LANDSCHAFTSPARK DUISBURG - Revitalizované svědectví průmyslové epochy

Zařízení této firmy se rozkládala na ploše 200 hektarů a zahrnovala těžební a koksárenskou zónu, huť, cementové nádrže na materiál a také rozsáhlou síť průmyslových železnic. Když starý závod Thyssen v polovině osmdesátých let 20.století po 120ti letech definitivně ukončil výrobu, stalo se z něho místo velmi opuštěné, uzavřené, zabírající prostor a pro většinu obyvatel v okolí neznámé, neb zde bylo zaznamenáno velké znečištění půdy a vody. Navzdory tomu absence průmyslové činnosti podpořila spontánní ekologickou obnovu, která dávala povzbudivé vyhlídky na nové využití této zóny.

Prioritou vedení města byl v roce 1989 zásah, jež lze z dnešního pohledu nazvat pokročilým procesem deindustrializace. A tak byl založen subjekt IBA-Emscher Park. Jeho program se zabýval ekologickou a hospodářskou obnovou oblasti. Program vycházel z přesvědčení, že budoucí hospodářská konkurenceschopnost by měla zahrnovat ekologickou kvalitu regionů, a v souladu s tím by měl hlavní úkol obnovy zóny usilovat o odstranění urbanistických a ekologických nedostatků. Modernizace dělnických sídlišť, přehodnocení starých průmyslových areálů, zachování a opětovné využití průmyslových památek jako svědků historie a zachování a obnova regionální krajiny.

Duisburský park, který je součástí tohoto území, měl svým dílem přispět k ekologické obnově oblasti a zlepšení životních podmínek a bydlení v severním Duisburgu. Rozsáhlé zelené plochy se jevily jako optimální pro veřejné a rekreační využití. Lokalitu parku tvoří plocha rozčleněná dálnicemi, silnicemi, železničními tratěmi, zdmi a průmyslovými objekty, díky nimž nelze zas tak lehce rozpoznat původní krajinu. Z tohoto důvodu se zásah snažil v podstatě obnovit krajinu utvářenou bývalým výrobním průmyslem a otevřít ji novému využití.

Bylo rozhodnuto, že průmyslové objekty továrny nebudou demolovány - to by bylo z finančních důvodů neúnosné - a budou oceněny jako historická památka. Zohledněny byly také požadavky sdružení obyvatel, která předložila řadu možností kulturního a rekreačního charakteru. Tyto předpoklady znamenaly, že park byl rozdělen na několik systémů, mezi nimiž byl zásadní: vodní systém.

Koryto řeky Emscher, která parkem protéká, bylo regenerováno díky přívodu dešťové vody, která po celou dobu svého koloběhu až do vtoku do řeky využívá staré chladicí nádrže továrny. Jeden z dalších systémů v parku je tvořen železničními tratěmi, které byly využity k vytvoření nadzemních chodníků, jež vedou napříč areálem a umožňují nádherný výhled do okolí. Přítomnost kolejí spolu s dalšími stavebními prvky způsobuje, že vegetace neroste jednotně, ale je roztříštěná a přizpůsobila se vlastnostem půdy.

V prospektech k areálu se objevují informace, že přímá účast sdružení obyvatel této oblasti na vymezení parku se dnes jasně projevila ve využití cementových stěn starých skladů materiálu pro horolezectví a ve využití podzemní vody, která pronikla do podloží minerálních vrstev a vytvořila hluboké jeskyně, využívané především potápěčským klubem. V budovách u vstupu do parku je umístěno malé muzeum, které přehledně ilustruje minulost lokality. Navzdory složitosti podniku dnes všichni považují starou továrnu Thyssen za park s jasnými krajinnými hodnotami a průmyslovým dědictvím, který byl přeměněn na park nové generace a to bez jakéhokoliv předchozího příkladu a inspirace, tvrdí místní.