LIFE OF AGONY, PRONG - Praha, Futurum, 21.ledna 2023

Pořadatel již pár dní před koncertem avizoval vyprodáno, takže jsem do Prahy jel s tím, že to ve Futuru bude o sobotním večeru pořádně vřít. Po pravdě, návštěvník  byl opravdu rád, že si pro sebe uzmul trochu toho prostoru, odkud se dalo dobře sledovat dění na pódiu, a vydržel na něm. Úspěšné americké kapely, jež ve své tvorbě míchaly vlivy hardcore a metalu a formovaly tak vkus mnohých pamětníků z první poloviny devadesátých let, zkrátka stále táhnou, neboť na místě opravdu nebylo k hnutí. 

Celý večer zahájil neučesaný rockec od trojice TARAH WHO?, který měl parametry klubového průměru. Zpívající rozdrbanou kytaristku a o něco upravenější bubenici doprovázel ještě rastamanský týpek obsluhující basu. Vesměs přímočarý set skládající se z punkově laděných halekaček zkrátka jen uvedl návštěvníky do dění, aniž by na ně kladl nějaké větší nároky, co se týče soustředění na muziku samotnou. Ono to tak u kapely, jejíž projev se trochu blíží kalifornským L7, ani jinak být nemohlo. Trojici to sice vcelku dobře šlapalo, ale moc nápadů jsem z jejich tvorby nepochytil. Škoda.

Hlavním důvodem mé přítomnosti byli zaručeně newyorští crossoverový dříči z PRONG, jejichž riffy ve své době definovaly změnu ve vnímání metalu a do té doby thrashový styl tlačily k nápadnému zpřehlednění a přímočarosti. Ano, partu kolem Tommyho Victora jsem vždy vnímal jako poměrně stylotvorné těleso, prostřednictvím jejichž písní se do tvrdé hudby dostávala určitá míra strojovosti a systematičnosti. Narvaný prostor klubu svědčil o tom, že PRONG mají u nás, i po mnoha letech od své nejznámější etapy, stále dostatek fanoušků. 

Když publikum souběžně se znělými riffy oněch devadesátkových klasik svými těkavými pohyby rozpohybovával jakýsi padesátiletý, do půl těla svlečený cvičenec v zimním kulichu a kraťasech, dojem návratu o nějakých třicet let zpět byl doslova kompletní. Ten fanoušek dorazil normálně v civilu s baťohem na zádech, převlékl se a pak prostě jel. Svým způsobem mě připomněl někdejšího vyšlachovaného frontmana kapely CRO-MAGS. Jeho občasné několikasekundové performace byly zábavné, zvlášť když samotní PRONG působili co do pohybu úsporným dojmem. Zpět ke skladbám. Hrály se vesměs staré věci jako „Beg To Differ“, „Unconditional“ nebo „Snap Your Fingers, Snap Your Neck“, na novější a rovněž pozoruhodné hymny této kapely si tak museli příchozí, bohužel, nechat zajít chuť. Necelou hodinku trvající set však slušně odsýpal a i na kapele bylo poznat, že jí to na pódiu stále baví.

Po pravdě, LIFE OF AGONY nikdy nebyli úplně můj šálek. Jejich nahrávky jsem si sice za výhodnější ceny po těch letech doplnil, ale ve své době tito Američané nepatřili k mým bůhvíjak oblíbeným kapelám. Z tohoto důvodu jsem se zároveň i o něco méně orientoval v jejich koncertních skladbách. Brooklynská čtveřice již dopředu avizovala, že aktuální turné se jede jako oslava jejich památné debutové desky „River Runs Red“ z roku 1993, která zůstala do dnes jejich nejúspěšnějším počinem. Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že převládaly zejména songy odtud (nakonec jich z debutu zaznělo údajně deset). 

Asi v polovině jejich setu jsem však klub opustil, protože mne poměr mezi stáním v přeplněném prostoru, kde zápasím o každý centimetr dobrého výhledu, a výší toho, jak moc mne hudba LIFE OF AGONY opravdu zajímá, začal celý pobyt uvnitř připadat až moc nevýhodný.:-) Bylo poznat, že si kapela, po všech těch letech a svých nezanedbatelných proměnách učiněných v průběhu nich, pobyt na pódiu plně užívá. LIFE OF AGONY zjevně prochází spokojenějším obdobím existence. V semknuté sestavě a v takovémto klubovém prostředí jsou zkrátka ve svém živlu. Ta namátková půlhodinka mne však jako degustace naprosto stačila, a tak pádím sobotním předpůlnočním časem k studenému prostranství nádraží Smíchov.

23.01.2023	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz