LARKIN POE - Bloom

80%

Chutný mix blues, jižanského rocku, americany nebo country, podávaný ve stravitelné, vysoce melodické formě a servírovaný krásnými sestrami Lovellovými těžko může někoho zklamat. Jejich sedmé album „Bloom“ vaří z osvědčených receptů a už léty ověřený hudební pokrm jen lehce dolaďuje k ještě výraznějšímu zážitku. Rebecca a Meghan původem z Georgie, aktuálně žijící v Nashvillu, stát Tennessee, dokážou velice zručně pracovat se všemi hudebními žánry, tak typickými pro americký jih. Zřejmě nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že je mají v genech a krvi, a jejich šikovnost tkví spíše v přimíchávání dalších žánrových přísad a rozvíjení odkazů z minulosti prostřednictví nových elementů.

Jde o další skvělý příklad, kdy se potkává talent s pracovitostí. Už od teenagerských let aktivně hrají, koncertují, skládají, nahrávají. Původně měly trio ještě i se svojí starší sestrou Jessicou. Už od oficiálního debutu „Kin“ v roce 2014 si drží velice slušnou pravidelnost vydávaní nových alb, bez kvalitativních propadů. Svůj styl si definovaly velice brzy a na dalších nahrávkách ho postupně cizelují a přibližují k dokonalosti. A zároveň má každé další album trochu jinou atmosféru než to předchozí. Zatímco předposlední „Blood Harmony“ z roku 2022 je soundtrackem pro road trip po rurálních zákoutích jižanského venkova, aktuální „Bloom“ je zvukově uhlazenější, ale přitom mohutnější, a s nádechem vzrušující návštěvy velkoměsta s jeho pulzujícím nočním životem. Zatímco první má blíže k ranným THE BLACK KEYS nebo JACK WHITEOVI, to aktuální zní spíše jako RIVAL SONS společně s HEART.

Některé jistoty se nemění, nehledíc na to, po kterém albu z jejich diskografie sáhneme. Výborný zvuk, zajímavé melodické linky, spousta originálních riffů, pestrost používaných nástrojů – téměř by se dalo říct, že jestli to má aspoň pár strun, tak na tom děvčata něco určitě zahrají – a zejména krásné vokální harmonie. Nahrávání si zajišťují ve vlastním domácím studiu, takže nejsou tlačené časem, nejsou závislé od dalších externích spolupracovníků, jedou si vlastní tempo. A je to slyšet. Nahrávka je vypulírovaná do posledního detailu. Pořád sice umí zatnout drápky, vycenit ostré zoubky, ale všechno je ošetřeno k maximální dokonalosti. Produkci si dělají taky ve vlastní režii, jen s pomocí blues-rockového muzikanta Tyler Bryanta, náhodou taky manžela Rebeccy.

Od první sloky otvíráku „Mockingbird“ zaujme vyzrálý zpěvecký projev Rebeccy. Její hlas nabral na hloubce, vážnosti a jistotě. Do středního tempa songu laděného do jižanského rocku se hodí perfektně. Tady, stejně tak i v dalších písních, mi připomíná Ann Wilson z HEART. „Easy Love Part 1“ má sice nádech country rocku, ale je to v podstatě nekonfliktní soft rock nejvyšší kvality. Houpavý rytmus, hitově orientovaná melodika. Koketování s mainstreamem je evidentní, ale zároveň je to beze ztráty kytičky. Tady se žádné kompromisy, nedej bože podlézání a patetičnost, nekonají. Klasický rock konce sedmdesátých let v moderním hávu, to nám servíruje „Little Bit“. Cit pro nakažlivé refrény, které se vám usazují v hlavě rychlostí světla, je tady prokázán beze zbytku. Výborné kytary, mohutné bicí se zvukem laděným do zmiňovaných sedmdesátek, závěrečné otevření písně do gradujícího finále. Všechno to tady už bylo milionkrát, a stejně to zní znova originálně a návykově. 

„Bluephoria“ už v názvu deklaruje, kam bude směřovat. Blues rock, slide kytary, mohutné riffy, dunivé bicí. I na tomto songu je slyšet, jak bohatý zvuk dokázali sestry do písní zakomponovat. Je velký, je dramatický, křišťálově čistý a plný různých nástrojů, které bych často nejenže nedokázal pojmenovat, ale věřím tomu, že jsem některé z nich ani v životě neviděl. „Easy Love Part 2“, na rozdíl od roztančené první části, je poklidnou baladou, která dle nejlepších blues rockových tradic postupně roste, nabírá na mohutnosti, dopovaná z pozadí hammondy a postupně gradujícími vokálními harmoniemi. „Nowhere Fast“ je téměr klasickým hard rockem, jen s lehkým odérem jižanského rocku. Není sice ničím výjimečná, ale poctivé řemeslo někdy úplně stačí. 

Jedním z mých favoritů je „If God Is A Woman“. Tajemný úvod s ďábelský rafinovaným riffem, houpavé tempo, root rockové naladění, neskutečná atmosféra plíživě se prolínající celým songem. Skvělou atmosféru má i následující „Pearls“. Naléhavost se zde potkává s agresí, temnější nádech písni sluší perfektně. A na odlehčení tam sázejí další popík v country kabátku „Fool Outta Me“. Steel kytara tady hraje dominantní roli a Meghan prokazuje svoje kvality naplno. Její vyhrávky jsou zakomponované ve všech skladbách mírou vrchovatou. I díky tomu se posluchač nikdy nenudí. Sóla, melodické elementy, nebo jen podpůrné zvukové koláže, to všechno citlivě zařazuje do přirozeného toku písní, čímž jim přidává originální jižanskou ornamentaci. 

Melancholická „You Are The River“ opět nevymýšlí nic nového. Krásná melodie, příjemné tempo, dvojhlasy, hezké sólo. Další perlu si pak nechaly na závěr. „Bloom Again“ je klasickým dramatickým ukončovacím songem. Jemný začátek, orchestrace nesměle naznačující blížící se bouřku, atmosféra plná očekávání. Melodie je tak nádherná, že sám váhám, jestli chci, aby se to změnilo. Možná by to mohlo zůstat jen v této křehké podobě. Pak ale nastoupí hardrockové sólo a mohutná zvuková vlna, krátká, intenzivní, a zároveň dokonalá. Ano, takto je to správně, nelituju.

Můžeme namítat, že to není pravověrné blues, ani country, ani americana. Ale o to děvčatům ani nejde. Nechtějí se držet konzervativních žánrových hranic a tradičního stylového sevření. Já to vidím jako zajímavý přístup. Vzít staré základy, dát jim moderní zvuk, zjemnit a obrousit jejich hrany a tím je zpřístupnit široké posluchačské základně. A na mě to funguje na 100%. Dřevní blues, bluegrass ani americanu nebo country neposlouchám. Ale v jejich podání mě to baví. Takže místo diskuzí, jestli je to prznění nebo znevažování stylových ikon, pravidel a nedotknutelných proměnných, to vidím spíš jako úspěšný postup, jak tyto styly zviditelnit u mainstreamového publika. Jestli pak už někdo půjde dál, hlouběji ke kořenům, to je už jen plus.

11.02.2025	Diskuse (0)	Tomáš