LIVING DEATH - Metal Revolution

70%

Mezi velmi důležité speedmetalové kapely osmdesátých let patřili bezesporu i Němci LIVING DEATH, byť jejich jméno mělo velký zvuk zejména v aktivních časech, protože dnes si na něj vzpomenou snad pouze pamětníci. O této kapele lze říci, že si v polovině osmdesátých let vytvořila svůj vlastní nezaměnitelný zvuk, jenž byl znatelně ovlivňován excentrickým hlasovým projevem jejich frontmana Tota alias Thorstena Bergmanna. Tento týpek se stal poznávacím znamením zvuku kapely a svými táhlými maniakálními skřeky, doplňovanými chraplákem drsným jako smirek, rozděloval metalové fans na své příznivce a zásadní odpůrce. Možná v souvislosti s ním šlo opravdu mluvit jako o extrémní verzi Uda Dirkschneidera, možná představoval thrashovou obdobu Kinga Diamonda kříženého se Schmierem, každopádně však měli LIVING DEATH, i díky němu, své nezanedbatelné místo na scéně.

Debut „Vengeance Of Hell“ z roku 1984 ještě příliš neoslnil, neb lehce speedové chutě zde znatelně stále ještě vycházely z klasického hejvíku, nicméně o rok mladší dvojka „Metal Revolution“ už představovala nápadnější vývoj směrem k divokému speed/thrash pojetí. Přestože kapela svého vrcholu docílila až na třetí bestiální psycho-jízdě „Protected From Reality“ (1987), můžeme již „Metal Revolution“ nazvat poctivou sadou, na níž kapela předvedla obstojný nářez a vlastní ksicht. Jde právě o jednu z těch desek, která sice nepřekypuje bůhvíjakou originalitou, instrumentální vytříbeností, ani trvale nadžánrovou kvalitou, ale její energie a divokost ve spojení s vcelku obstojnými nápady z prostředí speed metalu (samosebou jeho old-schoolu) působila svěže a mohla leckoho strhnout.

Tehdejší maskot kapely, ona směšná bytost ve vikingské helmě a s upířími tesáky, která se nachází na obale „Metal Revolution“, kde ční nad maniakální bitevní vřavou rozjetých headbangerů se středověkými zbraněmi v rukách, rozhodně neodráží dravý a vesměs zajímavý obsah alba, které se prezentuje vyváženým mixem mezi speedmetalovými melodiemi a thrashovou agresí. „Metal Revolution“ sluší, kterak se nachází na hranici mezi tradičním melodicky laděným rychlým heavy metalem a jeho novou mnohem agresivnější verzí, jakou představoval v roce 1985 nástup thrashe.

Na albu lze nalézt spoustu velmi tradičního, originálního, autentického speed metalu staré školy. Mezi mé oblíbené songy patří například „Grippin´A Heart“, který obsahuje docela zapamatovatelný, chytlavý a zároveň přisprostlý refrén s netradičními aranžemi. LIVING DEATH se právě zde nacházeli ve svém přerodu z obstojné metalové party, stavící na dobrých hráčských výkonech v klasicky metalovém pojetí, ke své divoké, thrashy a psycho fazóně, které nescházela ani umělecká nadstavba. Mezi další vrcholy alba patřila třeba hned úvodní masáž „Killing Machine“, dále pak „Road of Destiny“, nažhavený sprint „Panic And Hysteria“ nebo melodičtější kousek „Rulers Must Come“. Všechny skladby reprezentují výsostný germánský speed metal, i když dochází i k občasnému zvolnění, aby byla dramaturgie díla vyváženější a vše působilo pestřeji.


Pokud metalová scéna roku 1985 byla v pohybu, pak u kapel jako LIVING DEATH neexistoval zjevně žádný plán, kam se posunovat. Kapely prostě hrály hudbu, jakou milovaly. Právě v těchto časech divokosti a naivity, „Metal Revolution“ dobře reprezentuje ono velice hektické období přerodu, kdy se extrémnější žánry nacházely teprve v embryonálním stádiu. LIVING DEATH měli výhodu v tom, že jejich členové uměli již ve svém mladém věku obstojně hrát, a tento potenciál a své umělecké ambice posléze zhmotnili na vyspělejších albech „Protected From Reality“ či následně i „Worlds Neuroses“. Bratři Kelchové (kytarista Reiner a basák Dieter) a Frank Fricke (kytara) tehdy udělali dobře, když do sestavy přijali nového bubeníka Andrease Oberhoffa, s nímž na „Metal Revolution“ docílili mnohem větší intenzity projevu. Byť onen hudebník vydržel jen pouhý rok. Na maniakální fošně „Protected From Reality“ již úřadoval v kontextu historie thrashe věhlasnější bijec Atomic Steif. Není žádným tajemstvím, že kytaristé Reiner Kelch a Frank Fricke své další umělecké tužby od roku 1987 vkládali rovněž ve prospěch prvních tří kultovních alb dalšího drtivého projektu, jenž nesl název MEKONG DELTA. To už byl však zcela jiný příběh.

13.12.2022	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz