LAIBACH - Also Sprach Zarathustra
100%

Na krátký čas se naše cesty rozešly, to když jsem se vnitřně nedokázal srovnat s předchozím počinem „Spectre“. Strachoval jsem se, že LAIBACH už nedokáže přijít s deskou, která by mě dokázala uhranout tak jako starší alba. Ech, já malověrný. Sotva jsem si poslechl jeho nejnovější počin „Also Sprach Zarathustra“ – poprvé pln zvědavosti, podruhé a pak ještě mnohokrát už fascinován – jsem byl nucen opět kapitulovat. Fantastická práce. LAIBACH je znovu v plné síle, hrozivý, majestátní, jedinečný. Nejde přitom o klasicky písničkovou desku, „Also Sprach Zarathustra“ je záznamem hudby k divadelnímu představení inspirovanému stejnojmenným filozofickým dílem Friedricha Nietzscheho. Svým způsobem tak navazuje na předchozí výtečné divadelní soundtracky(?) „Krst pod Triglavom“ (1987) a „Macbeth“ (1990).

Začátek laibachovské hudební vize zvěstování příchodu nadčlověka se nese v táhlých, tesklivých tónech. Jako navození atmosféry funguje úvodní kompozice „Vor Sonnen-Untergang“ naprosto dokonale. Na pár tónech LAIBACH ozřejmí, oč jim v následujících minutách půjde, vtáhnou posluchače do jejich světa – a samozřejmě do světa filozofa Nietzcheho – a pak už rozehrávají svou další hypnotickou hru plnou znepokojivých recitativů, industriálních ruchů a temných melodií. Když se v druhé skladbě „Ein Untergang“ ozve hlas zpěváka Milana Frase, zní to jako chmurné pozastavení se pradávného božstva nad současným stavem lidstva.

LAIBACH tu znovu dokazuje, že jeho největší síla spočívá v rafinované práci s minimalismem. Nepotřebuje haldu not a hudebních kudrlinek, pracují s pocity, náladou a s pomocí několika tónů dokážou vystavět a vygradovat dílo, které dokáže nahnat husí kůži a uvede posluchače takřka do hypnotického transu. Jeden mocný úder je víc než dvacet kytarových sól. LAIBACH tvoří zásadně v konceptech a „Also Sprach Zarathustra“ samozřejmě není výjimkou. Nejen po ideové stránce, ale i po hudební. Jednotlivé motivy plynule a logicky navazují jeden na druhý, obohacují se a výsledkem je cosi na způsob moderní vážné hudby a samozřejmě gesamtkunstwerku, což je alfa a omega práce tohoto jedinečného uměleckého sdružení. Jejich desky nelze vytrhovat z kontextu, všechny zapadají do umělecké vize, kterou LAIBACH už v roce 1983 definovali manifestem „10 bodů dohody“.

Spojující linkou „Zarathustry“ jsou pochyby, varování, případně rovnou hrozba. Když se v závěru skladby „Ein Verkündiger“ ozve zvuk broušení nože, nahání to husí kůži. Bůh je mrtev, vyřkl Nietzsche. A v tuto chvíli jsme možná svědky přípravy jeho skonu. Beznaděj sílí, atmosféra houstne, vzduch se tetelí příchodem čehosi neočekávaného. A LAIBACH si hraje s posluchačovou představivostí, vykreslují trudné obrazy a napínají nervy až k prasknutí. Rozebírat, parcelovat a rozsekávat takto soudržný a vyvážený kus hudby je skoro nemístné, nicméně naprostým vrcholem je krom dvojdílné skladby „Das Nachtlied“ předposlední položka „Vor Sonnen-Aufgang“, jejíž jímavá ústřední melodie má osvobozující a očišťující sílu. Bez jakéhokoliv patosu zve na výlet do světa, kde je lépe. Skutečně povznášející píseň, jaká v kontextu diskografie kapely prakticky nemá obdoby. LAIBACH dosud nevyřkli vše, co mají na srdci. Jejich hudební řeč je stále inspirativní, hluboce duchovně založená a neopakovatelná. Kdo chce skutečně proniknout do hloubky a porozumět jejich uvažování, má znovu jedinečnou příležitost. Nové album lze doporučit zejména všem, kteří rádi omílají už otravné klišé o ideologické problematičnosti LAIBACH a znovu opakují přežvýkanou floskuli, že pořád není jasné, jak to tahle kapela vlastně myslí. K čemu jsou vyspekulované hádanky? Odpověď leží na dosah ruky.

09.08.2017	Diskuse (7)	wuxia jindrich.goth@gmail.com

DarthArt	09.08.2017 21:47
Unsere Kleidung ist so schwarz!

wuxia	09.08.2017 21:21
DarthArt: Jo tak to si celkem živě dokážu představit :). Alle gegen alle...

DarthArt	09.08.2017 21:12
wuxia: Já je viděl v těch Králíkách... bylo to super, jen tam bylo blbý, že první řadu obsadily desetiletý děti, zřejmě z okolních baráků, asi tam měly asi vstup zdarma. Takže na jedný straně "nasraný" Laibach, na druhý straně rozjetý fans a mezi nima děti s prstem v nose, který by mnohem víc ocenily Dádu Patrasovou. To je taky "Neue Slowenische Kunst" :):)

wuxia	09.08.2017 20:01
DarthArt: 2001 to bylo. Fakt maximální zážitek. Promítal se tam tenkrát i ten dokument Pobeda pod suncem. Já na to vzpomínám doteď.

DarthArt	09.08.2017 19:57
wuxia: Jo, o tom mi někdo vykládal, o tom koncertě v UH v rámci LFŠ, jak z toho byl vyřízenej, i když takovou muziku neposlouchá. Muselo to být tak někdy krátce po roce 2000, ne?

wuxia	09.08.2017 10:34
DarthArt: Přesně tak. Děkuju za tenhle výstižný a zasvěcený koment. Laibach je opravdu "nadkapela", v paměti chovám jejich koncert v rámci Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Když spustili Brat moj, podlamovala se kolena.

DarthArt

09.08.2017 09:28

Výborně! Díky za recenzi, která dokázala zhmotnit ducha Laibach a zároveň mi vrátit vzpomínky na ty okamžiky v transu při nasávání songů jako "Kingdom of God", "Abuse and Confession" nebo preludia z "Macbeth". Na téhle kapele je kultovní úplně všechno - jejich pohyb na hraně kontroverze, neuvěřitelný rozsah tvorby, cestovní pasy jejich státu, i místo jejich původu (Trbovlje - městečko s nejvyšším komínem v Evropě - strašné monstrum!!!). Jako na dlani vidím jejich basáka, jak na festivalu v Králíkách diktátorsky a s naprosto velitelským výrazem před koncertem řídil zvukaře, co mají dělat, stejně jako pravověrné fans, kteří s fanatickým výrazem vykřikovali pod pódiem hesla "Neue Slowenische Kunst" (přitom šlo o takové hodné táty od rodin :). Tenhle Laibach je prostě fenomén, druhý takový na světě nenajdete. A ta kontroverze? Není náhodou víc kontroverzní, když reální diktátoři, oblečení do kůže demokracie, sypou na svá zájmová území tuny bomb, aby tam pak slavně obnovili infrastrukturu, a chrlej ze sebe poučky o lásce, míru a svobodě?

RECENZE

LAIBACH - Also Sprach Zarathustra

LAIBACH - Also Sprach Zarathustra100%

LAIBACH - Also Sprach Zarathustra
100%