LEGION OF THE DAMNED - Slaves Of the Shadow Realm

80%

LEGION OF THE DAMNED opět potvrdili svůj vysoký standard. Hotovo. Tečka. Podobná recenze by asi byla nejvýstižnější a v podstatě i vyčerpávající. Čas od času však neodolám výzvě. Tentokrát za ni považuji detailnější recenzi novinky zmíněných Holanďanů. Rozdíly mezi jejich alby lze totiž najít v podstatě jen na „molekulární“ úrovni. Existují nicméně mnohem větší výzvy, třeba napsat recenzi na album LEGION OF THE DAMNED a nezmínit se při tom o SLAYER. Své limity dobře znám, zůstaňme tedy pouze u té podrobnější recenze, v níž budou SLAYER opakovaně připomínáni.

Všichni asi víme, že LEGION OF THE DAMNED jsou zasloužilí borci, kteří natočili jedno kultovní album ještě pod názvem OCCULT. Ano, „Elegy for the Weak“ se skutečně povedlo. Šlo nicméně o posun, který nesnesl starou zátěž. Když se k tomu pak přidaly ještě nějaké ty právní spory, změna názvu kapely představovala logický krok. Dotyční se s ní vypořádali po svém, uvedené album totiž pod názvem „Feel the Blade“ vydali později znovu. Zmínil-li jsem se o posunu, nakonec se ukázalo, že šlo spíše o odrazový můstek pro konstantní tvorbu, v rámci níž tito holandští řemeslníci s kalvinistickou šetrností do mrtě destilují klasická alba SLAYER a výsledný produkt posléze lehce pajcují poněkud brutálnějšími, resp. smrtícími přísadami, a to i domácí provenience. Ideální poměr přitom hlídá precizní Němec, velezkušený Andy Classen. Jen jednou udělali tu chybu, že supervizi nad celým výrobním procesem svěřili Peteru Tägtgrenovi. Výsledek v podobě alba „Descent into Chaos“ nebyl špatný, nicméně kvality připravované dle původní receptury dosaženo nebylo. Následoval tedy pokorný návrat k Andymu a natočení řádně syrového záseku „Ravenous Plague“. Fanoušci mohli být spokojeni. Na jedné straně dostali solidní kompoziční a zvukovou kvalitu, na straně druhé opět poměrně kruté album, jehož zhoubný charakter uvědomělá produkční chemoterapie nezlikvidovala a které svou intenzitou evokuje majstrštyky od SODOM, DARK ANGEL, SADUS, popř. britských SABBAT. Je příznačné, že podobný přístup bylo možné minimálně do doby posledních dvou válečných alb zaznamenat i u jejich krajanů GOD DETHRONED.

Realizaci „Ravenous Plague“ však provázela též zásadní personální změna. Kmenového kytaristu Richarda Ebische nahradil blackem infikovaný Twan van Geel. Do tvorby LEGION OF THE DAMNED se tedy vrátila nejen větší dávka temnoty, ale objevuje se zde i stopové množství melodiky příznačné pro klasické období některých významných severských spolků, např. DISSECTION, ale třeba i pro CRADLE OF FILTH z éry Paula Allendera (o jisté podobě projevu Maurice Swinkelse s frázováním Daniho nemluvě). Nastíněný trend novinka definitivně potvrzuje. Ne, nebojte se, nejde o nějaký úprk k prvoplánové blackové hitovosti. Kapela si tímto způsobem pouze vytvořila širší operační prostor, v němž se dá zas na pár dalších alb důstojně pobývat, nikoli pouze přežívat. Pochopitelně jen za předpokladu, že vás to alespoň trochu baví, máte slušné nápady a k ruce někoho tak zkušeného a rozumného jako je Classen. Ostatně, svůj „Angel Of Death“ posluchač prožije i tentokrát, o to už se postaraly songy typu „Slaves of the Southern Cross“ či nálož „Warhounds of Hades“, ve které se navíc postupy typické pro SLAYER a CRADLE OF FILTH zajímavě propojují. Tempo popsané evoluce je přitom velice pomalé. I inflace v Německu, resp. zdražování piva na Oktoberfestu představuje ve srovnání s ním proces o dost razantnější. Vlastně jde ze strany kapely hlavně o reflexi faktu, že stárnoucí fanouškovská základna nechce už jen třepat hlavou či podupávat u provařené riffové koláže, ale o něco více poslouchat ....třeba hejvík. V této souvislosti lze odkázat na poslední alba KREATOR, popř. TESTAMENT. Mladší fanoušky, kteří jsou melodikou zpravidla odkojení, mohou zas přilákat hymny jako např. „Black Banners in Flames“.

Jak už jsem naznačil výše, naše fikané kvarteto ovšem nesosá melodické postupy přímo z heavy metalu, ale jde na to oklikou právě přes black. „Slaves of the Shadow Realm“ si i díky tomu uchovává vražedný tlak i rouhačskou atmosféru. LEGION OF THE DAMNED mají prostě příliš mnoho zkušeností na to, aby něco ponechali náhodě, o čemž konečně vypovídá již samotná dramaturgie nového alba. Úvod obstarávají dva nářezy ve stylu „nebojte se, jsme to pořád my“, následují pestřejší skladby, opatřené dostatkem změn, zvratů, melodií a vyhrávek, jež spolehlivě rozbíjejí hrozící nudu. Závěr, ohlášený zběsilostí „Palace of Sin“, pak spočívá v návratu do klasické polohy, která v podobě další slayerovko-cradleovky „Dark Coronation“ celý zážitek z poslechu alba stylově uzavírá. Bezchybná instrumentace je samozřejmostí. Dvě bonusové skladby klasičtějšího střihu by uvedený koncept narušovaly. Zřejmě proto se také ocitly jen na limitce, resp. samostatně na sedmipalci, přidanému k exkluzivně distribuovanému vinylu. Koupě posledně zmíněné verze tudíž dává opravdu smysl. Napalm Records ještě nějaké mají, takže eventuelně moc neváhejte.

Na závěr se s vámi podělím o jednu zkušenost.  Čas od času nemám na metal náladu. Novou desku LEGION OF THE DAMNED jsem si poslechl právě v takovém období. Efekt byl okamžitý a razantní. Co se týče podobných nálad, mohu tudíž „Slaves of the Shadow Realm“ doporučit jako dokonalý vyprošťovák. 

05.02.2019	Diskuse (4)	Pekárek hackl@volny.cz