KORN - Untitled

80%

...a pak zbyli tři. Ne nejde o známý titulek, který kdysi dávno ohlašoval novou éru legendárních GENESIS poté, co z této rockové klasiky po Peteru Gabrielovi odešel i kytarista Steve Hackett. Ale situace u KORN roku 2007 se tak trochu podobala té, kterou prožívali třicet let před nimi právě artrockoví klasikové, kteří tehdy nezadržitelně spěli do svého dospěláckého období. Z řad KORN totiž (možná) dočasně odešel i bubeník David Silveria, tedy již druhý člen ze základní pětice. K nahrávání bicích nebyl povolán nikdo menší než Terry Bozzio – machr a virtuóz, který měl za sebou bohatou třicetiletou dráhu. Bylo už tehdy pravděpodobné, že KORN se plynule přehoupli do zcela nové fáze vlastní kariéry. Z dřívějších post-pubertálních rozpolcenců se stali pánové ve středních letech, kterým už moc nešlo o to bořit zaběhlé hudební šablony. Svůj typický styl totiž definitivně dotáhli do všeobecně přijatelnější podoby a jejich alba nám tak každé dva roky nabízela pořádnou dávku osvědčené kvality. Vlastní, léty vypilovaný styl byl už pouze kosmeticky posouván, podle momentální chuti a to směrem k spřízněným temně rockovým či elektronickým žánrům. Vlastně ať na to nahlížím z kterékoliv strany, oni už v první dekádě nového milénia byli KORN také živoucí klasikou.

Druhé bezejmenné album si pod svá ochranná křídla připevnil producent Atticus Ross. Člověk, který byl kdysi mimo jiné zodpovědný za nahrávky NINE INCH NAILS a bylo to na výsledku opravdu znát. Vlivy současného industriálního mainstreamu šlo vystopovat z většiny skladeb, kterými zde prorůstaly, více než kdy jindy, různé samply, ruchy a syntetizátorové zvuky. Album se stalo také dokonalou ukázkou toho, jak moc semknutě může znít takto zvukově bohatý nosič, který vlastně na první poslech působil celkem nenápadně a bez stěžejních bodů. Byl to však velký omyl vyvolaný skutečností, že nové skladby obsahovaly větší počet netradičních partů, riffových proměn i zvukových vrstev přispívajících k panoramatickému efektu nahrávky a tak se na novince dříve bezprostředně viditelná přímočarost mezi to všechno trochu rozmělnila.

Na albu se nacházelo několik momentů a skladeb, které neměly v dosavadní kariéře souboru obdoby. Tak třeba artová „Killing“ coby mohutný growl metal s mnoha změnami, melancholickou minifází uprostřed a deathovým finále. Další lahůdkou byla klavírem podbarvená Vinnland tryzna „Do What They Say“, ve vypjatějších chvílích vyztužená pomalou sabbatovskou riffo-palbou a úpěnlivými výkřiky sténajícího leadera Jonathana Davise. Jsou zde i osvědčené nosné pilíře stojící na výrazných refrénech jako hned úvodní „Starting Over“ nebo pouliční aerobic rozzuřených transformerů v „Hold On“. Na jemnější strunu zahrálo hned několik songů patřících zde k tomu nejlepšímu. Vedle pilotního singlu „Evolution“ je to zejména syntetická diskotéka „Love And Luxury“ a okázalá „Kiss“ coby pomalejší věc s chytlavou zpěvovou linkou. Závěrečnou „I Will Protect You“ bylo možné brát jako pravděpodobnou ukázku věcí příštích.

Zpěv Jonathana Davise byl už tak nějak dle reálných předpokladů lepší než kdykoliv dříve a dostával se do oblastí, ve kterých byste jej před nějakými třemi až šesti lety hledali opravdu jen velmi těžko. Rytmika ještě více zmohutněla a dostalo se jí sympatické moderní podpory od drásavých elektro podkladů a praskajících diod. Vlastně už na minulém albu „See You On The Other Side“ jsem měl pocit, že KORN velmi touží po odklonu od nu-metalové formy směrem k ohebnějšímu poetickému výrazu, ale zde je vše dotaženo tak, jak mělo být už před lety. Minulé album se dostávalo do paměti snadněji, obsahovalo několik výrazných songů, o jejichž chytlavosti nebylo třeba polemizovat, ale pocit, že se kapela úplně neodevzdala výsledku a stále hledala přidržujíc se svého jistého, byl z něho dost cítit. Přes všechnu chválu, kterou jsem zde na adresu alba vycedil, však musím z odstupem let doříct, že v době vydání byla deska zaházena kritikou a řada lidí jí vytýkala rozmělněnost, malou energii a celkověase upozorňovala především na to, že americká kapela tápe, takže jen doplním, že na těchto poznatcích zpětně také něco bude a je s odstupem času zřejmé, že „Untitled“ vlastně ve výsledku schází ono charisma některých výjimečných věcí minulosti, ale že by KORN vařili z vody, tak takový pocit nemám ani v současnosti. Dobrá práce..

07.04.2017	Diskuse (9)	Stray janpibal@crazydiamond.cz