LETNÍ KAPELA - Jako pes

70%

Jaromír Švejdík. Dalo by se říct, že až renesanční člověk, já ho ale vnímám jen přes hudbu (nepopírám, nejsem renesanční člověk). Z jeho různých hudebních projektů legendární PRIESSNITZ (bohužel) nadále spí, a bůhví, jestli je ještě někdy obnoví, UMAKART (bohužel) už zřejmě ani není naděje na obnovení, JAROMÍR 99 & THE BOMBERS (bohužel) byla asi jen jednorázovka, a KAFKA BAND je na mě moc intelektuálně artový. Naštěstí při své neposednosti před pár lety alespoň založil LETNÍ KAPELU, jejíž bezejmenný debut z roku 2022 vůbec nebyl špatný, naopak. Teď přichází pokračování s názvem „Jako pes“, servírující nám 10 písniček, které bych hudebně označil jako seriózní poprock nebo softrock v nejlepším slova smyslu. Produkce se ujal Dušan Neuwerth a tím je asi řečeno vše, co se týče zvukové stránky věci. Je jednoduše dokonalá. Jestli hledáte alternativu, trochu špíny, drsnosti, jste na špatné adrese. Já mám Dušanovu práci rád, jeho perfekcionizmus, jeho neustálou snahu o dokonalost. A k této nahrávce se to i hodí, tady by bylo zbytečné hledat jiné cesty. Profesionální práce, kde každý nástroj je perfektně jasný a čitelný, a zároveň celkový mix je krásně hřejivý a jemně hladící uši posluchače. Ale současně je plný překvapení, různá cingrlátka a výplně ho dělají plnější, zajímavější a nepředvídatelný. A přesně takhle se to od LETNÍ KAPELY očekává. Každý z výše zmiňovaných Švejdíkových projektů měl vlastní ksicht a i zvukově se od sebe výrazně lišily. A teď se propracoval až k popově nekonfliktnímu zvuku. Přitom si ale nedělám žádné iluze, že by se ta „popovost“ projevila rotacemi v komerčních rádiích. Na to je tam ještě pořád dost rušivých elementů. Takže se snad můžeme shodnou na škatulce „alternativní pop/rock“.

Jaromír Švejdík, výhradní autor hudby i textů, má svůj nezaměnitelný rukopis, který se prolíná všemi oblastmi jeho písniček. Texty, frázování, atmosféra, melodické konstrukce. A přesně tohle opět dostáváme. Starého psa novým kouskům nenaučíš, i když občas něco přece jen zkusí. Jak je dokonalý zvuk, paralelně je i z písní samotných cítit skladatelskou vyzrálost. Proti debutu je dvojka výrazně pestřejší, dá se říct, že i pozitivnější. Není divu, album vznikalo už v „normální“ době a ne v lockdownech. A je cítit i větší soudržnost a jistotu z kapely samotné.

Otvírák „Jako pes“ má asi nejblíž k pozdním PRIESSNITZ, a tím je taky trochu jiný oproti zbytku alba. Hluboké a výrazné bicí, temná basa, která místo jasné melodické linky spíš jen tak frká z pozadí a typická posmutnělá atmosféra. Obecně se mi líbí na tomto albu více ty pomalejší, nebo ve středním tempu posazené písně, zatímco ty rychlejší řadím k slabším. Zmiňovaná pestrost písní je patrná i z pohledu kvality. Ačkoliv mám Švejdíka hodně rád a jsem schopen mu tolerovat i to, co by jiné kapele už neprošlo, tak songy jako „Noční jízda“ a „Venkov“ upřímně těžko dávám. První by byla možná fajn pro nějakou mladou folk-punkovou kapelu, druhá zase pro nějakou lehce infantilní popovou hvězdičku. Kontrast vůči zbytku alba, vyzrálému, dospělému song-writtingu je prostě nepřehlédnutelný. Přitom i lehce recesní přístup kapela umí, stačí si pustit „Tak jako já“. Do osmdesátkového estrádního diska směřovaný skotačivý song mě při prvním poslechu sice až vyděsil, ale je vlastně tak zvrhle úchylný, že je skvělý. A ty synťáky! 

V rámci pestrosti tady ale máme skutečně silné písně, které obstojí samy osobě, ale zároveň jsou seskládané do příjemně poslouchatelné skládačky. „Přání“ s produkcí zasazenou do moderního ostrovního indie rocku nám nabídne výraznou basu a odlehčený refrén s jemným kytarovým tanečním nádechem. Bluesový feeling, spoustu krásných kytarových textur ale i výrazné sólo a zejména nezaměnitelnou melancholickou atmosféru pak přináší „Náměstí svobody“. Odlehčená a jednoduchá „Pod kamenem“ nás přenese do pohodové letní atmosféry, a jakoby zhmotňovala název kapely v jedné jediné písničce. Naopak jasně propracovanější a košatější je „Problém“, docela dlouho se tvářící jako křehká akustická balada, která se ale v druhé části otevře, vpustí kapelu a je z toho celkem mohutný alternativní rock. A ještě větší porci rocku dostáváme v závěrečné „Na páté koleji“, která je vážná až do morku kosti. Text, atmosféra i hudba, bez kompromisu, bez odlehčení. A je to vskutku mohutný závěr, sborové vokály, kvílející sólo, bušící bicí.

Přestože je to v podstatě popová deska, není to jednohubka. Je tady zakomponováno spousta zajímavých elementů a potřebuje pár poslechů, aby se nám otevřela a ukázala, co v ní skutečně je. Kytarové vyhrávky, sólíčka, jemné retuše, vokální harmonie, neotřelé přechody u bicích, ale i basové linky, všechno je to zajímavé a nápadité, ale zároveň to zní jednoduše a přístupně.

Moc se mi líbí i samotný cover alba. Jednoduchý motiv se psem, který má ale spíš drsnější rysy. A k tomu font, použitý u názvu kapely a titulky alba. Jemný odkaz na staré německé písmo, a zároveň svojí starobylou drsností zajímavý kontrast vůči jinak příjemnému obsahu. Jestli je album lepší než debut? Nejspíš ne, ale není ani o moc slabší.

15.12.2024	Diskuse (4)	Tomáš