KREATOR, DIMMU BORGIR, HATEBREED, BLOODBATH - Praha, Fórum Karlín, 9.prosince 2018

Němečtí KREATOR jsou jednou z mých tří top nejoblíbenějších kapel. Stali se tedy mojí hlavní pozvánkou na pražskou akci evropské apokalypsy. Ta navíc proběhla se spoluúčastí HC/metalcoristů HATEBREED a norských divadelníků DIMMU BORGIR a potvrdila, že současný peloton thrashmetalových kapel z Evropy (dost možná z celého světa) je veden právě borci z Essenu. Záměrně jsem vynechal vystoupení BLOODBATH, kteří mě nikdy nedokázali spolehlivě oslovit, a tak vstupuju do Fóra až za zvuků podladěných riffů amerických HATEBREED. Renomovaná kapela ze Spojených států disponovala dobrým soundem a klasicky vyžadovanou energií. Zpěvák Jamie Jasta dokázal celé vystoupení odskákat včetně začleňování typických siláckých gest (bouchání pěstí do vzduchu, rapové pohyby atd.), kterými je proslulý. Co se týče slovních projevů, choval se celkem civilně a skromně. Obecně kapela platí za kvalitní živou nálož. Praha si tedy mohla vychutnat dávku jejich energické hudby. Věřím, že jejich vystoupení strhlo i ty, kteří zrovna HC/metalcoru neholdují. Jejich skladby jsou jako přes kopírák, jak na albu, tak naživo, avšak právě krátká razantní výpověď je v tomhle směru při koncertech předností. Když se vystoupení spojí s výborným zvukem a pařícím obecenstvem, tak, jako tomu bylo v Praze, není co řešit. Viděl jsem je na Brutalu, a i na tomto koncertu potvrdili HATEBREED své kvality. Skladby odsýpaly jedna za druhou, nejvíce mi v hlavě utkvělo skvělé provedení již prověřených tutovek těchto Amíků: To the Threshold, As Diehard as They Come, I Will Be Heard a závěrečná koncertní vypalovačka Destroy Everything.

Po hardcoru přišel na řadu umělecky se stylizující, kinder-metalově působící divadelní spolek z Norska – DIMMU BORGIR. I od nich jsem čekal, že předvedou dobrou práci. Tušil jsem však, že některým nešvarům se nelze nevyhnout, např.doprovodným vokálům z playbacku, podobně jako várky neotestovaných skladeb z jejich novinkového alba Eonian. V současné kapele není nikdo, na rozdíl od takových CRADLE OF FILTH, kdo by uměl hezky zpívat čistě, a tak jsou tyto vokály všechny pouštěny z automatu. Je to pochopitelné, těžko by se asi živě dalo nahradit nějaké početné vokální těleso, které je doprovází na nahrávkách, podobně jako je nadlidským úkolem nahrazovat celý orchestr nástrojů. Když jsem se nad tím tak zamyslel, tak by mi obyčejné doprovodné vokály se špetkou chyb vlastně vůbec nevadily, vždyť takový BLIND GUARDIAN zní na deskách taky jako divadlo, přičemž naživo tvoří jejich doprovodný chór pouze kytaristé s klávesákem, tedy tři až čtyři hlasy.

Skladby především staršího ražení fungovaly dobře. Velkolepě bořily sál The Serpentine Offering, Progenies of The Great Apocalypse, Mourning Palace (nejstarší položka setu), ale i taková Gateways měla celkem šťávu co do instrumentálního drivu. Podle mě šlo spíše o novátorský set, hned polovina skladeb byla zastoupena právě z novinky nebo z alba Abrahadabra (2010). I když poslední deska Norů není špatná, tak provedení tří skladeb (The Unveiling, Interdimensional Summit, Council of Woves and Snakes) mě nechávalo celkem chladným. Set se pohyboval v komerčnější rovině i v rámci samotných DIMMU BORGIR, kteří mohli nabídnout tvrdší kusy – což ovšem mohl udělat i KREATOR, kterým to (myšleno nové a měkčí skladby) na rozdíl od Norů do setu skvěle zapadlo. Vystoupení černokněžníků postrádalo výraznější energii a rovněž zvuk nebyl až tak čistý a průrazný, jaký by si kapela zasloužila. Výkonu samotných aktérů skupiny není až tolik co vytýkat, konkurence však byla velká, a KREATOR to v Praze vyhrál v souboji headlinerů na plné čáře. DIMMU BORGIR tedy v konkurenci nejslabší.

Němečtí thrashers zahráli třináct kousků, a nutno dodat, že program setu obsahoval hodně věcí  z posledního alba Gods of Violence. Skladby, které by snadno kritika dokázala shodit za jejich komerčnost, repetetivnost a vtíravost, byly v živém provedení naprosto skvělé. Vůbec se Millemu Petrozzovi nedivím, že se snaží propagovat poslední řadovku horem spodem, když i old-schoolistům, pamětníkům osmdesátek, tekly sliny při písních jako Gods of Violence, Satan is Real, Hail to the Hordes a zejména Fallen Brother. I přes to, že právě tyto nejnovější kusy představují to nejhejvíkovější a nejpomalejší z portfolia němců od památných gotických alb konce devadesátých let, tedy Outcast a Endorama.

Skladby šlapaly jako Švýcary, jedna za druhou se ze skvěle vystavěného pódia hrnuly do lidí nasrané výkřiky principála Mille Petrozzy. Instrumentálně dokonalé vystoupení u všech zúčastněných, navíc podpořené nejlepším zvukem celého večera. Pravěk žánru byl zastoupen bombami Awakening of The Gods, People of The Lie (strhující), Flag of Hate (s typickým máváním zástavou ala Trooper) a samozřejmě Pleasure to Kill. Málo platné, čím byly skladby novější a melodičtější, tím bylo vystoupení ještě lepší. Zkrátka dokážu si víc užít takové panoramatické mrdy plné teskných kytarových vyšívání (Hordes of Chaos, Enemy of God) než jen klasickou tříminutovou řezničinu bez nějakých výraznějších změn na tempu. Absolutní vrchol představovala fantasticky živě fungující Phobia (diváci v naprostém transu) podobně jako u Violent Revolution, která odpálila přídavek, a při které se mi dokonce draly slzy do očí. Petrozza víc co chce a cpe do fanoušků pochopitelně hit za hitem, nicméně určitě neuspokojí všechny. 

Pro mnohé vrcholné období 1989-1990 zde bylo zastoupeno pouze jednou peckou, výše zmíněnou People of the Lie. To mi však vůbec nevadilo, KREATOR zkrátka sází na aktuální album, doplněné tím nejlepším z posledních dvaceti let. I tak byl seznam skladeb vyvážený a dynamický, hlavně ani vteřinu nenechal publikum na pochybách, kdo že to dnes vládne v Karlíně. Atmosféru doplňovaly i nějaké ty výbuchy konfet, které mě ovšem nějak nevadily, vzhledem k tomu, že vystoupení nemělo absolutně žádných viditelných nebo slyšitelných chyb. Nechyběla rovněž tři intra – jedno před vystoupením, dvě před skladbami Phantom Antichrist a Violent Revolution. Na kapele bylo znát, že je jejich práce baví, že jí dělají s láskou a potěšením, někdy až komickou zarputilostí. Mě i kamaráda rozesmálo, když Petrozza vyzýval do moshpitu i ty, kteří zaujaly místo na galeriích. Jen všichni skočte dolů, tak skočte, a připravte se, že budete zničeni! No a já snad už i začínal věřit, že někdo opravdu skočí. Dramaturgicky skvěle ošetřený set. 

Seznam skladeb  KREATOR zde:

14.12.2018	Diskuse (16)	Zdenos Zdenda177@seznam.cz