LENZIHO KANIBALSKÉ CHOUTKY - Lidské masíčko jako hlavní chod

Rozřízneme, nejlépe ostrým pazourkem, hrudní koš a naplníme ho lidským mozečkem, přidáme čerstvě vyříznutá lidská jatýrka, okořeníme to na jemno nakrájeným penisem, obložíme věncem z lidských střev, ať to má buket, pro ozdobu navrch položíme vyříznuté srdce a s pýchou šéfkuchaře servírujeme….. Ne, přátelé, toto není úryvek z nejnovější knihy receptů právě se zcvoknuvšího Zdeňka Pohlreicha, ani moje dnešní ranní snídaňové menu, ale pocity, které se vám možná honí hlavou, když sledujete filmy jednoho z nejostřejších okrajových filmových žánrů – italských kanibalských hororů. Pojďme si je přiblížit, konkrétně dva jeho exemplární kousky.

Kapitola 1 – Filmová mocnost

Napřed si ujasněme jeden nepopiratelný fakt – Italové jsou tak trošku blázni a zároveň byli v 60. až 80.letech filmovou velmocí. Fellini přehraboval Oscary vidlemi, Sergio Leone točil své melancholické majstrštyky s Clintem Eastwoodem, Michelangelo Antonioni nás okouzloval svoji Zvětšeninou. Země na jihu Evropy dala filmovému světu takové žánry, jako byla „sandálová produkce“ s chrabrými svalovci z dob antiky, giallo thrillery, spaghetti westerny, kterých se na přelomu 60. a 70. let točily stovky, následně divácky vděčné poliziotteschi bijáky, kde se to násilím, kurvami, feťáky a gangstery jenom hemžilo a v 80.letech pěkně ostré horory pro otrlouše, od tvůrců takového zvučného jména jako Fulci, D´Amato, Mattei, Deodato, Bava atd. A mezi nimi jeden šikovný, velmi flexibilní tvůrce, jménem Umberto Lenzi. A právě ten nás zajímá velmi.

Kapitola 2 – Umberto Lenzi napříč žánry

Umberto Lenzi se jako režisér neštítil žádného žánru. Točil westerny, ačkoliv se za westernového režiséra nikdy nepovažoval. Točil úspěšné válečné filmy, pak to zkoušel s giallo krváky, ale skutečně se našel až v poliziotteschi kriminálkách, pár z nich jsem viděl a mohu je jenom doporučit. Byly dynamické, se strhujícím tempem, plné akce, násilí, většinou obsazené charismatickým Maurizio Merlim, nebo Tomasem Milianem, prostě radost pohledět. O poliziotteschi žánru si povíme někdy příště, tak se zde nebudeme zdržovat. Když móda těchto kriminálek koncem 70.let upadala, přešel Lenzi na horory, tady se střídavým úspěchem. Určitě takové Nightmare City z roku 1980 s běhavými zombiemi ale mohu doporučit.

Ale pak tu byly také filmy, které krátkou dobu, zhruba tak 10 let, patřily do sice okrajového, ale velmi výrazného a „video-nasties“ fanatiky vyhledávaného žánru – italských kanibalských hororů. Dá se říci, že je začal právě Lenzi, svým Vymítačem kanibalů (Deep River Savages) z roku 1972. Tehdy se ještě chlapec krotil a neudělal s ním díru do světa, to se povedlo až snímku Poslední kanibalové (The Last Cannibal World) z roku 1977, od Ruggera Deodata, který byl společně s Lenzim nejvýznamnějším tvůrcem tohoto žánru. Následovalo několik žánrových kousků, z nichž vypíchnu zejména dva – asi nejslavnější žánrový zástupce Cannibal Holocaust (1979) a Zombie Holocaust (1980). Zejména o Cannibal Holocaust, jednom z nejšokantnějších a nejkontroverznějších filmů historie kinematografie, kde Deodato posunul hranice zobrazování násilí, by se dalo vyprávět dlouze a dlouze. My si ale povíme o dvou Lenziho kouscích, z nichž jeden vyvolal opravdu nemalý mezinárodní skandál. Jsou to Sežrána zaživa (Eaten Alive) z roku 1980 a Ženy od hluboké řeky (Cannibal Ferox, 1981).

Kapitola 3 – Kanibalové jako záminka

Co vůbec charakterizuje italské kanibalské horory? Jednak, jak jsem již uvedl, posouvaly hranice do té doby nevídaného násilí jak na lidech, ale také na zvířatech (viz. kapitola níže). Takovým „poznávacím znamením“ bylo i to, že nemalá část z nich byla zakázána v mnoha zemích světa, Deodato byl dokonce trestně stíhán za ubližování a zabíjení zvířat v jeho filmech. Aby se zamaskovalo, že ty filmy jsou v podstatě jenom takovou primitivní exploatací a jedinou funkcí jeho scénářů bylo posouvat děj od jednoho brutálního výjevu k druhému, tvůrci se snažili podsouvat divákovi jakési vyšší úmysly, myšlenku, duchaplnou úvahu nad tím, že krutost kanibalů byla zapříčiněna krutostí bílých lidí, kteří se divošské kmeny snažili znásilnit, vyhladit. To by bylo sice chvályhodné, ale bystrý divák tohle umělé povyšování celku nikdy nemůže zbaštit, vzhledem k tomu, jak ty filmy jsou koncipovány a za jakým účelem byly natočeny. I sám Lenzi vlastně přiznal, že své kanibalské filmy upřímně nenávidí, pohrdá jimi a točil je jenom kvůli penězům.

Kapitola 4 – Člověk, nejkrutější bestie na Zemi

Stejně jako Lenzi, i já, coby pouhý filmový divák, se vám rovnou přiznám – tyhle kanibalské „chuťovky“ opravdu NEMÁM RÁD. Ne snad proto, že se v nich mordují lidi, znásilňují ženský, žerou vnitřnosti a uřezávají penisy. To otrlého, bahnem kinematografie zoceleného diváka, jako já, nemůže rozhodit. Nemám je rád proto, že se v nich bezskrupulózně, in-natura týrají a zabíjejí zvířata. Přímo nesnáším, když se pro potřebu filmu bestiálně mučí živá zvířata, jako se to děje zde. Ne žádné umělé figuríny, ale opravdu živé bytosti. Natočení žádného filmu neospravedlňuje zabití živého stvoření, jenom proto, aby scéna vypadala efektně. Žádného! Zaživa se tu kuchají krokodýly, či leguáni, opička se podstrčí hadovi, aby bylo vidět, pěkně dlouho, jak trpí ve smrtelné agónii v hadově stisku. Živým želvám, klepajícím se ve smrtelné křeči, se tu v přímém přenosu uřezávají hlavy, nebo rozřezávají břicha, opicím se vymačkávají mozky z hlavy atd. atd. Hlavní postavy na to čumí a aby to všechno ospravedlnily, melou sračky o „zákonu džungle, kde silnější sežere slabšího.“ Jenom v samotné Eaten Alive je tu bestiálně povražděno asi šest, sedm zvířat. Opravdu hnus. Pěkně neděkuji, přeskočíme dále.

Kapitola 5 – Lenzi utržený ze řetězů

Jak jsem již uvedl, Lenzi svými kanibalskými filmovými počiny pohrdal a sekal je jenom pro prachy. A zřejmě i proto se v nich, jinak šikovný tvůrce, nepotkal v nejlepší formě, a to zejména ve starším z nich, Sežrané zaživa. Je nudně vyprávěna, plná filmových chyb. Technická stránka je prachbídná, je tu spousta, ale opravdu spousta nelogických prvků v ději, střih je zmatený (třeba ty náhlé časté skoky mezi dnem a nocí), filmové postavy se chovají imbecilně, a všeho dementního je tu tolik, že to nemá ani smysl vypisovat. O nic lépe, ve srovnání, nevychází ani o rok starší Cannibal Ferox. Něco ale mají společné - jsou plné „libůstek“, eufemisticky řečeno.

Řežou a požírají se tu prsa, nebo penisy (ty častěji), amputují se končetiny, které jsou následně konzumovány. Ženy jsou tu stavěny do pozice potencionálních kurviček, jejich tvářičky jsou často fackovány mužskými adepty, nebo jsou znásilňovány divochy. Jedno takové hromadné třeba nechybí v Eaten Alive: čerstvě ovdověná domorodá žena je osouložena jejími příbuznými, což je odůvodněno slovy: „To jsou její tři švagři. Aby se mohla znovu vdát, zruší s ní příbuzenský vztah.“. No jak zrušíte příbuzenství? Tím, že příbuznou znásilníte, to dá rozum (kroutím hlavou). A to není všechno. Ženská prsa se tu nabodávají na háky, občas se hezky názorně vydloubne čísi oko. A s logikou si tu nikdo nedělá hlavu.

Týpek, kterýmu je právě uříznut penis a rána vypálena, po zbytek filmu pobíhá po džungli jak srnka, jakoby ho jenom štípl komár. Tělo ženy, které je rozsekáno na kusy a zohaveno oštěpem, je v dalším záběru zase v celku atd. Aspoň, že tu hrají pěkný holky. Ale! Hlavní hrdinka, krásná švédka Janet Agren (mimochodem protagonistka ve Fulciho znamenitém City Of The Living Dead, o kterém bych někdy rád napsal) je opakovaně znásilňována obřím dildem, napuštěným v nějakém hadím jedu. Možná i proto, ale zejména kvůli mučení zvířat, byl Cannibal Ferox zakázán v 31 zemích světa. Zajímavé a zároveň politováníhodné je ale, že Lenzi nebyl, na rozdíl od Deodata, za týrání zvířat nikdy stíhán. Škoda, docela bych mu to i přál.

Kapitola 6 – Mělo to vlastně smysl?

Produkční hodnoty obou filmů jsou dost nevalné, což bylo dáno nižším rozpočtem. Konkrétně Cannibal Ferox se točil jen s malým štábem v povodí Amazonie a zčásti v New Yorku. Děj Sežrány zaživa se zase odehrával v Nové Guinei, kterou tu suplovaly natáčecí lokace na Srí Lance a dokonce, považte, některé rádoby scény z džungle spíchli v evropských lesích. Nevím, jestli má smysl se nějak zmiňovat k ději, který je stejně jen nepodstatnou záminkou ke gore orgiím. V Eaten Alive pátrá dívka a po své ztracené sestře, která se přidala kdesi hluboko v džungli k náboženskému kultu, který vede šílenec jménem Jonas. Tady aspoň trochu potěší Jonasova charakteristika kanibalů z okolních lesů: „Nejradši mají čerstvé maso, nasáklé krví, ale snažíme se jim nedopřát moc proteinů.“. V Cannibal Ferox se zase naopak ambiciózní studentka snaží ve své dizertační práci dokázat, že : „…kanibalismus jako organizovaná praxe lidské společnosti neexistuje a historicky nikdy neexistoval. Řekněme, že to byl vynález rasistického kolonialismu, záminka pro exterminaci divochů.“. A tak, společně s bratrem a kamarádkou, se vydávají do hlubin amazonské džungle na výzkum, který má podpořit její teorii. Že se všechno zvrtne jiným směrem, je pak jasné.

Je tu nějaký chabý pokus o přesah, když je hlavní hrdince, po těch všech zvěrstev, které zažila, na konci filmu skutečně předán diplom a doktorský titul za výsledek její práce, který „jasně dokazuje, že kanibalství je jen mýtus“. O kanibalství se nesmí mluvit, což je naznačeno i ženě v Eaten Alive, protože jeho zveřejnění by „...rozbouřilo veřejné mínění. A jsou v tom i politické a ekonomické důvody.“. No tak super, kluci italští, konečně to má nějaký význam (moje ironie).

Závěrem….

Tak co říct závěrem a jak tohle bizarní panoptikum doporučit? Jako studijní materiál o tom, co se taky točilo, vlastně celkem snadno. Filmový fanoušek by měl zkusit všechno, snad až na vzácné výjimky, jako je třeba lidský snuff apod. Tady je zase nefalšovaný zvířecí snuff, což ty filmy v mých očích zásadně degraduje. Možná, že i ve vašich, každopádně opatrně říkám, zkuste si to pustit, obrněni nadhledem, bez kterého to nejde. Za ten hezký úsměv jednoho z protagonistů to možná i stojí. :o) Takže znovu za týden, filmu zdar, přátelé!

Hodnocení: Jsou to tak kontroverzní počiny, že se vzdávám číselného hodnocení

31.10.2018	Diskuse (29)	Lima fulci@seznam.cz