LEPROUS - Coal

90%

Během posledních dvou let mně často dělaly velmi příjemnou společnost první dvě alba norských metalových avantgardistů LEPROUS. Jak „Tall Poppy Syndrome“, tak především následující dílo „Billateral“ nepřestávaly bavit svojí vitalitou a experimentátorstvím, jež i s dnešními poslechy přináší další a další skrytá překvapení. Není tedy divu, že jsem se na třetí přírůstek do jejich diskografie dosti těšil.  Osobně jsem si vůbec nedokázal představit, jakým skladatelským směrem se chráněnci legendárního black metalového císaře Ihsahna dále hodlají ubírat. Podvědomě jsem však tušil, že muzikantsky náramně talentovaná pětice určitě neuvaří žádnou nastavovanou kaši z ingrediencí obou předchozích desek. Osmero nových skladeb, pod poněkud neuchopitelným názvem „Coal“, bylo odkryto na konci letošního května. 

Hned během několika prvních minut je jasné, že tvůrčí cítění tělesa prošlo značnými změnami. V první řadě překvapí výrazně převažující záliba v plynulém rozvíjení hudebně rozvážnějších poloh, jenž i nadále neztrácí jiskru, neotřelost a sebevědomou vizi dotaženou do posledního detailu. Pánové dokonce úspěšně odolávají jakýmkoliv vlivům a inspiracím z okolního progového průmyslu. Nekopírují. Přestože znějí opravdu jinak, tak si chvályhodně zachovávají svůj vlastní a rozeznatelný ksicht brilantního herce, který se obsazuje pouze do rolí z vlastních, neméně interesantních, scénářů. Zkrátka ať si LEPROUS umane zhudebnit jakýkoliv podnět, vždycky to udělá s dostatečnou dávkou nezaměnitelného charisma.

Kapela trpělivě soustředí své instrumentální úsilí k budování a vrstvení různých melancholických nálad. Těmito příznačně prostupuje značně široký vokální rejstřík klávesisty Einara Sollberga, který je ve valné většině případů i dominantním průvodcem skladbou. Zde by si nemohu odpustit malé přirovnání s košatějším až orchestrálním rozjímáním Angličanů MUSE (např. „Chronic“) a to i podobným zabarvením čistých a vysokých vokálů. Einar navíc pohodlně přeskakuje mezi ojedinělým hrubším growlo-chrapotem („Contaminate Me“, kde ho doprovází právě Ihsahn), frekventovanějšími a příjemnými odstíny čistého zpěvu, až k dokonale zvládnutým vypjatým falzetům. Hlavním cílem je navodit, udržet a míchat jakousi nervní atmosférou, jež se v podstatě v různých podobách prolíná celou pětapadesáti minutovou stopáží. „Coal“ tak působí daleko semknutějším dojmem než oba předchůdci. Chtělo by se říci, že díky tomuto soudržnému vyznění a čitelnější instrumentaci bude novinka posluchačky přijatelnější. Opak je však pravdou.

Tam kde v minulosti LEPROUS okamžitě a příjemně šokovali návalem skladatelské i muzikantské nesvázanosti, tam si letos musíme krok za krokem přivykat na klaustrofobní parametry domnělé šachty. Skupina sice střídá tempa jednotlivých položek, stejně tak obměňuje formy jejich gradací. Album samozřejmě nabízí i mnoho výtečných momentů každého ze zúčastněných nástrojů, přičemž nezapomíná ani světlé paprsky melodiky. Tyto si však musí razit cestu skrz hustý prach deprese, těžce se vznášející nad krásami narubané horniny. Stísněnost standardní osmičlennou rozpisku skutečně neopouští a jistého uvolnění a světla se dostává až s řádnou rubačkou ve starém střihu - „Bury“, dosazenou pouze na limitované vydání.

Jedinou slabostí „Coal“ může být ono recitálové protežovaní Sollbergova zpěvu, který si navíc nesčetněkrát umanutě vypomáhá různými variacemi „ááá“ a „aaoo“ v poměrně dlouze trvajících partech a tímto pochopitelně může mnohým (nepřipraveným) posluchačům jinak skvostné hudební předlohy („The Valley“) pěkně otrávit. Na druhou stranu si nemyslím, že by si kapela nebyla tohoto rizika vědoma, spíše se mi zdá, že jde až o záměrné přepálení, jenž má za účel ještě více prohloubit onen skličující dojem. U „Coal“ jsem tedy schopen tuto nabízenou partii přijmout jako rozhodnutí kapely a to i s výše zmíněným diskutabilním elementem. LEPROUS zkrátka nezůstávají stát na místě. Pokud by však chtěli s takto položenými vokály pokračovat i v budoucnu, tak si určitě budou koledovat o pěkný políček. Zatím tu však pořád máme co do činění s jednou z největších progmetalových nadějí.

09.10.2013	Diskuse (0)	Subeer