LIVING DEATH - Protected From Reality

80%

Z podhoubí početné metalové základny v oblasti průmyslového Vestfálska vzešla i pětičlenná formace LIVING DEATH, která se v osmdesátých letech vepsala do paměti fans celou řadou zajímavostí. Kapela existovala zhruba dekádu a za tuto dobu měla na svém kontě pět řadových alb, nikdy však neměla to štěstí, aby zakotvila na stálo u silného vydavatele a svou kariéru dlouhodobě rozvíjela, a tak je dodnes za jejich nejstabilnější období považovaná druhá polovina osmdesátých let, kdy to LIVING DEATH po několika nezdařilých pokusech podepsali s malým vydavatelstvím Aaarrg Records, pro které nahráli svá dvě nejlepší a zřejmě i nejznámější alba – třetí „Protected From Reality“ (1987) a čtvrté „World Neuroses“(1988). Tato díla si vzájemně nejsou téměř v ničem podobná, což potvrzuje tezi o tom, že tito Němci měli určitou touhu a potenciál se stále trochu posouvat. Zatímco album „Protected from Reality“ patřilo v době vzniku mezi nejhororovější nahrávky thrashmetalové historie a jeho děsivost umocňoval schizoidně vřískavý vokál Thorstena Bergmanna, ale také kytarová vrstevnatost a zdobenost, které zde podtrhly nadpřirozené ozvučení skladeb, jejichž hlavními tématy byly kromě smrti, válek a násilí i obrazy z příběhů kdysi vyprávěných v Lovecraftových dílech, značí naproti tomu „World Neurosis“ jisté zcivilnění a skladbám na něm byla propůjčena určitá dávka chytlavosti, přehlednosti, ale i punk-metalových vlivů, nicméně šlo stále o thrash, byť dělaný s poněkud nižšími uměleckými ambicemi.

Moje verze příběhu zní tak, že kapela si prostřednictvím „Protected From Reality“ získala mnoho fans a díky nabytému sebevědomí a touze dostat hudbu více mezi lidi, udělala zkrátka trochu více chytlavého následovníka, který by měl zas o kus větší šanci oslovit dosud neoslovené. Obě alba mají však hodně co do sebe, byť na nich a jejich zvukovém provedení čas zapracoval. My se zde budeme věnovat pouze tomu prvnímu, které platí tak trochu za zhudebnělé šílenství a jedno z vůbec nejbizarnějších děl metalových osmdesátek. Ještě zbývá dodat, že oslavovanému milníku „Protected From Reality“ předcházela dvě velmi surová speedmetalová alba „Vengeance Of Hell“ (1984) a „Metal Revolution“ (1985), přičemž každé bylo vydáno u zcela jiné nezávislé značky. To co kapela na těchto deskách naznačila, rozvinula na svém třetím albu do podoby, ze které běhal mráz po zádech. Není třeba připomínat, že v době vydání platilo album „Protected From Reality“ za kult a zařadilo se mezi nejextrémnější díla metalové hudby, jakkoliv ta se posléze vyvíjela úplně jiným směrem, než měli patrně rychlíci z LIVING DEATH v plánu.

Kromě zpěváka Thorstena Bergmanna, jehož projev psychicky stiženého nešťastníka při trochu dobré vůle připomínal Schmiera od DESTRUCTION a nebo také v jistých momentech extrémnější verzi zpěvu samotného Kinga Diamonda, LIVING DEATH té doby ještě tvořili kytaristé Frank Fricke a Reiner Kelch, baskytaru obsluhoval bratr druhého jmenovaného Dieter Kelch a za bicí usedal Atomic Steif, pozdější světoběžník dobře známý ze svého účinkování v kapelách jakoHOLY MOSES nebo SODOM. Drásavost díla skutečně mnohé ve své době zaskočila a i názvy skladeb budily jistý respekt a působily strašidelně, tak například Horrible Infanticide“, „Manila Terror“, „Intruder“ nebo „War Of Independence“ (song v úvodu opanuje doslova judasoidní kytarový motiv), jenže kdyby šlo jen o názvy a LIVING DEATH by hráli všední metalovou hudbu, nikdy by se nedokázali dostat do povědomí, oni však všechen ten zmar a děs dokázali do skladeb i dostat, nejenom si na něj jen hrát, a proto kašlu na názory, že dnes je album již dávno překonáno a že působí zastarale, ve své době šlo o solidní masáž, která navíc působila hodně autenticky a zachovala si značnou osobitost i sci-fi umělecký esprit. Asi nikdo nepochyboval, že zde máme co do činění se skvělým materiálem, který platit za ten největší speedmetalový extrém. Vše posléze korunovala fantastická instrumentálka „Wood Of Necrophiliac“, která se stala jakousi magnetizující lunatickou silou tohoto šíleného celku. Sakra, jak se tak při úplňku rozhlížím, ten barák na kopci mi začíná hypnotizovat, přetíženej mozkovej lalok dostává zabrat, rozpadám se, mizím....

30.05.2016	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz