LAID TO WASTE - Trauma

70%

S třetí deskou se po sedmileté pauze hlásí západočeští zatvrzelci LAID TO WASTE, thrashmetalová kapela původně pocházející z Plzně, která může být řazena po bok současných agilních úderek tohoto žánru, jakými jsou u nás kapely EXORCIZPHOBIA, REFORE, LAHAR či čerstvě také MÖRGHULL. To, že právě i LAID TO WASTE reprezentují v současnosti vcelku neotřelé pojetí metalového old-schoolu, může být patrné leckomu, komu se dělá husí kůže sotva zaslechne onen tenký a jako jehla ostrý vysoký ječák Smrťáka Zdendy, který se svým zabarvením pohybuje někde na spojnici mezi Davem Mustainem z MEGADETH, či frontmany z takových kapel jako jsou zapomenutí jižané POWERMAD (jen tu a tam ve vypjatých výkřicích), Newyorčané OVERKILL (vzdáleně), arizonští FLOTSAM AND JETSAM (případně také jen tu a tam když proud emocí velí k finálnímu výkřiku), nebo třeba i kanadští EXCITER.

Kapela nahrála v minulé dekádě dvě alba, konzervativně thrashová, úderná, nikterak nepřesahující rámec žánru - jmenovitě debutové „Counterattack“ v roce 2015 a dvojku „Mental Decay“ o dva roky později. Obě reprezentovala ryze osmdesátkový nářez stojící na přímočarosti, rychlosti a agresi. Z tohoto důvodu šlo už tehdy LAID TO WASTE nazvat doslova mašinou na riffy. Právě prostřednictvím třetí desky „Trauma“ se nyní k stávajícímu usazení dostala i větší skladatelská jistota a vrstevnatost. Kapela, která před pár lety reprezentovala nekompromisní, šípovitý thrash, se letos prezentuje dospěleji, tedy spíše coby nositelé síly a vyšší míry neotřelosti v rámci rychlého a tvrdého metalu.

Základem zvuku kapely LAID TO WASTE však nadále zůstává strhující souhra mezi kytarovým tandemem, kdy Vojta Černý je zde spíše tím častěji sólujícím a odlehčeněji hrajícím sekerníkem, kdežto sveřepě působící Sky Kobylak upřeně servíruje nekonečný proud tvrdých riffů. Skladby, kterých je na novince pouhých sedm v celkové délce pětatřicet minut, se i díky nadechnutí směrem k barvitějšímu pojetí, vykazují o něco větší rozmáchlostí a dobrodružnější podstatou. Mají na to svou zkoušku ustát i díky faktu, že rytmický tep služebně nejmladšího člena, bicmana Adama Nesvorného, má punc obstojného žánrového řemesla. Každopádně i po novém albu platí, že v koncertním podání vyznění této kapely nabírá na ještě větší síle.

Současné skladby rozhodně nejsou vysokorychlostní jízdou od začátku do konce, ale jejich variabilita a proměnlivost odpovídá skladatelským ambicím souboru. LAID TO WASTE jakoby nyní získali větší smysl pro dramaturgii a nedrtí vše jen ve vysloveně nekompromisním podání. Když Zdeněk na konci rozjeté skladby „The Tower Of Babylon“ zavřeští jako siréna, jeho bolestný výkřik jakoby se nesl zdivočelou pustou krajinou, které dominují rozeklaná skaliska, takže patrně každému fanouškovy bezútěšného power/speed/thrashe ve stylu fantasy se zatají z té žádané exotiky dech. Neotřelost struktur aktuálních písní jeví se z prvního plánu poměrně zapeklitě, až s dalšími poslechy posluchač odhaluje v thrashovém zvuku LAID TO WASTE i náklonost ke klasickému heavy metalu, respektive spíše k jeho progresivnější podobě, nejvíce reprezentované legendami z IRON MAIDEN.

Album startuje jedna z nejsilnějších věcí kapely vůbec, titulní píseň „Trauma“. Nebýt onoho okouzlujícího atmosférického úvodu s akustickými kytarami, šlo by říct, že je to přímočará a rychlá vypalovačka s kaskádovými heavy postupy, která ujíždí stále vpřed a má potenciál strhnout okamžitě. To následná „The Maiden´s Oath“ je přeci jen zašmodrchanějším číslem s ne zcela jednoznačným tahem na cíl. O charismatu nejen vokálních linek, ale i celkového vyznění svědčí strhující jízda v tempu německých DESTRUCTION nazvaná „The Tower Of Babylon“. Podobně je na tom rovněž „Ancient Evil“ (zpěvákův tón zde v rámci nejvypjatějších momentů může působit jako hlas Eric AK Knutsona), která však dokáže nabídnout více než jen řežbu od začátku do konce a pracuje s poutavou atmosférou a oním tušeným fantasy zaměřením, k čemuž prakticky nejen této písni dopomáhá i pestrá kytarová práce a časté vyhrávky či sóla.

O navýšené pestrosti a uvážlivé práci s dramaturgií vypovídá i charismatická „King Of the Glass Desert“, skladba dost možná inspirovaná literárním dílem nejslavnějšího autora hororové literatury současnosti (či nedávné minulosti) Stephenem Kingem. „Omega“ naopak materiálu vrací onu počáteční údernost a tah na branku, takže ona půlhodinka uteče jakoby nic a celek si drží semknutost. Možná se z tohoto matra stane jedna ze zásadních desek mezi tuzemskými obdivovateli zvuku amerických úderek právě té podoby thrashe, které velí kapely ne až tak ortodoxního ražení jako MEGADETH, ANNIHILATOR, FLOTSAM AND JETSAM... za mne obstojná reminiscence, byť je také nutné klást zde důraz na slovo reminiscence.

19.09.2024	Diskuse (36)	Stray janpibal@crazydiamond.cz