KREATOR - Violent Revolution
V roce 2001 nastala nová kapitola v kariéře německých KREATOR, neboť se kapela rozhodla vzdát se svých progresivních choutek a definitivně se vrátila k thrash metalu a k většině z toho, co jí charakterizovalo v jejich nejúspěšnějším období. Osobně však k agresivnímu návratu „Violent Revolution“ nemám příliš vřelý vztah, i protože jsem v době vydání celou záležitost jaksi prospal, neboť jsem, jak dnes přiznávám, okolo roku 2000 podobnou hudbu (včetně velikánů SLAYER, DESTRUCTION, OVERKILL a dalších, v tom roce rovněž vydávajících své nové desky) už příliš nesledoval. Avšak ani zpětně ve mě deska nevzbudila nějaké výraznější nadšení, při paměti na ony zlaté časy z konce osmdesátých let to bylo vlastně přirozené. Deska mne totiž přišla jako příliš okatá sázka na jistotu, jako zručná rekonstrukce podaná však bez potřebného entuziasmu a s minimem občerstvujících nápadů a čehosi, co by jí mohlo posílit k tomu, aby obstála i ve srovnání s alby klasickými. Nešlo sice o žádný propadák, ale samozřejmě ani o materiál, který by patřil k těm lepším položkám jejich diskografie.
Do sestavy přišel nový kytarista Sami Yli Sirniö, který byl znám ze svého dlouholetého působení u finských WALTARI, a protože šlo o zcela poslední personální změnu, je velmi odůvodněné si myslet, že si tahle dost možná konečná sestava KREATOR hodně sedla, jelikož dosud vydržela celých šestnáct let bez jediného personálního výpadku. Nicméně první deska nové kapitoly, jejíž produkce se nakonec ujal dnes už renomovaný Andy Sneap, zrovna nenabízela potřebnou dávku nápaditosti a její zvuk byl jaksi matný, bez vrcholků a pádů, takže deska působila vždy tak nějak uniformně, nevzrušivě a svým způsobem na jistých místech i nudila.
Když tak materiál v posledních dnech poslouchám, myslím si, že slabinou nejsou rozhodně skladby, neboť v položkách jako „All Of The Same Blood“ nebo „Servant In Heaven - Kings In Hell“ má materiál rozhodně co nabídnout, ale především produkce a způsob zpracování, které se snaží o to, aby vše působilo až moc jednolitě a ortodoxně. Jasně že máme co do činění s klasickou, poctivou deskou KREATOR, kde nasupěný Mille Petrozza znovu štěká slogany a přistupuje rozhořčeně k mnoha tématům zužujícím lidské bytosti a nepravostem v mnoha koutech světa, ale přeci jen těch záchytných bodů je zde poněkud méně (kdo ví, třeba někomu stačí ojediněle akustický, pomalý rozjezd v „Replicas Of Life“?).
Je třeba potvrdit, že fanoušci však návrat KREATOR k thrash metalu uvítali a celý projekt nakonec slavil úspěch. Od té doby lze tedy říci, že se kapele poměrně dobře daří a její nová thrashová éra sklízí podobně velké úspěchy jako ona etapa prvních pěti alb. Jen ještě připomenu, že materiál byl znamenitě podán rovněž rytmickou sekcí Christian Giesler/ Jürgen Reil, jenž patří k nestabilnějším v podobném stylovém ranku. Kluci už se totiž doplňují přesně dvacet let a to bez jediného zaváhání. KREATOR se zde tedy nadechli k další jízdě a titulní skladba „Violent Revolution“ patří dodnes k základnímu koncertnímu vybavení těchto na pódiu permanentně naštvaných Němců, jakkoliv jde v případě Petrozzy jinak o mírumilovného a přemýšlivého vegetariána se zálibou v literatuře faktu.
23.01.2017 | Diskuse (4) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
zdenos | 25.01.2017 18:35 |
to valič - ano, Mind on fire je překopávka té staré šlupky z PTK. Album jsem slyšel fakt stokrát, titulní věc mi rozjezdem a tempem bicích zase hodně připomíná skladbu Leave this world behind :) No a pak jsem slyšel mraky skladeb těch mladých thrash úderek (vznik 2000+) který naopak kopírujou přímo z téhle desky. Srovnej Kreator - System decay a Suicidal angels - Control the twisted mind, to je jen příklad :) Ono celkově ti andělé si hodně půjčují z Kreator či Slayer, podobně jako Warbringer. A dělají to tak, že si půjčují jak pradávné, tak novodobější motivy |
Valič | 24.01.2017 12:43 |
90% Já bych si tuhle desku sice na pustý ostrov nevzal (pokud už bych si měl vybrat něco z novější tvorby Kreator, zvolil bych spíš následující Enemy Of God), ale k lepším položkám diskografie ji určitě řadím. V době vydání mě sice trochu zaskočilo, že kapela naprosto upustila od snah posunovat se někam dál a zkoušet nové věci a místo toho začala "recyklovat" svá klasická alba (v Mind On Fire to možná i trochu přehnala, zajímalo by mě, jestli jsem jediný, komu silně připomíná začátek skladby Awakening Of The Gods z roku 1986), ale když si uvědomím, kam ji s předchozími progresivnějšími deskami poslala značná část fanoušků, tak to Millemu rozhodně nezazlívám. Rozhodně tak nevznikl žádný vykalkulovaný bezduchý produkt, ale velmi povedené thrash metalové album, které sice nepřekonalo kvalitu alb z konce 80. let, ale rozhodně s nimi srovnatelné je. |
zdenos | 24.01.2017 01:01 |
absolutní srdcovka, konec výlevu :)) |
zdenos | 24.01.2017 00:57 |
Budu obhajovat ze všech sil :) Zvuk úžasný, monolitní - možná monotónní a přece krásný. V tý syrovosti, až sterilnosti je všechno (a všechno krásně slyšet, podoba na Coma of Souls, jasně). Ke zmíněné Replicas of life - určitě jeden z vrcholů alba. Která jiná skupina docílila právě tak sugestivního depka zvuku při melodickým vybrnkávání, jako slyšíme právě ve zmíněné skladbě? Něco úžasnýho, i hrubý riffy zní jak hrom. Co skladba, to trefa - kompozičně daleko zralejší než třeba Hordes, co se týče riffování určitě nahuštěnější než Phantom. Přechodů milion, bicích fines taky. Délky skladeb mluví za vše:) Nenudí, jen mrazí. Jedno ze dvou alb, který si beru na takříkajc na pustej ostrov. (Zajímavý, že to druhý album co bych si s sebou vzal, by bylo taky německý výroby - IFTOS od Blind Guardian :-) |