KREATOR - Enemy Of God

90%

Bylo zajímavé sledovat, kterak si album „Enemy Of God“ žilo svým životem a stalo se z něho v průběhu právě uplynulé desetiletky jedno z nejopěvovanějších děl essenských thrashers v jejich historii. A přitom to v době vydání byla pro mnoho lidí jenom taková povedená deska odkazující až kamsi do časů „Coma Of Souls“. Je pravda, že Mille Petrozza zavelel svým hromovým hlasem k obratu směr historie žánru thrash už zhruba čtyři roky před touhle štací, tedy již na předchozí desce „Violent Revolution“ (2001), ale až zde se mu povedlo vybrousit skvostný materiál, jenž by oplýval mohutným a agresivním zvukem, měl v sobě spoustu znamenitých skladeb a rovněž jeho nápady mohly leckomu připomenout těžko překonatelné milníky historie KREATOR. 

Mám za to, že se album naprosto perfektně trefilo do doby, kdy začal být znovu po klasickém old-schoolovém a především agresivním thrash metalu hlad. KREATOR sice i zde vycházeli z vlastních předloh, ale podařilo se jim dodat materiál, jenž zněl velmi živelně, aktuálně, zkrátka přesně tak, jakoby dokázal přetransformovat všechny osvědčené a úspěšné staré látky pro rok 2005. Tvrdost desky tedy v žádném případě nepůsobila násilně, tak jako tomu bylo třeba o deset let dříve u „Cause For Conflict“, nebo u zběsilého albového následovníka „Hordes Of Chaos“, ale naopak songy působily jako ty nejtypičtější vály, kterými kdy kapela mohla leckomu připomenout samu sebe z období největšího komerčního úspěchu v roce 1990. Do struktur skladeb se však krom dobře známých riffů a nervních sól propracovaly rovněž melodické vyhrávky, které jakoby byly mírně inspirované dobře známou göteborskou scénou. Tak trochu melodičtější thrasheři dle mého nalezli ideální místo a vyváženost mezi vlastní technickou vyzrálostí, tvrdostí odkazující na jejich dávnou minulost a právě onou novodobou melodikou, vzniklo tak ohromující album, které se pravděpodobně stalo jedním ze zásadních v jejich novodobé historii.

I neradostná témata obsažená v textech byla pro tuhle partičku hodně typická, neboť Mille, znovu se zanícením sobě vlastním, pojmenoval řadu ošemetných nebezpečenství, jež na lidstvo v brzké době mohou číhat, nestane li se zázrak, aby se nové generace poučily z nezdarů těch předešlých. Už je ten boj vůči nenávisti pro něho zkrátka typický, takže je se svým varovným étosem jako doma právě v roli temného vizionáře, pro kterého nejsou kontroverzně podané názory na témata týkající se náboženství, fanatismu, rasové nesnášenlivosti, zločinů, útlaku a diktátorství, ničím neobyčejným. 

Bezpečně nejlepší thrashmetalové vypalovačky KREATOR za hodně dlouhou dobu se tak nacházejí právě v první polovině alba „Enemy Of God“, jenž jakoby navazovalo na poslední tóny patnáct let starého díla „Coma Of Souls“. Titulní song se stal dnes již klasikou, ale ani následující „Impossible Brutality“ nebo k Blízkému východu nasměrovaná „Suicide Terrorist“, zde obě obsahující typické riffové poryvy a nasraný Milleho hlas, brutálně pulzující nad onou kytarovou masou, musely potěšit nejednoho dlouholetého příznivce KREATOR, neboť přesně nějak takhle zněla německá legenda ve své vrcholné formě. O postupném rozvratu společenských pořádků nejen v zemích Třetího světa, ale i toho vyspělého, vypovídají zde songy jako „World Anarchy“ nebo „Dystopia“, na druhou stranu do světa fantasy posluchače zavede „Voices Of The Dead“. Klasické thrash metalové téma týkající se myšlenek zločinců zas vyobrazí „Murder Fantasies“. Kdo čekal rutinní album od druhdy vůdčích představitelů evropské větve jednoho metalového subžánru, ten dostal naprosto bezchybnou sadu toho nejtypičtějšího, s čím je jméno KREATOR spojováno. Sami Yli-Sirniö spolu s Mille Petrozzou si jako kytaristé definitivně sedají a jejich souhra je zde naprosto fantastická a i ten zvuk, který Andy Sneap pro „Enemy Of God“ vybrousil, měl daleko do tuctovosti. Prostě velmi zdařilá sada typické hudby KREATOR, přesně takové, jakou si jejich fanoušci z přelomu osmdesátých a devadesátých let pamatovali a už dlouho přáli.

25.01.2017	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz