KREATOR - Hate über Alles

90%

Za bezmála čtyřicet let existence se essenští KREATOR vyprofilovali ve velkou stálici evropské metalové scény, zcela jistě největší thrashovou legendu Starého kontinentu, a rovněž také kapelu, která je schopna vždy přijít s podnětným albem. Od desky „Phantom Antichrist“ navíc dokazují, že i po dekádách fungování lze navyšovat počty svých fans a prezentovat se hudbou posluchačsky vstřícnější a to bez úbytku zajímavosti a svěžího přístupu. Už asi dekádu totiž KREATOR sledují i lidé, kteří by kdysi o tyto Němce ani nezavadili.

O vývoji poslední dekády bych neřekl, že se kapela prvoplánově snaží znít chytlavěji, ale muzikantské zkušenosti, otevřenost a potřeba účelné evoluce tak nějak automaticky navedla jejich cestu do chytlavějších oblastí a k větší pestrosti vyznění. Vyvážený poměr mezi přímočarou melodikou a kvalitním řemeslem, odrážejícím se především do vrstevnatosti skladeb, je, myslím, také zásadním aspektem novinky „Hate über Alles“. Ta je vším možným, jen ne jednoduchým a přímočarým albem, které se motá okolo strohých sloganů a obehranných riffů, jakkoliv by k takovému úsudku právě onen nosný refrén titulní skladby sváděl. Když dáte desce čas, najednou začnete zjišťovat, kolik toho z druhého plánu nabízí a jak geniálně propojuje líbivost s uměleckou stránkou věci. Tak třeba výše zmíněný titulní song se v druhé půli rozjede bičován svižnými tempy do neuvěřitelné katarze vyhrávek a sól.

Pokud se tedy do díla zakousnete a budete mu věnovat pozornost, jednoduše proto, že jej opravdu budete chtít poznat, brzy zjistíte, že KREATOR nikdy dříve nezněli podobně komplexně. Na to však nesmíte jejich současnou hudbu hodnotit z perspektivy thrashových řachand osmdesátých let, ale spíše z cesty, jakou absolvovali velké evropské metalové instituce - IRON MAIDEN, NIGHTWISH, HELLOWEEN či ARCH ENEMY. Z mého pohledu album geniálně propojilo ostrou thrashovou tvář dávné minulosti, s vyzrálostí, skladatelskou propracovaností a otevřeným přístupem k melodiím. Po sobě následující dvě skladby, svižná „Killer of Jesus“ a riffově zatěžkaná „Crush The Tyrants“ vykreslují dílo jako konglomerát několika poloh, svižný heavy/thrash versus střední tempa, silný groove a temnota. Ve výsledku máme co do činění s nabušeným a hitově pojatým „best of“, což stvrzuje hlavně jízda „Strongest of the Strong“, která nabídne chytlavý spád, kde se pojí metalová zemitost s goth atmosférou a chytlavou gradací. KREATOR na novince zní vlastně dosud nejpřístupněji. O tom, že se stanou skutečně velkou kapelou, rozhodně nebylo pochyb již v časech jejich kultovních děl thrashové minulosti. Ať už mám na mysli běsnící bouři „Pleasure To Kill“, či absolutní vrchol jejich striktně thrashové éry – album „Extreme Aggression“, který Milleho Petrozzu a spol. zastihl během natáčení ve Spojených státech v té nejkoncentrovanější formě, stvrzením čehož pak byla i úspěšná pátá deska „Coma Of Souls“, která platila zřejmě za první nápadný krok k otevřenosti a produkčnímu zdokonalování.

Devadesátky sice u nich značily experimentování a odklon z linie růstu, ale zpětně měli smysl hlavně v tom, že si hudebníci vyzkoušeli mnoho rozličných poloh a z uměleckého hlediska tak rozhodně nestrádali, byť jistý odliv fans nešlo popřít. KREATOR nebyli tou dobou však jediní, komu se něco podobného dělo. Někdo tohle jejich období miluje, jiný k němu má výhrady. Od alba „Violent Revolution“ z roku 2001 nastala dekáda thrashové konsolidace a návratu k původní podstatě, takže posléze i alba jako „Enemy Of God“ a „Hordes Of Chaos“ upevnila kapelu do pozic spolehlivé stálice, která je stále schopna přinést potřebnou kvalitu a může oslovit i novou generaci thrashových fans.

Jenže pohodlí a „spokojenost s tím co máme“ nebyly cílovou stanicí. Cesta pokračovala a od desky „Phantom Antichrist“ se začal dostavovat úspěch nesrovnatelně větší než cokoliv, co už tak dost rozmanitá tvorba německé legendy do té doby nabízela. Mohlo za to jak navýšení melodií v rámci skladeb, celková vrstevnatost a otevřenost klenutějšímu heavymetalovému vyznění, tak samo sebou i záležitosti týkající se managementu. Osobně netuším, do jaké míry za to mohla spolupráce s producentem Jensem Bogrenem či dokonce vstup pod křídla Nuclear Blast, ale právě tehdy se z KREATOR stala kapela schopná zaplnit mnohem větší haly. Přechod k větší posluchačské vstřícnosti by však nikdy nešel dělat bez pokory k vlastním kořenům. Mille jako inteligentní a sečtělý člověk měl vždy umělecké ambice, což jej předurčilo promýšlet věci z dlouhodobější perspektivy. Na novince tuhle spjatost s minulostí reprezentuje obsah hymny „Before Immortal“, kde se KREATOR, skrz tuhle heavymetalovou dělovku s mocným refrénem, ohlížejí za počátkem své cesty. O tom, že je novinka neuvěřitelně hitová a pestrá svědčí i skladba „Conquer And Destroy“ s mnohým kytarovým dováděním, omračující rytmikou a nosným refrénem. Stále více mě udivuje, jak se souhra mezi Petrozzou a druhým kytaristou Sami Yli Sirniem s postupujícími lety pouze zdokonaluje a jaká chemie mezi oběma borci panuje. Letos tomu možná ještě pomohla kvalitní a hlavně svěží produkce, o kterou se postaral v berlínských studiích poprvé Arthur Rizk (mimo jiné také produkce POWER TRIP, SACRED REICH nebo CAVALERA CONSPIRACY).

Před třemi lety do sestavy skvěle zapadl nový baskytarista Frederic Leclercq, který stále více dokazuje, že je i nositelem svěží energie a platí za další pozitivní aspekt posunující tvorbu k otevřenosti a melodice. Z nových skladeb cítím, že bylo ke každé přistupováno způsobem, jakoby se mělo jednat o hitový singl fungující i mimo celek. Příkladem budiž i píseň „Midnight Sun“, která kloubí rychlá tempa a metalový důraz s takřka snovou atmosférou a vypovídá cosi o zhoubě slepé víry a sektářství. K bizarnosti téhle lahůdky přispívá i využití ženského vokálu, který se ukazuje být skvělým doplňkem k Milleho drsnozpěvu. Ve výsledku přidá songu na prostorovosti, nemluvě o umělečtějším vyznění.

Album „Hate über Alles“ zní prostě jako proud mocných hymen, kde ani jedna nenarušuje onen nabombený naturel prvotřídního metalového mainstreamu. Důkazem budiž i další hitovka „Demonic Future“, která může posloužit jako názorné vodítko toho nejlepšího z dosavadní tvorby Němců. Bezútěšný proud riffů ustupuje do pozadí a celková progrese KREATOR dnes vězí ve vrstvení harmonií a únosné míře melodických šifer, které se střídají s výraznými refrény. Předposlední „Pride Comes Before The Fall“ je skladbou, která v sobě pojí zádumčivou atmosféru gotickým rockem ovlivněné etapy konce milénia, tedy  alb jako „Outcast“ a „Endorama“, s heavymetalovým naturelem poslední dekády. Sledujeme skladbu, která se z pomalého tempa a ponurého vyznění, kdy Mille zpívá pozvolný úvod melancholicky zabarveným hlasem, vyvine k rychlejším fázím a nakonec upoutá zběsilými tempy, agresivním řevem a sólovým rejděním. Díky letité spolupráci Petrozzy s kytaristou Sami Yli Sirniem tak pozorujeme přirozený vývoj kompozic k harmonické bohatosti a zároveň bezproblémové poslouchatelnosti. Souhra dua kytaristů se ukazuje jako zásadní ve skladatelském procesu, neboť jejich party podpořené specifickou hrou bubeníka Ventora a citlivou produkcí, se dle mého brzy stanou největšími taháky jejich vystoupení.

Povedl se i úplný závěr alba v podobě nasupené temnoty ve středním tempu, skladby varovně nazvané „Dying Planet“. Mille je, jak známo, také bystrým pozorovatelem dění kolem sebe, a tak se již od časů „Toxic Trace“ zabývá otázkou budoucnosti naší planety, týkající se stále horšího životního prostředí. Pro mne osobně značí „Hate über Alles“ takřka dokonalou sbírku novodobých KREATOR, mistrovsky namíchanou  z tvrdých, pestrých a chytlavých skladeb, z nichž hodně má potenciál stát se klasikou jejich historie. Netvrdím, že jde o nejlepší desku KREATOR, tou pro mne navždy zůstane „Extreme Aggression“, ale mezi nejsilnější pětkou jejich albového portfolia mám novinku zcela určitě. Což je od Milleho a spol. (tedy vzhledem k tomu, že kapelu sleduju bedlivě a bez přestání již 34 let) výkon opravdu nevěřitelný. Něco, co jsem opravdu nečekal - metalová deska roku! S čím na podzim přijdou MEGADETH?

27.06.2022	Diskuse (40)	Stray janpibal@crazydiamond.cz