KORN - Take A Look In The Mirror

80%

Album  „Take A Look In The Mirror“ představuje anti-tezi k vývoji, jaký KORN nastolili na předchozím, odvážném počinu „Untouchables“, a tak šlo především o návrat k hrubější podstatě jejich stylu a k jejich kořenům. Ještě před vypuštěním alba se v kuloárech šeptalo, že se bude jednat o nejbrutálnější album kapely. Nakonec se ukázala tato informace jako pravdivá zhruba z poloviny. KORN sice působili znovu poněkud syrověji a sevřeněji a rovněž přidali na přímočarosti a intenzitě, ale na druhou stranu nezavrhli vše, co se v posledních letech naučili. Je pravda, že se na zvuku tentokrát trochu šetřilo, neboť se cesta směrem k okázalému zvuku ukázala nepříliš pragmatickou. Z dnešního pohledu jde o další zdařilé album reprezentující jejich styl, které však v kontextu celé diskografie nepříliš vyčnívá. Vrnivé riffy to do posluchačů pumpují znovu s patřičným zápalem, Jonathan Davis střídá melodičtější a v posledních letech vypilovaný plačtivý vokál s absolutně nejbrutálnější, skoro až death metalovou polohou, ale většina materiálu působí jako sázka na jistotu. Kdyby však každá nu-metalová kapela nahrávala své šesté album na podobné úrovni, bylo by to skvělé. První dvě alba KORN byla navždy ponechána v minulosti, v příšeří zaplivaných bakersfieldských pajzlů a skejťáckých klubíků.

Úvodní „Right Now“ je jednou z nejpřímočařejších skladeb KORN v jejich historii. Masivní těžkotonážní riff je rozsekáván namakanými údery do bicích Davida Silverii a kovově znělými pleskancemi baskytarového tučňáka Fieldyho. Jako bych jej při poslechu nahrávky viděl, kterak se do skladby vesele pohupuje a drží basu ve vertikální poloze. Druhá „Break Some Off“ stvrzuje to, co jsem již výše napsal. Skvělý megabrutální riff skladbu dobře nakopne, následuje plačtivá ovíjivá melodie a vše vybobtná v zdrcujícím death metalově odzpívaném refrénu. Třetí „Counting On Me“ je klasická ukázka kornovské tvorby z posledních tří alb. Výborná Davisem vyzpívaná melodická linka jak v slokách tak ve strhujícím refrénu dělá z tohoto songu ozdobu celého alba. Čtvrtá „Here It Comes Again“ je však úplně nejsilnějším momentem alba. Jonathan v ní vystřídá snad všechny hlasové polohy, které kdy používal. Příjemná sloka s lehčími kytarovými podklady je prostřídávána s dunivými kytarovými záseky dua dredařů (Munkyho a Heada) nad nimiž Davis hystericky ždíme ten nejbáječnější refrén, co jen na tomto albu je. V páté „Deep Inside“ si kapela vybírá trochu oddechový čas.

Šestá, do pozice singlu umístěná „Did My Time“ je znovu perfektní. Výborná melodičtější záležitost s hodně nakažlivou refrénovou gradací, skvělou hopsavou rytmikou a vražedným kytarovým pochodem doprovázela soundtrack k filmu o Laře Croft s Angelinou Jolie v hlavní roli. Dojde i na lehké odlišnosti, tak třeba když „Play Me“ obsahuje výraznou hip hopovou deklamaci a je nejneočekávanější skladbou alba, ale rovněž zřejmě i skladbou nejslabší. Působí na mě spíš tak nějak rušivě, než aby novinku obohatila. Hned po ní následuje chorobná „Alive“ a po ní „Let´s Do This Now“ začínající obvyklým prvkem repertoáru KORN, Davisem ovládanými skotskými dudami. Jedenáctá „I´m Done“ zahajuje strašidelným úvodem, ve kterém pocit tušeného dětského strachu znovu nabírá na aktuálnosti. Výborná atmosférická skladba obsahuje ve svém jádru i pasáž s nejčistším Davisovým zpěvem.

Následující „Y´ll All Want A Single“ je také originál, neboť těžiště leží na funky rytmu a hrátkách s hlasovou deklamací. Z mého pohledu jde o jednu z nejslabších skladeb, jaká kdy byla v případě této kapely nominována na singl. Kytary zde jaksi ustupují do pozadí a vše má spíše charakter nějakého primitivního zaříkávadla. Album posléze zakončuje výpravná „When Will This End“ a jako bonus pak živá verze části metallikovské „One“. Zde s nadšením kvituji zvuk Fieldyho basy. Svým typickým způsobem obhospodařil Newstedovy party a hodil tak ryze thrashovou věc do hardcoreově hopsavé nálady. Celkově nepříliš objevné album KORN, které si však drží standardní kvalitu, je vyzrálé, důrazné, naopak ne až tak melodické a zvukově vypulírované, ale na druhou stranu zas žádný underground. KORN se stali o dekádu dříve zakladateli celé nu-metalové bouře a vytvořili si za onu etapu svůj typický výraz, tak snad měli po těch letech sakra právo na vychutnání si svých vlastních strachů a deziluzí. 

25.03.2017	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz