, že tam v podstatě není žádná výrazná písnička, natož pak nápady, hlavní je, že toho tam je hodně a působí to neprostupně, páč logikou určitých lidí - co je neprostupné, je i více umělecké.:-))

no tak jsme si pohovořili o zklamání jara 2022, vlastně už není o čem, ta deska Korn už nestojí víc za řeč. A teď tu leží Amorphis :)?.. :( nevím co s tím, je to mohutné a mnohovrstvé, se spoustou kulturních i hudebních vlivů ... a přitom se mi nakonec po x-tém poslechu stále znovu a znovu stává, že si jen obtížně něco vybavuji. A vracím se k úspornějším formám, třeba aktuálním Ditry old dogs, Voivod, My dying Bride (kteří znovu vydali živák ze zlatých časů), nebo trápím kolegy Krmelcem ... prostě o Amorhis bude letos zajímavější debata, než o Korn ... bohužel

J.Rose: trefils do černého, já chtěl totiž v minulém příspěvku napsat, že to, co jsem uvedl, platí vesměs pro všechny starší bandy. S výjimkou kapel progresivního žánru:).
To ale konstatuju spíš z doslechu a komentářů, protože například VOIVOD vůbec nevydržím poslouchat.