KVAEN - The Formless Fire

80%

Švédové KVAEN jsou s datem prvního zářezu do rodokmenu v roce 2019 na metalové scéně poměrně noví. Zda je tu vůbec možné použít množné číslo, je otázkou. Jde o projekt bývalého kytaristy DUSKFALL Jakoba Björnfota, který se jen naživo obklopuje vícero muzikanty. Kytary, basu, vokály a klávesy – všechno nahrál na novou desku Björnfot sám, jen za bicí soupravu si objednal výpomoc v podobě bývalého bubeníka AMON AMARTH Fredrika Anderssona. Björnfot je sice multiinstrumentalista, ale duší i schopnostmi především kytarista, a kytara tak hraje i na deskách KVAEN prim – superrychlá tremola, sekané riffy, virtuózní sóla a umné harmonie – je mistrem svého oboru, a i pro toho kdo neholduje (melodickému) black metalu má nová deska minimálně v tomto ohledu co nabídnout.

Švéd, jehož domovem je městečko Kalix v nejsevernější části Baltu na hranici s Finskem, je ale také velmi dobrý a pilný skladatel. „Myslím, že je mnohem lepší vyrůstat tady než například ve Stockholmu. Nikdy jsem neměl rád velká města, kromě víkendových návštěv. Nelíbí se mi poměry velkoměsta; tady jsme všichni v klidu a nohama na zemi. Je mi přes třicet a většina lidí buď odešla, nebo se vrátila. V nejbližší době neplánuji nikam odjet. Stále chodím do své chaty v lesích Torne Valley a hodně skládám, zvláště během zimy, která může být velmi dlouhá a někdy drsná.“ Během dlouhých švédských zim Björnfot skládá opravdu hodně – nejradši o ohni, asi aby se na dalekém severu zahřál – a výsledkem jsou i během krátké existence kapely už tři alba: „The Funeral Pyre“ (2020), „The Great Below“ (2022) a teď opět po dvouleté pauze „The Formless Fire“. Vzhledem ke kvalitě prvních dvou počinů si KVAEN všimli u Metal Blade Records a letošní LP vychází právě u nich.

Já jsem měl poprvé tu čest s kapelou (budu tomu tak pro zjednodušení říkat, psát o „projektu“ mi přijde takové toporné) na jejich loňském turné, kdy společně s INSOMNIUM a IN MOURNING vyběhli za pošmourného listopadového dne na pódium pražské Akropole. Zaujali mě svou kombinací rychlosti, agresivity snoubící se s melodičností a prvotřídními muzikantskými dovednostmi. A v tom pokračují i na nejnovější desce. Záštita velkého labelu umožnila KVAEN jít dál cestou, kam už měli stejně nakročeno – k modernímu uhlazenému melodickému blackmetalu s vytuněným čistým zvukem, profesionálním mixem a kvalitní produkcí. Zvukově tak připomínají moderní melodeathové kapely jako již zmíněné INSOMNIUM, ale dravým a agresivním tempem písní spíš skotský také-one-man-band HELLRIPPER. Pravdou je, že na posledním kotouči rychlosti dost ubylo a kapela se přemýšlivěji rozkročila více do atmosférična a střídání temp. V některých písních se chvílemi harmoniemi a vyhrávkami až dotýkáme klasického heavy metalu. Muzikální zběsilostí, sypačkami i vokálním projevem je to stále black, ale v hávu, který je vzdálen minimalismu druhé vlny blackmetalu devadesátých let. Vítejte v říší černé hudby, která má svými kouzly tendenci oslovit masovější publikum a kde jsou ingredience namíchány tak, aby byla muzika přístupná a co nejvíce lahodná posluchačově uchu.

Bez kvalitního skladatelského umu by to samozřejmě nešlo a ten je vedle profesionálního muzikantství největší devizou KVAEN. Jako předchozí fošny ani ta nejnovější prakticky neobsahuje slabší skladbu, kdybych si měl ale asi vybrat favorita, tak by to byla ta vůbec největší rychlovka „Basilisk“. Tohle je deska, která u mě letos hodně pojede a jen tak se neomrzí. KVAEN slibují, že na turné vyrazí i v příštím roce, tak doufám, že ani tentokrát naši kotlinu nevynechají.

05.08.2024	Diskuse (4)	Gazďa