KYLESA - Exhausting Fire

70%

Po velkém úspěchu minulého alba „Ultraviolet“ stanula americká sludgeová KYLESA před otázkou, jak pokračovat dál? Kapelu sice po dokončení nekonečných turné k minulé desce opustili hned dva členové z rytmické sekce, avšak jádro tvořené dvojicí Laura Pleasant/ Philip Cope zůstalo, takže se ani v roce 2015 fanoušci nemusejí obávat nějakých závažných stylových či zvukových manévrů, ale na druhou stranu mohou počítat s dekorativními posuny a snahou nestvořit albové dvojče. 

Jistotou zůstává, že novinka „Exhausting Fire“ nenabízí až tak majestátní „heavy“ songy, jako tomu bylo v případě natlakovaného předchůdce. Albem se naopak prolíná opar melancholie, zastřenosti a skladby vlastně působí o něco plašeji a surrealističtěji než kdykoliv předtím. Když se před časem oba hlavní tahouni rozpovídali na téma novinky, zmiňovali i návrat k hardcore kořenům a punku, ale ten se dostavil jen po stránce zvukové, on je totiž současný, popelnicově rozkřáplý, sound celkem výrazný a díky němu mají nové písně podobu nadpřirozené podzemní hudby, složené a prezentované v nevábných podmínkách kanalizačních slují a sklepních prostor, a ještě ke všemu jsou více než kdy jindy zataveny v nekonečných chuchvalcích snové atmosféry a mlhavé abstrakce, naopak po stránce tvrdosti a dynamiky má „Exhausting Fire“ k nějakým nespoutaným kořenům opravdu  hodně daleko. 

Tohle je zkrátka až příliš odevzdaný halucinační trip, kde se příklon k melodičtějšímu pojetí, v kapele reprezentovaném spíše vokálním vkladem Laury, dostává do popředí na úkor agresivity. Vlastně je novinka vcelku líbivá a atmosférická, což lze při znalosti starší tvorby brát pouze jako klad. Pokud budete od KYLESY vyžadovat rozervanost a vztek, musíte se spokojit se starším materiálem, tahle věc patří vyznavačům garážového umění, blouznivcům a vyznavačům podzemních fantasmagorií.

Po třech povedených písních v úvodu („Blood Moon“, „Crusher“, „Falling“) je patrné, že se zároveň upustilo od sólových kytarových partů, podstatné jsou kytary spíše ve vytváření neučesaných zvuků, ruchů a podkladů, hraje se více na Lauru a hlavně na atmosféru umocněnou především jejím vkladem. Vrcholnou skladbou letošního kompletu je zřejmě „Lost And Confused“. Jde o majestátně se rozpínající valivý song s vokálním zastoupením obou hlavních postav. „Moving Day“ je záležitost, kde je upřednostněn Philip, což ovšem skladbě nebrání v tom, aby působila jako vesmírný trip od nějaké americké noiseové nebo indie-rockové kapelky ze začátku devadesátých let. Stejně tak je tomu u „Night Drive“, o které se dá říct, že je typickým songem od kapely, která toho ví o drogách zatraceně hodně, tím samozřejmě nechci říct, že toho ví o nich KYLESA dost, jako spíše, že se staví zvukově do stejné roviny s kapelami, jenž s něčím podobným koketovali. 

„Exhausting Fire“ je povedeným albem, které je inspirované americkým rockovým undergroundem a alternativou přelomu osmdesátých a devadesátých let. Hutnosti a agresivity sice ubylo, ale zhoubný vliv mají nové songy této kapely snad ještě výraznější. A ta originálně pojatá předělávka sabbathovské klasiky „Paranoid“, zde hozená do pomalého doomového tempa, také není úplně špatný nápad.

03.11.2015	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz