LINDEMANN - Skills In Pills

70%

Když se při tvorbě nové muziky spojí úderník Till Lindemann s hračičkou Peterem Tagtgrenem, fanoušek RAMMSTEIN musí být především ujištěn, že se výsledek od jeho německých oblíbenců zas až tolik lišit nebude. A tak se také stalo, tedy až na jeden podstatný rozdíl, Lindemann pro textovou složku své první sólové desky totiž zvolil angličtinu. Jinak se jedná prakticky o očekávanou sadu nadupaných metalově industriálních pochodů a hymen, ze kterých je patrné skladatelské spojení ústředních postav kapel RAMMSTEIN a PAIN, zkrátka úderná, zvukově vybroušená a kovově chladná diskoška, ve které není nouze o pořádné riffy, strojová tempa, přímočaré bicí ani o vygradované refrénové chorály, které se dokáží zarýt a to díky své jednoduchosti a sloganovému pojetí. Ústřední textové téma, zde hutně formováno nadsázkou a pro šéfa RAMMSTEIN tolik typickým humorem, naráží ve valné části případů na nejrůznější bizarnosti týkající se promiskuity a (homo)sexuálních dobrodružství. Hudebně se rovněž jede podle předobrazu mateřské kapely. Představte si tedy některé z těch hitovějších a zpěvnějších alb od RAMMSTEIN, mám na mysli alba jako „Mutter“ nebo zejména „Reise, Reise“, a dodejte jim patřičnou dávku zvrácenosti, navíc přidejte trochu toho umělými zvuky opanovaného koření z dílny švédského workoholika a dostanete „Skills In Pills“. Výsledek vlastně vyznívá o trochu jemněji a ohebněji než hudba RAMMSTEIN, což zde způsobují jemnější naprogramované zvuky a podkresy („Fish On“). Není to zkrátka až taková marš-paráda. Každopádně je zde Lindemann ve svém živlu a v každé skladbě kráčí jistěji než Arnold Schwarzenegger k telefonní budce v prvním dílu Terminátora.

V žádném případě nečekejte bůhvíjak tvrdé album, natož pak nějakou alternativu vrženou do industriálních labyrintů a nepřehledných zvukových změtí. Všechny zbraně lídra RAMMSTEIN jsou totiž od prvních minut vrženy do dění/použity a posluchač čekající na všechno to, s čím je již léta seznámen, se nemusí obávat nepředložeností. Songy jsou zaplaveny tunou důrazu, ale také chytlavostí, jenž pluje nad dekadentními disco podklady. Hitový potenciál většiny hymen (je zde opravdu celá řada zdařilejších vypalovaček než pilotní singl „Praise Abort“) vlastně potvrzuje, že tohle album ani zapadnout nemůže, právě naopak, do širšího povědomí se dle mého dostane celá řada jeho skladeb – především mohutně rozepjatá „Home Sweet Home“ nabídne grandiózní vyvrcholení v podobě chlapáckého nápěvu, stejně jako jedna z výrazných úchyláren „Golden Shower“, která zde dokonale zkropí všechny žíznivce. Když k tomu připočítáme upoceně plíživou „Fat“ s výraznou klasistickou vyhrávkou, kde klávesy simulují mrtvolný zvuk klášterních varhan, nebo také „Ladyboy“, jehož čas přichází během dlouhých parných bangkokských nocí, bláznivou „Cowboy“, ale také jednu z nejmelodičtějších položek alba – skladbu „Yukon“, můžu s klidným svědomím říci, že tahle nahrávka přesně splnila všechno, co si jen mohli fanoušci RAMMSTEIN od jejich lídra přát.

29.06.2015	Diskuse (7)	Stray janpibal@crazydiamond.cz