LITTLE ANGELS - Young Gods

90%

Anglická rocková parta LITTLE ANGELS patřila na přelomu osmdesátých a devadesátých let k největším nadějím ostrovního hard-rocku. Druhou, podobnou štěstěnou obdařenou partou, jež tvořila malým andílkům společnost zhruba ve stejné době a byla podobně silným příslibem do budoucnosti, byli v mírně bluesovějším ranku jejich krajané THUNDER. Jenže ti, na rozdíl od prvně jmenovaných, s malými přestávkami přežili prakticky až do dnešních dnů, kdežto kapitola LITTLE ANGELS se uzavřela velice brzy, krátce po vydání třetí famózní desky „Jam“ v roce 1993.

Právě na ní zažila parta okolo pěveckého samorosta Toby Jepsona svůj vrchol. Pestrá, značně odlehčená kolekce se ovšem zatoulala do té nejhorší možné doby, která podobně stylově orientovaným kapelám už vůbec nepřála. Do popředí se za oceánem dral grunge a v Albionu duněla alternativa. Nové kapely jako TERRORVISION, GUN, THERAPY? nebo MANIC STREET PREACHERS měly zelenou a na pravověrný rock v té době přísahal jen málokdo. LITTLE ANGELS zakrátko padly, ale k našemu štěstí tu po nich zbyla trojice významných nahrávek, z nichž tu druhou – „Young Gods“, si dnes malinko rozebereme.

Ovšem ještě předtím pár faktografických údajů z historie souboru. Ten vznikl v polovině let osmdesátých ve městě Scarborough a původně nesl jméno MR.THRUD. Zakládajícími členy byli Toby Jepson (zpěvák), Mark Plunkett (baskytarista), Dave Hopper (bubny) a bratři John a Bruce Dickinsonové (kytara a klávesy). Před vydáním prvního alba se na post bubeníka dostavil Michael Lee (kterého před třetí deskou střídá Mark Richardson) a kapela změnila svůj název na LITTLE ANGELS. Vydává jedno mini album, jednu kompilaci, výběr a tři klasická alba, z kterých vypadlo slušné množství úspěšných singlů, přičemž druhé i třetí dosáhla uznání mezi kritikou i širokou veřejností .

Já sám jsem se s Malými andílky poprvé seznámil z kraje devadesátých let právě prostřednictvím tohoto alba, nejspíš v některé z brněnských půjčoven cd. To bylo zrovna v době, kdy žali své největší úspěchy. Jejich pestré směsici rocku, barvitým aranžmá a originálnímu skladatelskému uchopení, ve kterém vyniká výrazné zapojení dechové sekce, nebylo těžké podlehnout. Vstupní branou do druhého alba je rozeznělý temný chorál na začátku skladby „Back Door Man“. Volnější tempo a opora v působivých sborech mají zde, spolu s výtečnou klavírní melodií, za úkol diváka náležitě rozehřát, jelikož za rohem už číhá jeden z největších šlágrů, hypnotická funky pumelice „Boneyard“.Třetí a zároveň titulní „Young Gods (Stand Up, Stand Up)“ čechrá rozevláté klouzání ladných kytar. Jde o skutečnou pohodovku, kterou k originalitě posouvá skvěle aranžovaná dechová sekce. Geniální sólo na kytaru slouží rovněž jako entreé před baladickou „Aint Gonna Cry“ a společně patří k tomu nejlepšímu na desce. Toby zpívá velice procítěně a klasický kytarový odér, propojující píseň s klavírní linkou, pumpuje do každého rockového srdce úchvatnou dávku emocí. Po splašené, svištícími žesti hnané „The Wildside of Life“, je tu další stěžejní věc, artově vystavěná hymna „Product of the Working Class“. I ona, stejně jako každá další skladba, je ojedinělým kusem z pestrobarevné mozaiky vyplňující desku „Young Gods“. Ať ochutnáte barovým kouřem začouzenou „That´s My Kinda Life“, s parádním free klavírem a melodií na banjo, odlehčenou „Juvenile Offender“, rychlostní pecku „Love Is A Gun“, či dávkou funky a jazzu načichlou bombu „Sweet Love Sedation“, vždy dostanete výsostně kreativní položku, která přetéká slušivou porcí energie i nápadů.

Desku opásala geniální produkce i mix a za výsledný dojem jsou odpovědna jména jako James Jimbo Barton nebo dvojice Steve Thompson a Michael Barbiero. Nejen díky jejich vkladu dýchá nahrávka zcela nevšední plastickou atmosférou, do níž je napresován nemalý romantický odér těch báječných let z počátku devadesátek. A protože se domnívám, že následující album „Jam“ svého o dva roky staršího brášku ještě malinko převýšilo, uděluji tomuto dílu krásných 90%.

16.07.2020	Diskuse (14)	Horyna marekdt@seznam.cz