KREATOR - Phantom Antichrist

100%

Žádná z germánských thrashmetalových kapel se nemůže chlubit stejnou fanouškovskou přízní, jaká se dostává právě kvartetu z Essenu. Naštvaný kazatel Mille Petrozza táhnul v roce 2012 KREATOR již k třicátému výročí existence. Nejen tato skutečnost hovoří ve prospěch těchto agresorů, protože bez ohledu na roky strávené na pódiích stále působí jako pořádně zapálená kapela, která toho má mnoho na srdci a dovede to okouzlujícím způsobem světu sdělit. Celá řada jejich generačních kolegů už se slzou v oku vzpomíná na staré časy, na pařby z osmdesátých let a divoké koncerty, ale právě u této kapely je tomu jinak. Ona doslova nabývá na popularitě ještě dnes, sílí a jejich nová alba se můžou měřit s nejlepšími milníky diskografie. Když jsem na konci roku 2014 navštívil jejich mnichovský koncert (spolu s ARCH ENEMY, SODOM a VADER), nečekal mne poloprázdný sál, kde by postávali opotřebované figury a čtyřicátnické parodie na metalisty, ale natřískaná několikatisícová hala, kde se nacházeli členové mnoha generací a společenských skupin, což pomalu působilo dojmem, že se v Německu KREATOR opravdu vypracovali do rolí národních hrdinů. Vzhledem ke koncertu, který pak předvedli, to bylo zasloužené. KREATOR opravdu v těchto letech zažívají žně a jsou patrně na svém dalším uměleckém a komerčním vrcholu. Jejich alba jsou fanoušky očekávána, sledována a po právu odměňována. Vytrvalost a pokora ke své práci se jim musí připočítat ke cti, zvlášť když je zjevné, že právě KREATOR nikdy nepodlezli vysoký standard vlastní kvality, byť v některých obdobích tíhli k experimentům a nehráli zrovna to, co si pod pojmem thrash metal představuje většina jejich příznivců. V tomto směru však deska z roku 2012 nejenže naplnila tradičně vysoká očekávání, ale doslova a do písmene ohromila.

„Phantom Antichrist“ představuje hned vedle alb jako „Extreme Aggression“ a „Coma Of Souls“ další z uměleckých vrcholů KREATOR. Jde o sbírku natřískanou nápady vedenými v jejich typickém thrashmetalovém stylu, ale navíc k tomu vykazuje slušnou hromádku dříve nepoužitých postupů. Musím hlavně zmínit dosud neslyšený nádech epičnosti a rovněž zvyšující se zastoupení melodických kytarových vyhrávek a refrénových chórů. Jde tedy o komplexně pojaté metalové dílo, ke kterému tihle ostřílení harcovníci dospěli pomaloučku a po krůčcích. Při množství všech těch výtečných alb však plně chápu i jiné pohledy na věc. Někdo zkrátka může upřednostňovat hrubý thrashmetalový mustr nejstarších nahrávek, jiný dává přednost chladně gotickému výrazu z devadesátých let, a pak je tu hodně těch, kteří jednoduše neberou žádné ohledy na to, co zrovna jejich oblíbenci hrají. Prostě jen chtějí, aby je nahrávka vtáhla do sebe. Mezi tyto rovněž patřím. Album „Phantom Antichrist“ dle mého tři své předchůdce jasně překonává. Je nejbohatším albem KREATOR ve smyslu melodiky, bombastičnosti a vrstevnatosti struktur na něm obsažených skladeb.

Po tradičním ponurém úvodu „Mars Mantra“, vtrhne do hry titulní song, na který naváže rychlý výplach „Death To The World“. V tomto momentě je u KREATOR všechno zhruba ve stejných kolejích, jako tomu bylo u několika předchozích nahrávek. Takže velmi kvalitní thrashmetalové nářezy, hnané Ventorovými škopky, perfektně ostrý zvuk kytar dua Mille Petrozza/Sami Yli-Sirniö, bleskurychlá sóla a nesporná agrese v Milleho hlase. Jenže s další skladbou „From Flood Into Fire“ přijde zmíněný vývoj směrem ke košatosti a rázem se kapela inspiruje u IRON MAIDEN nebo dost možná u Švédů IN FLAMES v jejich nejlepších chvílích. Od tohoto momentu na nás dopadají přívaly skvěle vystavěných melodií a překrásných kaskádových vyhrávek. Album tímto naroste do nezvykle epické podoby. Skladba „Civilization Collapse“ strhává svou bombastičností. Milleho apokalyptický řev, ve chvílích kdy song graduje, způsobuje husí kůži. Takhle dobří snad KREATOR nikdy nebyli, říkám si překvapen sám sebou. Následující „United In Hate“ a „The Few, The Proud, The Broken“ nešetří přes svou agresi na zdobenosti a lesku. V songu „Your Heaven, My Hell“ se Mille ojediněle vrací ke své chladné pěvecké poloze, známé z časů alb jako „Outcast“ nebo „Endorama“. Následuje tradiční nářez „Victory Will Come“, aby v samotném závěru přišel čas na majestátní skladbu „Until Our Paths Cross Again“, kde mi znovu na mysl přichází zřetelné asociace na IRON MAIDEN z poloviny osmdesátých let.

„Phantom Antichrist“ je zjevně nejdokonalejším dílem kariéry KREATOR. Zachází totiž ze všech alb nejdál, co se týče propracovanosti a zároveň si udržuje stále kontakt s thrashovými kořeny. je vyvrcholením dlouhé cesty jedné z nejpozoruhodnější tvrdých metalových kapel všech dob. Už je to pár let, co se o této kapele dá říct, že zažívá doslova renesanci, období plné obrody poznamenané přívalem nápadů, skvělých alb a zhusta navštěvovaných turné. Právě na tomto albu se však krom obvyklých vlastností nachází i hromada melodií, různorodý Milleho přístup ke zpěvu, všechny ty korpulentní aranže a kytarové vyhrávky či sóla, která jej logicky posouvají do sféry bombastické metalové záležitosti. Album bez slabých míst, kterému vládne všeobecná dotaženost.

Recenze byla v zúženějším a stručnějším provedení zveřejněna v roce 2012 na webu Metalopolis a v březnu 2013 rovněž i zde na stránkách.

27.01.2017	Diskuse (24)	Stray janpibal@crazydiamond.cz