KORN - See You On The Other Side

80%

Po dvouleté pauze, ve které se s KORN stačil rozloučit kytarista Head, jsme dostali další materiál, kterým se kapela, už coby kvartet, snažila navázat na svou úspěšnou minulost. Album „See You On The Other Side“ bylo od počátku jeho nahrávání očekáváno s velkým napětím a bylo mu přisuzováno mnoho přívlastků - zlomové, jiné - ať už kvůli zmíněné personální změně, či faktu, že svůj dnes již letitý styl kapela dotáhla na albu „Untouchables“ do maxima. Z toho plyne, že minulému a ne zas až tak zlému, ale hodně podceňovanému „zrcadlímu“ albu nezbývalo než maličko paběrkovat, což bylo omlouváno potřebou návratu ke kořenům, k tvrdosti či opravdovosti. Faktem zůstává, že deska z roku 2005 se stala skutečně nablýskanou novou cestou, i když ne až tolik odkloněnou od původní, skrze kukuřičná pole vedoucí staré dálnice.

Největší rozdíl „See You On The Other Side“ oproti předešlým albům vidím v upozadění rytmické sekce na úkor moderních umělých zvuků. Dle očekávání je album opatřeno prvotřídní produkcí. Prim však hrají nosné melodie klenoucí se nad ne až tolik hutnou, zato však barevnější zvukovou masou. Skvostné post-gotické aranže dodávají nahrávce atmosféru alb MARILYN MANSON. Ano, KORN svůj burácivý výraz zjemnili a v určitém smyslu zklasičtěli. Nešlo jim zde už tolik o intenzitu, byli méně hysteričtí, nebouřili, vše bylo podřízeno čitelným moderně metalovým skladbám. Spolu s kytarami kolikrát zněly štědré synthy přísady, které ochucovaly a zjemňovaly zvuk směrem k větší líbivosti. Definitivně pryč byla zatvrzelá syrovost z počátků dráhy KORN. Co tedy bylo možné nahrávce vytknout? Snad jen to, že se kapele nepodařilo zhotovit kolekci tak zásadní, plnou neotřelých nápadů, nabitou od začátku do konce prvotřídními skladbami, tak, jako tomu bylo v případě alb „Issues“ nebo „Untouchables“ . Ona alba byla sice překonána co se týkalo nablýskaného zvukového kabátku, který byl ještě o poznání bližší mainstreamu, avšak bohužel třetina skladeb zde umístěných za písněmi z před pěti let kvalitativně zaostávala. I přes citelnou prvoplánovost části nahrávky bylo však určitě i zde z čeho brát.

Hned úvodní singlová „Twisted Transistor“ nasadila laťku hodně vysoko. Nápaditá melodická věc s nepřeslechnutelným refrénem jakoby dokonale reprezentovala celé album. Následoval kytarový bagr „Politics“, který řádně rozčísl syntetickou atmosféru. Před třemi lety Jonathan Davis neskrýval nadšení z mansonovské „grotesky“ a právě MARILYN MANSON byl zde zcela zřejmou inspirací krvelačné písně „10 Or A 2 - Way“. Jeden z největších taháků, plynulá, temně orchestrální „Throw Me Away“ nás uvedla do nejsilnější fáze celého alba, kterou se stalo trojpísňové jádro „Throw Me Away“, „Love Song“ a „Open Up“. Prostřední „Love Song“ působil jako řádně zhutnělý hit z repertoáru BACKSTREET BOYS, jehož refrén dotažený až na hranici kýče se zarýval hluboko do povědomí. To samé ještě dnes mohu říct i o stadionové „Open Up“, která je zřejmou ukázkou toho, jak příjemně může znít popový popěvek nadopovaný rukopisem KORN. Zajímavé je občasné propojování skladeb podivuhodnými zvuky a strašidelnými mezihrami, kde nebyla nouze ani o typické skotské dudy. Vím, pro KORN nic originálního, ale zde se tyto vsuvky zkrátka povedly. Rytmická „Getting Off“ působila v slokách nenápadně, tuctově, mohutně se vzedmula až v jednoznačně pojatém refrénu. To samé ještě však ve výraznějším měřítku platí o „For No One“, která  zde platla za mého absolutního favorita. Tyto skladby by mohly sloužit jako ukázkové záležitosti celého alba „See You On The Other Side“ – moderními zvuky napěchovaná sloka, v níž rytmika i kytary jen tak jemně přizvukují, Jonathanův hlas v slokách plný zadržovaného napětí vystřídal bombastický refrén a skladbě jakoby bylo náhle umožněno vykvést. Nejpřekvapivější je závěrečná „Tearjerker“ – smutná, něžná věc postavená na líně plynoucích synthy zvucích a křehkém Davisově přednesu ve stylu DEPECHE MODE. KORN v roce 2005 nahráli album, které částečně posunulo jejich výraz k obecnému pojetí současného, moderními zvuky napěchovaného mainstreamového rocku. A troufám si tvrdit, že jen málo alb bylo opatřeno toliko skvostným zvukem a produkcí. Příjemně poslouchatelné skladby jemněji zaranžované s jednoznačným úmyslem běžet start – cíl měly velkou schopnost dostat se ihned pod kůži.

06.04.2017	Diskuse (19)	Stray janpibal@crazydiamond.cz