KRVAVÉ LETOPISY - Vražedné sekty a jejich stopy v tvrdé hudbě (7.)
Musím se přiznat k jedné věci – když se před více než čtvrt stoletím na metalové scéně objevila hvězda jménem MACHINE HEAD a její superhit „Davidian“, okamžitě jsem skladbě propadl, ale absolutně jsem netušil, co znamená její název. Davidian … co to může být? Něco s nějakým Davidem? Nevěděl jsem to snad dvacet let. Teprve před pár roky jsem v televizi narazil na dokument o šílené americké sektě davidiánů, která vedla dvouměsíční válku s ozbrojenými silami a docvaklo mi, že vítr k MACHINE HEAD vane právě odtud. Další prohrabávání tématu pak přineslo poznání, že se oněmi krvavými událostmi zabývalo ve své tvorbě poměrně dost hudebníků!
Jménem biblického krále ...
Společenství davidiánů se zrodilo někdy ve druhé polovině 20. století jako typická sekta – odtržená od původně větší a o něco normálnější církve, uzavřená hluboko do sebe, očekávající konec světa a proto ochotna žít v totalitě, kterou si sama vytvořila. A samozřejmě v čele se samozvaným mesiášem, který má charisma i talent odhadnout lidi se slabou osobností, ze kterých je snadné vytvořit poslušné ovečky.
Přesně takovým „spasitelem“ se u davidiánů stal Vernon Howell alias David Koresh – David podle mýtického biblického krále, Koresh podle hebrejského výrazu pro mesiáše. Své podřízené dokázal manipulovat do takové míry, že si třeba vytvořil harém z manželek svých příznivců – samozřejmě proto, aby stvořil „nový nezkažený lid“. Právoplatní manželé přitom museli dodržovat celibát a k manželkám se měli vrátit až v nebi po zániku světa, takže se asi o to více těšili na nadcházející armageddon. Ten měl podle davidiánů přijít brzy a aby byli připraveni, začali své sídlo poblíž města Waco v Texasu plnit zásobami. Kromě jídla a paliva ovšem také municí a zbraněmi, které navíc upravovali k většímu palebnému výkonu. Svoji základnu zvanou Mount Carmel dokonce přejmenovali na Ranč Apokalypsy. Skutečně prima sousedi, jen co je pravda?
Takhle podivnou a nebezpečnou bandu nemohly úřady pochopitelně nechat svévolně řádit a 28. února 1993 proti nim podnikly razii. Davidiáni se ale zuřivě bránili a boj se nečekaně změnil na krvavý konflikt. Případ proto převzala FBI a společně s Národní gardou zorganizovala systematické obléhání davidiánského sídla. Po 51 dnech – při pokusu donutit pomocí slzného plynu fanatiky ke kapitulaci – ale v areálu vypukl požár, během kterého zahynulo na osm desítek Koreshových uctívačů. Včetně samotného „mesiáše“.
Davidiáni v populární hudbě
Protože se tenhle případ náboženského fanatismu odehrál už v době moderních technologií a takříkajíc v přímém přenosu, stal se velmi známým a zareagovala na něj řada umělců. Nám nejznámější budou už zmínění MACHINE HEAD, kteří v groove-metalové náloži „Davidian“ připomínají právě tuto ozbrojenou sektu. Ve videoklipu, který svého času ovládl televizní média, se sice události z Ranče Apokalypsy neobjevují, refrénový slogan „Let Freedom Ring With A Shotgun Blast“ ale hovoří zcela jasně. A navíc aktuálně, protože „Davidian“ se v hudebním éteru objevil jen rok a něco po texaské tragédii.
Ještě o pár měsíců dříve se jméno Davida Koreshe objevilo v textu BEASTIE BOYS – konkrétně ve skladbě „The Scoop“ na albu „Ill Communication“ z května 1994. O sektě se poměrně často zmiňují také muzikanti z hip-hopové komunity, například EMINEM nebo WU-TANG CLAN. Já bych ale připomněl spíš rapový (!) projekt HEAVY METAL KINGS – ten totiž svoji skladbu o Koreshovi a jeho ovečkách pojmenoval „Impaled Nazarene“. Nepřipomíná vám to něco?
Ale zpátky k našemu typu hudby. Stopu Davida Koreshe najdeme i na kultovním albu „Follow The Leader“ od amerických reformátorů KORN. Konkrétně v písni „All In The Family“, kde se v kilometrech textu rapuje mimo jiné o „idiotech ve Waco“. A nesmíme zapomenout také na norské industriály COMBICHRIST, kteří ve své skladbě „God Bless“ mezi různými šílenci a masovými vrahy jmenují i Koreshe.
Mesiáš rockovou hvězdou?
Než se rozloučíme s tématem davidiánů, neměli bychom zapomenout ještě na jednu věc, která je ve světě náboženských sekt poměrně pikantní. Nelze ji asi ověřit v odborných knihách, jeden internetový zdroj ale uvádí, že Vernon Howell před svou kariérou mesiáše usiloval o to, stát se v Los Angeles rockovou hvězdou. To mu evidentně nevyšlo, sídlo své sekty měl ale prý vybaveno kvalitní nástrojovkou a v místnosti, kde se jinak modlili davidiánští sektáři, prý pořádal večerní jam sessions. Koresh zřejmě nebyl úplně bez talentu a na YouTube můžeme najít například záznam, kde hraje na kytaru vyloženě metalového vzezření. Jedním z jeho věrným následovníků pak měl být bubeník, se kterým se Koresh seznámil v hollywoodském kytarovém centru. Divné, co?
Vražedné běsnění v Jižní Americe
Jestli vám předchozí řádky připadaly šílené, pak při těch dalších asi regulérně odpadnete – patnáct let před Koreshem totiž jiný náboženský vůdce v Jižní Americe vyvolal sektářský masakr, během kterého se na nebesa nebo do pekel odebralo neuvěřitelných devět stovek lidí!
Jednalo se o Jima Warrena Jonese, který rovněž jako samozvaný mesiáš zkombinoval křesťanství s komunismem, prohlásil se za inkarnaci Ježíše, Mojžíše i Lenina a hodlal vybudovat idealistickou společnost – nejprve ve Spojených státech, později v jihoamerické Guyaně. Tam stvořil do sebe uzavřený svět, které nazval „skromně“ Jonestown a zavedl nábožensko-komunistickou diktaturu, která se zrovna moc nepodobala slibovanému ráji na zemi. Situaci začaly monitorovat úřady a na místo se dokonce vypravil kongresman USA Leo Ryan se skupinou novinářů. Ti však byli dne 18. listopadu 1978 příslušníky sekty nemilosrdně povražděni. Ve stejný den pak mesiáš Jones vyvolal apokalypsu – „uvědomělí“ členové komunity si mezi sebou předali nápoj smíchaný s jedem a sedativy, zatímco pochybující jedinci byli o život připraveni násilně. O několik dní později pak na místě masakru šokovaný svět nalezl více než 900 mrtvých, z toho asi třetinu dětí!!
A proč si o téhle nepředstavitelné hrůze povídáme v našem článku? Protože ji také v textu zpracovala jedna metalová skupina. Možná už vám to začíná naskakovat …. „Guyana“ …. „Cult Of The Damned“ …. jasně, američtí MANOWAR a poslední skladba na jejich čtvrtém albu „Sign Of The Hammer“! Zrovna u téhle kapely je poměrně neobvyklé, aby v textu reflektovala skutečné události – slova písniček MANOWAR totiž obvykle vycházela z říše fantasy nebo z prastarých mýtů. Tentokrát ale bohužel ne. Skutečnost totiž někdy bývá značně krutější než vymyšlené příběhy.
26.09.2020 | Diskuse (41) | DarthArt lubor.lacina@centrum.cz |
Stray | 19.11.2020 20:24 |
jirka7200: Občas nevíš, kdy v diskusi skončit, jinak mě v zásadě nevadíš. CD nevyzdvihuju, přijde mě normální subjektivně věřit své značce. |
jirka7200 | 19.11.2020 20:05 |
Nemyslím, že bych bych se tu projevoval nějak nespokojeně nebo důležitě, ani že dělal nějakého chytrolína. Občas se stavím a napíšu svůj názor na muziku, nehodnotím příspěvky jiných, ale vyjadřuju se k tématu. |
Stray | 19.11.2020 19:24 |
Jirka: Nikdy bych nikomu neřekl, aby vypadnul nebo aby nechodil. Přítomnost každého musí být jeho vlastním rozhodnutím. Zároveň bych ale taky nikoho nepřesvědčoval, ať sem ještě chvíli chodí. Jednání k určitému čtenáři záleží na jeho pozitivní energii, kterou je mě schopnej za ten pisatelskej masakr aspoň trochu vracet. Na ničem jiném. |
Peer Gynt | 19.11.2020 19:11 |
Jirkových rozumů mají na Progboardu plné zuby. Ten to už konečně vycítil a tak chodí otravovat sem. Namyšlenej všeználek. |
natias | 19.11.2020 18:53 |
Tyhle občasné verbálně agresivní příspěvky ke slušným čtenářům CD jsem nikdy nechápal. Naprostá zbytečnost. |
Stray | 19.11.2020 18:32 |
Jirka7200: Na to ti takhle nemůžu odpovědět ani kladně, ani záporně, na to bych Tě musel v reálu vidět a chvíli Tě sledovat, abych zjistil, jestli bude lepší abys zůstal nebo šel do píči. :-) Je pravda, že existujou určité druhy lidí, u kterých bych s tím neměl problém a bez kterých bych se obešel. Jde spíš o takové ty věčně nespokojené, otravné, přehnaně důležité chytrolíny, kteří nejsou schopní cokoliv docenit a nebo jednoduché chlapce, co si myslí, že je vše bezpracné a zadarmo. Tenhle web je zázrak a nebude tu věčně, nebude patřit k těm, který pět let pojedou tvrdě a pak jako dalších třicet let v unavenějším módu, tak nějak po metalopolisovsku, to bych si radši ukousl prsty, tady se pojede na 100% ještě předposlední den před vypnutím a pak proběhne akorát definitivní řez čepelí. To je zásadní rozdíl mezi mnou a těmi druhými. Taktiku žádnou nemám. Nepřemýšlím nad tím, jak na můj příspěvek budeš reagovat. Asi ti stojíme za návštěvu, ale nejsme zdaleka tak dobří jako ty, co? Máš to takhle? |
jirka7200 | 19.11.2020 18:11 |
Stray: Jak vidím, tak je to tady pro nově příchozího velmi těžké. Atˇse vyjádřím k čemukoliv, je to vždy špatně, člověk má pocit, že svým příspěvkem, i když je k věci, tak vlastně tak nějak otravuje. Je to podivná taktika, ale ty jsi tu doma. Pokud máš pocit, že nejsem hoden přispívat na tvé stránky, nebo se tu jen chci zviditelňovat, či píšu bláboly, tak řekni rovnou, ať jdu do řiti, já to unesu :-) |
Stray | 19.11.2020 12:41 |
Jirka: Chápu a už do toho nebudu šťourat. Na druhou stranu, jak dalece je ten který můj diskusní příspěvek pro někoho nepříjemný, neumím posoudit, vidím vše z úplně jiné perspektivy než návštěvník zvenčí. Své jednání považuji za úplně normální a přirozené. Je to jako kdyby sis představil, že ti na gauči v obýváku sedí nějakej tlustej cikán, kterej ti nejenže nic neplatí, ale ještě musíš poslouchat jeho rozumy a nechat si od něj líbit vyjedení ledničky a smrad z ponožek.:-) |
jirka7200 | 19.11.2020 12:20 |
Stray : tvoji práci nijak neznevažuji, jen v tomto konkrétním případě mi to přišlo jako vlamování se do otevřených dveří. Vše ostatní pohlídá Prowler80, jako kvalitář hlubokomyslností zdejších příspěvků. |
Stray | 19.11.2020 12:13 |
A nebude lepší když někam úplně zmizím a nechám provoz webu (mého příbytku) na jiných? Aby to pak nedopadlo jako v Arabele s tou továrnou, kterou procházel pan král, čaroděj Vigo a pan Majer s trubkou na ramenou.:-))) |